Jak utišit negativní hlasy v hlavě

Navštívil jsem dětský tábor.

Místo bez úzkostí, řeknete si.

Jenže to by mě nezvali.

  • „Proč pořád nemám lásku, když jiní už ji prožívají?“
  • „Co když po prázdninách nezvládnu novou školu, vyšší ročník?“

A vnitřní tíseň prožívali i vedoucí:

  • „Co dělá můj partner/partnerka? Co když…?“
  • „Bože, jak stárnu – oproti těm dětem…“

Odkud se ty hlasy berou?

Proč má něco v našem nitru potřebu vyvolávat v nás nejistotu, slabost, smutek?

Odkud

Traduje se jedna historka o Albertu Einsteinovi. Když mu bylo šestnáct let, při hodině náboženství se dostal do názorového střetu se svým profesorem. Ten položil studentům otázku: „Myslíte si, že všechno, co existuje, bylo stvořeno Bohem?“ Studenti kývli. On tedy dodal: „Pak to ale znamená, že Bůh stvořil i zlo.“

V učebně zavládlo ticho. To přece nedávalo logiku! Pak zvedl ruku Albert Einstein.

„Pane profesore, existuje chlad?“ Profesor se té zdánlivě nesouvisející otázce podivil. Odsekl: „Samozřejmě, cožpak Tobě nikdy nebylo chladno?“

Einstein namítl. „Chlad ve skutečnosti neexistuje. V souladu se všemi zákony fyziky je chlad pouze slovní označení pro nepřítomnost tepla. Člověka, zvěř i všechny předměty můžeme popsat a jejich energii určit na základě přítomnosti nebo vytváření tepla, ale chlad nemá ani jednotku, kterou bychom ho mohli měřit. Takzvané chladné teploty se vyjadřují minusovým znaménkem, protože říkají, kolik stupňů zbývá do přítomnosti tepla. Slovo ,chlad‘ si vymysleli lidé, aby mohli popsat to, co cítí v nepřítomnosti tepla.“

Načež pokračoval: „Pane profesore, a existuje tma?“ Profesor se rozesmál: „Jistěže existuje. Cožpak v noci, když vyhlédneš ven…“ Einstein mu skočil do řeči. „Ne, ani tma neexistuje! Zkoumat můžeme jedině světlo, ale ne tmu. Světlo můžeme rozložit, sledovat paprsek za paprskem, ale u tmy to možné není. Tma, stejně jako chlad, nemá ani jednotku, kterou by šla měřit. Tma je zase jen slovo, kterým si lidé označili nepřítomnost světla.“

„A proto,“ naléhal Einstein, „ptám se, pane profesore, opravdu existuje zlo?“ Profesor se vzepjal: „Vidíš to přece každý den. Brutalitu mezi lidmi, trestné činy, ubližování, všechno to jsou přece jasné projevy zla…“ Einstein se usmál: „Ne, pane, žádné zlo ve skutečnosti neexistuje. Zlo je způsobeno jen nepřítomností dobra, nedostatkem lásky v srdci člověka. Zlo se rozplyne stejně jako chlad nebo tma – s příchodem tepla, světla a Boha.“

Einstein se do hrobového ticha třídy posadil. (z nového vydání magazínu FC)

Jasně vyjádřil, že kamkoli vložíme dobro, vytlačíme zlo. U myšlenek to platí především.

A naopak. Kde scházejí dobré myšlenky, prázdno vytvoří ty špatné.

Jinými slovy: Prázdno = špatné.

Proč

Sigmund Freud, rodák z českého města Příboru a zakladatel psychoanalýzy, říkal, že máme v každém okamžiku na výběr. Buď se ve svém přemýšlení budeme zaměřovat na to dobré, co nám život či změny přinášejí, a oceňovat to, anebo na to špatné a trápit se tím… Dodal, že ať zvolíme jedno, či druhé, to, na co budeme myslet, se začne pocitově zvětšovat.

Proto Freud varoval: „Budeme-li v životě očekávat to špatné, nikdy nebudeme zklamáni. Už s očekáváním špatného se nám totiž bude špatně žít. Očekáváním špatného si v sobě vybudujeme bariéru, která nás oddělí od radosti ze života, od vděčnosti, od produktivity. S očekáváním špatného pomalu ztrácíme motivaci, jednat jako by nemělo smysl. Tím se tak v našem životě uskutečňuje to špatné, co očekáváme. Protože si nejdeme pro to dobré.“

Byl to Freud, kdo zdůraznil: „Jsme TO, jak myslíme. Nedokážeme v životě změnit NIC, pokud nezměníme své myšlení. A naopak, změníme-li své myšlení, dokážeme v životě změnit všechno.“ V tom byl v souladu s Einsteinem, který lidem kladl na srdce: „Žádný problém nelze vyřešit za použití těch samých myšlenek, které ho vytvořily.“

Jak

Návyk zabředat do prázdných (negativních) myšlenek není příčinou problému, ale jeho následkem. Sklon k pesimismu má totiž kořeny v naší minulosti – ve výchově, prostředí, zkušenostech, které jsme se naučili negativně vykládat. Příklad: Odejde-li od nás špatný člověk, na kterém nám záleželo, vykládáme si to jako ztrátu. Ve skutečnosti bychom si jako ztrátu měli vyhodnocovat spíše odchod dobrého člověka, zatímco odchod špatného člověka z našeho života bychom měli vyhodnocovat spíše jako zisk. Vysvobodíme-li se ze špatného vztahu, kolektivu, práce, ze života, který nás trápí, sráží a připravuje o energii, je to ve skutečnosti krok vpřed, mnoho lidí to však považuje za krok zpět a chtějí se vrátit.

Freud, když hovořil o síle myšlení, především podotýkal, jak je myšlení schopno ovlivnit život člověka a jeho výsledky. „O čem je člověk přesvědčen, to je jeho pravda. Proto sám sebe označuje za realistu. Je-li o něčem přesvědčen, nepřipouští alternativu. Svůj pohled se tedy nesnaží zpochybnit a usoudí-li, že něco nemá cenu, prostě se to nesnaží změnit. I to je důvod, proč při očekávání toho nejhoršího nemůže být zklamán. A to bez ohledu na svůj osobní potenciál, své možnosti. Ačkoli jeho myšlenky nemusejí mít žádnou souvislost s objektivní realitou, změní přístup člověka tak, že se stane pasivním, až příležitost uteče. Tím sama sebe přesvědčí, že ,to opravdu nemohlo vyjít‘ a že ,nemá smysl se o nic snažit‘.“

Když s dětmi či dospělými pracuji na „větší přítomnosti“ pozitivních myšlenek v hlavě, používám několik technik a principů. Dnes uvedu pět z nich. Třeba pomohou i Vám.

Otočte, prosím, na 2. stránku.