Jak najít nejlepšího přítele v sobě: 7 přísah, které stojí za to složit

Někdy je lepší nechat střepy být, než se o ně znovu a znovu zraňovat v zoufalé snaze poskládat rozbité dohromady.

V těchto dnech před mnoha a mnoha lety jsem byl na dětském táboře. Šli jsme na výlet. U řeky nás vedoucí vyzval, abychom si odpočinuli. Sedli jsme si a pohlíželi přímo dolů, řeka tekla pod srázem.

Ta výška mě inspirovala k dotazu: „Kdybych teď uklouzl a spadl do řeky, utopil bych se?“

Vedoucí se pousmál: „Žádný člověk se neutopí jen proto, že spadne pod hladinu. Utopí se jedině tehdy, když pod tou hladinou zůstane příliš dlouho.“

Mnohokrát jsem si na tu větu vzpomněl. Mnohokrát jsem totiž v životě udělal chybu a už ji nemohl vzít zpátky. A mnohokrát jsem si uvědomil, jak hlubokou pravdu měl François de La Rochefoucauld, když napsal: „Čeho se na nás dopustili druzí, s tím se už nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“

Je tak lehké přijít o vnitřní vyrovnanost, začít se nenávidět, opustit sebelásku. A tak těžké to všechno vrátit zpátky. A přece to jde. Dnes, když máte čas pro sebe a možná jej trávíte v přírodě, mám tedy malý námět. Pokud píšu, že základem vztahu je komunikace, pak se zkusme postarat o ten nejdůležitější vztah, který v životě potřebujeme – vztah ke svému Já. Jak? Komunikací se svým Já. Že nevíte, jak se to dělá? Alespoň 7 inspirací pro Vás.

Kdo je čtenářem mého dvouměsíčního sebekoučovacího magazínu FC, ví, jak si na vnitřní komunikaci zakládám. Její podstatou je 7 vět, které si nestačí jen opakovat, ale především si uvědomovat jejich význam. Chcete? Máte dnes pro sebe alespoň 5 minut času?

Pokud ano, prosím, opakujte po mně:

Slibuji, že…

1. „Nebudu minulost používat proti sobě“

Všechny neúspěchy, slabosti, lítosti či chyby Tě buď: učí, pokud jsi ochoten se učit, nebo zraňují, pokud nejsi ochoten se učit.

Tak je raději nech, ať Tě poučují klidně denně. Jestli lituješ jakýchkoli rozhodnutí z minulosti, tak s tím přestaň, nebuď na sebe tak tvrdý.

Tehdy jsi dělal to nejlepší, co jsi ve své době uměl, se znalostmi a zkušenostmi, které jsi ve své době měl. Byla to rozhodnutí učiněná s mladší myslí. Jistě, kdybys stejná rozhodnutí dělal dnes, rozhodl by ses jinak. Protože čas a zkušenosti Ti umožňují zrát a růst.

Zpětně si vždycky připadáš jako nezralý a malý. A je to dobře. Ukazuje to, jak moc jsi od té doby vyrostl a že ses naučil přijímat lepší rozhodnutí. Pro sebe i ty, na kterých Ti záleží.

Proto děkuj minulosti, že Tě naučila rozhodovat se jinak.

2. „Nezřeknu se odpovědnosti za svůj život“

Z neúspěchů obviňuješ své rodiče, učitele, systém, vládu…, ale nikdy ne sebe. Jako by to nikdy, NIKDY nebyla Tvoje chyba. A to je ta největší chyba, kterou v životě děláš. Naštěstí to je TVOJE chyba.

Naštěstí proto, že ji můžeš kdykoli přestat dělat. Jen co se rozhodneš ji opustit a pohnout se z místa.

Ty jsi jediný člověk, který to může udělat.

Jak? Přestaň obviňovat druhé a přestaň obviňovat sebe. Kdykoli přestaneš plýtvat negativními slovy, zbude ticho pro ta pozitivní. Pozitivní slova jsou vždy krokem kupředu. Protože jsou vázána na pozitivní myšlenky. A pozitivní myšlenky vedou k pozitivním činům.

(To je důvod, proč osobní setkání s předplatiteli magazínu FC často směřuji na pražské Staré Město – k jednomu chrámu s okny z barevného skla. Dokud svítí slunce, ta okna odrážejí třpyt a lesk. A když padne tma, tak jako padne občas v našem životě, ten kostel hraje barvami dál. Udržuje si svou krásu tím, že rozsvítí světlo uvnitř. A jeho vitrážová skla jsou ještě nádhernější. Inspirujme se tím.)

3. „Budu opouštět ty vztahy, které mi nedělají dobře“

Právě teď poznáváš své okolí. Posmívá se Tvé chybě? Opouští Tě? Přestává Tě podporovat? Zavrhuje Tě?

Něco Ti povím: Jsou dvě skupiny lidí. Jedni poznají to nejlepší z Tebe, a přesto odejdou. Ti druzí poznají to nejhorší z Tebe, a přece zůstanou. Protože vědí, že všichni jsme lidé a cestou životem prorůstáme chybami a zkušenostmi.

Ne všechny vztahy, které odmalička buduješ, vydrží celý život. Nicméně zkušenosti, které Ti ty vztahy přinesou, ano – celý život vydrží.

Nejhorší je zjistit, že trávíš příliš času s někým, kdo už do Tvého života dávno nepatří. Ale ani toho nelituj. Tohle je jeden ze způsobů, jak to zjistit. Proto nikdy nepochybuj, že všichni jsme přesně tam, kde jsme dnes potřebovali být, a poznáváme to, co je právě třeba poznat.

4. „Nedovolím žádné situaci, aby mi dlouhodobě kradla úsměv“

Bez ohledu na to, jak těžké časy prožíváš, vždycky si můžeš dát pauzu a připomenout si, co je pro Tebe dlouhodobě důležité, tedy co jsou Tvoje skutečné hodnoty. Takové chvíle Ti dovolí znovu naplno procítit život, kdykoli chceš.

Můžeš být v prostředí, které Ti dělá dobře, s blízkými, přáteli. Je to obvykle jediné místo na světě, kde jsi imunní vůči svému trápení. Tam dobíjíš baterky. Tam zjišťuješ, že nic není tak nádherné a posilující jako uvolněný úsměv – úsměv, který se zrodil přes slzy.

Ve skutečnosti nikdo není dlouhodobě šťastný, když jde všechno hladce, ale naopak když to bolí a svoje štěstí si vybojuje, vydře, zaslouží.

Proto v jakkoli těžké situaci vytrvej. Ty nejtěžší situace vytvářejí nejsilnější lidi.

5. „Budu si vážit života, který mám“

Všimni si, že příliš mnoho lidí přeceňuje to, co nemají, a podceňuje to, co mají. Ty se zaměř na to, co můžeš pro sebe udělat dnes, ne na to, co jsi mohl nebo měl udělat včera.

Život je spravedlivý do té míry, že za všechno, co jsi kdy ztratil, jsi něco jiného získal. Proto nepočítej pořád jen starosti a ztráty, ale také radosti a zisky.

Být pozitivní nestojí nic a změní to život k nepoznání. Už tím, že si uvědomíš, že své myšlenky můžeš stoprocentně kontrolovat. Stačí si vážit života, který máš.

6. „Budu pracovat na lepší verzi svého Já“

Všechno, co v životě stojí za to udělat, stojí za to udělat správně. Práce na sobě nikdy není ztrátou.

Všechno, co dokážeš, nikdy neposuzuj prostým pohledem na to, kde jsi právě nyní – v tomto okamžiku a místě –, nýbrž měřením vzdálenosti, kterou jsi ušel od začátku cesty. To je Tvé zdokonalení, Tvůj růst. Je o vytrvalosti a dělání pokroků. Tedy o každém kroku, který jsi udělal, nebo zkušenosti, kterou jsi nabyl, den za dnem, celý Tvůj dosavadní život.

7. „Přijmu všechny změny, které přede mě život staví, s tím, že je asi potřebuji zažít“

To, že zápolíš se životem, neznamená, že prohráváš. Každý velký úspěch vyžaduje nějakou míru sebepřekonávání a námahy, aby ses dostal na lepší místo. Tou cestou výš získáváš sílu a moudrost, jaké jsi do té doby neměl.

Životní růst je o pohybu. O nepřetržité změně. O střídání. Něco držíš, pak to pustíš. Kdy to máš udělat, i to se učíš vycítit. Ta znamení, svou intuici, ne vždy snadno a rád přijímáš. Těžko se smiřuješ s tím, že některé vztahy, práce, prostředí, v jakých žiješ, mají prostě své doby trvanlivosti. Vše kolem nás je jako jídlo v ledničce. Jen proto, že to stálo spoustu peněz, se neradi smiřujeme s tím, že to musíme vyhodit – i když je to již prošlé. Proto tak často nadále trváme na tom, co už evidentně nefunguje, v pouhé obavě, že si nebudeme schopni zvyknout na nezbytnou změnu.

Můžeš být v klidu. Bolest, frustraci a lítost bys cítil i tehdy, kdybys na špatném místě zůstal. Ba dokonce časem by ta bolest, frustrace a lítost byly stále větší.

Proto se neboj změn, které potřebuješ. I příroda každý rok shazuje listy a později znovu otevírá své květy. A člověk je součástí přírody. Součástí změny. Tak se změň už teď. Buď svým nejlepším přítelem – ne přesto, co jsi zkazil, ale právě proto.

  • Sebekoučovací magazín FC, který píšu každé dva měsíce pro ty, kteří se chtějí spokojeně posouvat ve svém životě, je možné získat pouze zde.
  • Starší výtisky magazínu FC lze ještě získat zde.

© Petr Casanova