7 důvodů, proč nikdy nelhat ženě

3. poznání: Žena nikdy neví, zda je horší muž, který jí lže do očí, nebo ten, který si myslí, že je natolik hloupá, že jeho lžím bude věřit.

Ženy bedlivě naslouchají mužským slovům. Říkají si o ně. Zvláštní pozornost věnují těm, kteří opakují: Miluji Tě. Záleží mi na Tobě. Chci být pořád s Tebou. Dokonce zavírají oči, jak moc tomu chtějí věřit. Zamilovaní vždycky zavírají oči.

Jak však píšu v knize Protože, ženy dobře vědí, že oči mohou zavřít před tím, co nechtějí vidět, ale srdce nikdy nezavřou před tím, co nechtějí cítit. I se zavřenýma očima dokážou vnímat rozpor mezi slovy a činy. A diví se, že mužský rozum ten rozpor nerozpozná.

To je důvod, proč trpělivé ženy dávají mužskému lháři mnoho nových šancí. Říkají si, že jeho lhaní je přece tak nestoudné, že ho musí už co nevidět trknout. Copak je muž dítě? Copak si neuvědomuje, že co slíbil, to musí opravdu vykonat? Copak nechápe, že vyřčené slovo je energie, které z časoprostoru nikdy nezmizí? Muž-lhář si často myslí, že co řekl, po čase už nikdo nevidí, nepozoruje, nevnímá. Jenže to je uvnitř v ženském srdci. Napořád.

Žena, i když odpustí, nezapomíná. To, co cítí vůči lhářům, není nenávist. Dokonce ani ne opovržení. Pouze čisté neštěstí. Ne z toho, jak jí muž mohl lhát, ale z toho, že člověku, kterého byla ochotna absolutně milovat, už od té chvíle nemůže nikdy věřit.

A to i proto, že:

4. poznání: Zalhat ženě je nejrychlejší způsob, jak se pro ni stát naprostým cizincem.

Muž a žena vnímají slova odlišně. Když muž řekne: „Dnes nemám čas, zítra se uvidíme, chybíš mi!“, myslí si, že žena slyší: „Dnes nemám čas, zítra se uvidíme, chybíš mi!“ Ale žena dokáže slyšet to, co nebylo řečeno. Například: „Dnes NA TEBE nemám čas. Zítra se MOŽNÁ uvidíme. NEchybíš mi. Protože kdybys mi chyběla, jsi má priorita dnes i zítra.“

Žena tak už předem vytváří ve svém srdci prostředí, kdy je zvědavá, zda muž své slovo dodrží. Pokud ano, zůstává jí blízký. Pokud ne, stává se pomalu cizincem. Zejména tehdy, když na ni „nemá čas“. Jak totiž zdůrazňuji ve své knize Cítit rozumem, myslet srdcem, u žen platí, že když jim nevěnujete čas, učíte je žít o samotě, potažmo s někým jiným, kdo jim ten čas věnuje.

Lhát ženě či vyjadřovat její nedůležitost jiným způsobem (třeba tím, že si na ni neděláte čas) je nejjistější způsob, jak o ni přijít. Zpočátku se tím trápí, vyčítá Vám to, hádá se s Vámi. Ale jednou přestane. Protože už není nic, o co by se z pohledu jejího srdce ještě vůbec stálo za to hádat.

Proto v novém magazínu FC Jak být oporou dítěti tolikrát zdůrazňuji: Nikdy nelži tomu, kdo Ti důvěřuje, a nikdy nedůvěřuj tomu, kdo Ti lhal. Každá lež totiž zabíjí vztah.

A to i proto, že:

5. poznání: Ženy o lži nevyjednávají.

V mužském světě existuje velmi ohebný rozum. Podívejte se někdy na fotbal. Muži se hádají o to, co je faul a co je ruka. Rozlišují se v názorech. Ano, oni jsou schopni říkat: „Tohle nebyl AŽ TAK VELKÝ faul…“

V myšlení mužů podobně neexistuje „až tak velká lež“ nebo „až tak velká nevěra“.

Myšlení mužů totiž funguje škálovitě. Lež může být malá i velká. Jako na stupnici. Ale ženský cit má jen dvě barvy – červenou a zelenou. Lež buď je, nebo není. Nevěra buď je, či není. Proto ženy o „velikosti“ lži nevyjednávají. Je to pod jejich rozlišovací schopnosti.

Muž je schopen ženě na Silvestra říct: „Letos jsem Ti byl na 99 % věrný.“ Ale žena slyší: „Prostě jsem Ti byl nevěrný.“ Muži proto o ženách říkají, že jsou jednoduché. Ale fakt je ten, že muži jsou až příliš složití. Vždyť do fotbalu přibrali i videorozhodčího, aby spory rozsoudil. Výsledek? Muži se od té chvíle hádají nad výrokem videorozhodčího…

Lhaní je pro ženu zraňování a ubližování. Basta. Zraňování a ubližování má ženský Cit na opačné straně než lásku. Stejně polarizovanou mají nevěru a důvěru. Není nic mezi. Proto žena dokáže přestat důvěřovat i muži, kterého milovala. Skončí pro ni. I když na něj nikdy nezapomene. Vede ji k tomu právě Cit. Láska k dětem, které si život v prostředí zraňování a ubližování nezaslouží.

A to i proto, že:

6. poznání: Jedna lež zpochybňuje všechny pravdy.

Mají-li ženy nějakým přívlastkem popsat lháře, nejčastěji říkají: Hloupý. Směšný.

Zkrátka: Chudák.

Pro mužské ego jsou takové přívlastky rána. Oni sami si myslí, že když lžou, jsou naopak silní, obdivuhodní. Rozhodně ne hloupí a směšní.

Jenže když se muž opravdu zamyslí, dá ženám za pravdu. Jak jinak než jako hlupáka byste pojmenovali člověka, který vědomě jednou lží zpochybní všechny svoje pravdy, které vyslovil do té doby i jež vysloví od té doby? Jak jinak než jako směšného chudáka lze nazvat člověka, který si nedokáže v malé násobilce spočítat, že na získání důvěry u ženy potřebuje mnoho pravd, ale na ztrátu důvěry jednu jedinou lež?

Mužský rozum se právě těmito hořkými zkušenostmi učí, že stačí jednou zalhat a vztah, ať byl sebekrásnější, už nebude nikdy jako dřív.

Proč ženy dokážou po jedné lži naprosto spálit most a odmítnout zůstat i přáteli?

Otočte, prosím, na 3. stránku.