Z anděla ďáblem aneb Jak přežít citovou manipulaci

Na začátku je to anděl. Udělá pro Tebe vše. Podbízí se. Obdivuje Tě. Obdarovává Tě. Způsobuje, že Ti s ním je nádherně. Jako v ráji.

Najednou s ním chceš být i Ty. Chybí Ti. Potřebuješ ho. Miluješ ho.

Pak se začne měnit. V ďábla. Dává Ti najevo, že ho miluješ málo, méně než on Tebe. Že musíš snést důkazy. „Jestli mě opravdu miluješ, tak…“ A Ty nevnímáš, že se stáváš jeho loutkou. Že děláš přesně to, co on chce. Že stále méně vidíš své přátele. Že si na sebe bereš jeho půjčky. Že svou sebehodnotu začínáš posuzovat podle toho, co on říká.

Už neslyšíš, co je na Tobě dobrého, jen to, co je na Tobě špatného. A to slýcháš často. V hlavě se Ti tak zabydluje lež, které ovšem časem uvěříš: „Vždycky jsem tím špatným já.“

Z anděla je ďábel. Izoluje Tě. Tyranizuje Tě. Vysává Tě. A Ty pořád zmateně zůstáváš, protože – miluješ. To jediné se nezměnilo. Láska je nejúrodnějším prostředím manipulace. Kdo totiž opravdu, bezpodmínečně miluje, ten neodchází. Za žádných podmínek.

Chyba jedině ve mně

Protože příští vydání magazínu FC Jak být oporou dětem bude obsahovat i téma Jak své děti ochránit před vnější manipulací, ukážu v tomto článku, jak manipulace probíhá na dospělých lidech v různých typech vztahů – nejen partnerských, ale třeba i pracovních.

Manipulace sama o sobě není negativní pojem. V logistice (dopravě a stěhování) je zcela běžný. Manipulace znamená přesouvání (například předmětu ve skladu) z místa na místo. Manipulace ve vztazích je také formou přesouvání. Ze břehu Síly na břeh Slabosti. Ze břehu Soběstačnosti na břeh Závislosti. Ze břehu Štěstí na břeh Neštěstí.

Základním a společným argumentem všech manipulátorů je myšlenka: „Nezasloužíš si mou lásku. Děláš toho pro mě příliš málo. Jestli jsem se změnil, je to jen Tvoje vina.“

Cítíte? Tlak na emoce. Provokování srdce.

Tam, kde není zapojeno (slepé) srdce, mají manipulátoři problém. Racionálně uvažujícího člověka nelze tak snadno zmanipulovat. Racionálně uvažující člověk manipulaci pozná. Proto i manipulátoři v obchodě tlačí na emoční strunu. Snaží se deaktivovat rozum a hrát jen na emoce. Typicky senioři při předváděcích akcích nekupují rozumem, ale emocemi.

Manipulátor potřebuje v oběti utlumit rozum a rozjitřit emoce. Vyvolat emoční pouto. K věci nebo k sobě samému. Partnerské vztahy jsou ideální prostředí, protože nám připadá přirozené zamilovat se do někoho, kdo se k nám chová hezky. A stejně tak hledat v sobě chybu, jakmile ten, koho milujeme a kdo se k nám vždy choval hezky, najednou změní své chování, a navíc sám říká: „V Tobě je chyba!“

Ten člověk se k nám vždy choval hezky. Vše, co kdy říkal, byla pravda. Třeba že jsme úžasní. Rádi jsme tomu věřili. A tak mu věříme i teď. Chyba je v nás. Jdeme ji hledat. A nikdy nepřestaneme. Protože ji nikdy nenajdeme.

Kéž se vrátí anděl

Býval to anděl. Nyní je to ďábel. Naší vinou, říkáme si.

To znamená: Jestli odstraníme svou vinu, opět se z ďábla stane anděl, uvažujeme.

Jenže v těchto počtech oslabeného rozumu tkví jeden zásadní omyl. Anděl se nemůže vrátit. Nikam neodešel. Ani nezemřel. Anděl totiž nikdy neexistoval. Od začátku k nám promlouval pouze ďábel, jen s bělostnou parukou a falešnými andělskými peroutkami. Manipulátor je klasickým příkladem toho, že lidé se charakterově ve skutečnosti nemění, to jen maska jim jednou spadne.

Ďábel musel být převlečen za anděla, protože ďábla bychom nikdy nemilovali. Utekli bychom od něj. A on by nikdy nemohl oslabit náš rozum a zneužít naše emoce.

Ostatně, kdykoli budeme mít záchvěv rozumu a rozhodneme se od něj odejít, změní se zpátky v anděla. Upevní emoční pouto. Bude náš odprošovat, zapřísahávat, že nás miluje, že bez nás nepřežije, něco zlého si udělá… Zmanipulované srdce nedokáže odejít. Ne proto, že by bylo hloupé. Ale je dostatečně moudré na to, aby vědělo, že tuto zkušenost náš rozum potřebuje. Aby při jakékoli příští manipulaci zesílil, a ne polevil. A to nejen v partnerských vztazích, ale i v práci, rodině, mezi „přáteli“.

Tolik rámcová představa o průběhu manipulace.

Zajímá Vás, jaké konkrétní nástroje citový manipulátor používá? Proč mu tak lehce uvěříme? Pokračujte, prosím, ve čtení.

Nástroje citové manipulace

Citová manipulace je jako zápach. Máme-li zbystřené smysly (rozum), rozpoznáme ji. Není však snadné určit, JAK vlastně vznikla a ODKUD na nás vlastně tak působí.

Je jako omamný plyn. Najednou máme zmatek v hlavě. Nemůžeme se spoléhat na vlastní úsudek. Manipulátorovou stratategií je tak umně překrucovat fakta a skutečnost, že vždy působí proti nám. Ať říká cokoli, vždy jsme to my, kdo se cítí provinile, dlužně, kdo nabývá přesvědčení, že zavinil špatnou situaci ve vztahu, negativní změnu druhého.

Jenže všechno, co si v manipulaci neumíme vysvětlit, je cíl manipulace. Zbavit nás rozumu. Akceptovat jakoukoli lež. Jen tak přijmeme fakt, že máme vedle sebe ďábla, kterého bychom nikdy do vztahu nepustili. Trpíme ho po svém boku jen proto, že náš nízkorozumný a vysokoemoční závěr zní: „Žijeme s ďáblem jen proto, že jsme si ho sami vytvořili. Býval to přece anděl. A mou vinou přestal být. Zasloužím si to.“

To je meta, k níž manipulátor spěje. Vyvolat naši rezignaci a setrvání ve špatném vztahu. V situaci, kdy budeme vždy hledat chybu v sobě, splácet manipulátorovi údajné dluhy, snažit se stále víc. Strpět tyranii, agresi, vydírání, okrádání, protože my jsme ti špatní.

Jak zdůrazňuji v magazínu FC, když už vpustíme do svého života manipulátory, řešme méně to, CO dělají, a více to, JAK to dělají. JAK zapojuje rozum. Díky JAK nahlédneme do zákulisí motivů manipulátorů. Svým způsobem jim poROZUMíme. A tím je ve svém srdci zabijeme. Ukažme si tedy pro představu alespoň 3 druhy nástrojů, které používají.

1. nástroj: Zjednodušení

Psychologie používá trochu složitý pojem oversimplifikace. V jádru jde o zjednodušující snahu manipulátora převrátit naše svobodná osobní rozhodnutí v morální odsudky naší osoby. Nenápadnými slovními jehličkami nás za to, jak jsme se rozhodli, zaškatulkuje mezi ty špatné. Tak to začíná. Například: „Kdybych udělal to, co Ty, už nikdy bych nedokázal žít se svým svědomím.“ Bác ho!

Oversimplifikace tedy znamená bagatelizování i komplikované situace na pouhou černou a bílou, dobrou a špatnou. Jinými slovy: Nesouhlasíme-li s postojem manipulátora, jsme ihned očerněni. Nejsou akceptovány odchylky ani alternativy. Buď stoprocentně kývneme, nebo jsme stoprocentně špatní.

2. nástroj: Polarizace

„Tohle, co jsi mi provedla, bych Ti nikdy neudělal.“

Vycítili jste to nenápadné slůvko, které umocňuje špatný pocit? Nikdy. Nebo: Vždycky. Prohlubují náš pocit viny, méněcennosti, potřebu se omluvit, přikrčit, doznat.

Jako by stanul soudce proti odsouzenému. Velký policista proti malému pachateli. Proti je klíčové slovo.

Kdo čte můj magazín FC, ví, jak varuji před polarizací. Proti označuje polarizaci, ne partnerství. Stojí-li dva lidé proti sobě, jsou to soupeři, nepřátelé, bojovníci o nadvládu. Jako když páníček vyhrožuje svému psu: „Buď mi půjdeš přesně u nohy, nebo Tě šlehnu řetězem. Pamatuj: Ty jsi viník, já vykonavatel trestu.“

3. nástroj: Zveličování

Pozorný rozum vysleduje i to, že manipulátor a jeho oběť mají úplně jiný slovník. Pokud něco chce manipulátor, je naší povinnost vyhovět. Pokud něco chceme my, obtěžujeme. Pokud něco chce manipulátor, je to oprávněné. Pokud něco chceme my, je to pitomé.

Naše nevinné gesto je vykládáno jako negativní projev. Poznámka, která nám v emocích vyklouzne z úst,  je ihned interpretována jako důkaz chyby v našem charakteru. Je jedno, zda mlčíme, či mluvíme; zda se snažíme druhému přiblížit, nebo vzdálit; zda mu dáváme najevo, jak je pro nás nepostradatelný, či zda se bez něj dokážeme obejít. Každé naše chování je vysmíváno, odsuzováno nebo trestáno.

Ve své praxi jsem zažil pár, kde žena mužem manipulovala opravdu na každém kroku. Při jedné recepci ho sepsula: „Jak jsme ve společnosti, nikdy se ke mně nechováš galantně.“ Muž jí tedy začal poslušně pomáhat do schodů, odsouvat židli. Schytal to. „Chceš snad dávat všem na odiv, že jsem proti Tobě něco méně, když jsem žena? Myslíš, že si neumím sama obléct kabát? Kde jsi? Kdo mi otevře dveře? Opravdu nejsi galantní, burane!“

A přitom nezapomněla vždy dodat: „Copak necítíš, jakou újmu jsi mi právě způsobil?“

Tvou vinou jsem na dně. Tvé jednání se mě strašlivě dotklo. Když to necítíš, jsi necita. – Proč tohle manipulátor říká? Protože s každou větou získává další ústupky. „Dnes je mi Tvojí vinou tak zle! Nemůžeš pro mě udělat ALESPOŇ tohle?“

Kdykoli je zle manipulátorovi, je to vina oběti. Kdykoli je zle oběti, je to vina oběti. Tak vypadá vztah, ve kterém oběť nedostává nic kromě bolesti. A ta začíná silně kontaminovat naší nádobu trpělivosti (viz článek Proč zůstáváme ve vztazích, které nám ubližují).

Tolik alespoň krátký přehled nástrojů.

Zajímá Vás, jak přežít emoční nájezdy manipulátora a učit se odosobňování údajně naší viny? Pokračujte, prosím, ve čtení.

1. varování: Pozor na PROJEKCE

Jak s někým takovým může žít? Copak nevidí, že je úplně pod jeho vlivem? – To bývají oblíbené pohledy zvenčí.

Odsoudit člověka, ovlivněného manipulací, je vždy snadné. Pozorovatel zvenčí totiž vidí a hodnotí reálný svět. Podstatou manipulace je však (mluvme přece o logistice) přemístění oběti z reálného světa do projekčního.

Projekční svět je svět, který nám někdo promítá na plátno. Je odlišný než skutečný. Jako kdyby manipulátor to plátno předsadil kolem dokola před okolní svět, a na něj promítal své názory, předsudky, interpretace skutečnosti, a to nejčastěji objektivem svého neštěstí a naší viny. Nám z toho plyne, že on je nešťastný kvůli nám.

Rozum si dokáže velmi rychle všimnout, že manipulátor se de facto zříká odpovědnosti za vlastní jednání, popírá dávné dohody, viní nás neprávem. Nicméně čím více racionálních důkazů o vlastní nevině mu snášíme, tím manipulativněji on argumentuje – tím víc je to naše vina. Příklad: Zjistíme, že je nám nevěrný.

Jeho argument: „Musím Tě podvádět, protože se mnou nespíš.“

Náš protiargument je nepodstatný. Ať se vzepřeme („To není pravda, spíme spolu, kdykoli chceš.“), nebo podlehneme („Dobře, budeme spolu spát častěji“), uslyšíme: „Jak bychom spolu mohli spát víc, když (například) smrdíš, stárneš, nudíš mě?

Čím víc se snažíme dobrat pozitivního řešení, tím horší jsme. O nalezení pozitivního řešení totiž manipulátorovi vůbec nejde. On nás potřebuje dostat do stavu, kdy se cítíme vinni i za jeho prohřešky. Ať provede cokoli zlého, my jsme tím viníkem!

Jistěže to je virtuální, projekční svět. V něm nemáme šanci obstát, protože neexistuje. Vyřešit problém lze jen v reálném světě. V tom, kde i manipulátor dělá chyby a musí za ně nést odpovědnost.

2. varování: Pozor na NADĚJI

Kdo čte můj magazín FC, zná spirálu negativního zacyklení: Negativní pocit (který v nás manipulátor vyvolá) vede k negativním myšlenkám, ty způsobují negativní činy, a ty se mění v negativní výsledky, které ještě zhoršují naše negativní pocity. A tak dokola.

To je manipulátorův cíl. Ví, že jakmile spadneme do této spirály, už se z ní nedostaneme. Tím spíš, když nás izoloval od přátel a ostatních zdrojů pozitivních pocitů, a ještě na nás dohlíží, zda se opravdu cítíme špatně. Zdá se naší jedinou nadějí. Zdá se, že jen u něj leží naše štěstí. Zdá se, že jen snahou změnit ho dokážeme změnit své vlastní neštěstí.

Pochopitelně je to iracionální omyl. Nikdy nezměníme člověka, který ve svém jednání nevidí chybu. Manipulátor by musel chtít změnit sám sebe, a k tomu nemá důvod; jeho taktika totiž vychází.

Naděje tryská ze srdce. Zejména z hladového srdce, které strašně moc miluje, ale zpět se mu už lásky nedostává. Zůstává, protože stále věří, že se druhý změní. Zůstává, protože mu už nezbývá dost lásky pro sebe.

3. varování: Pozor na DÁVÁNÍ lásky na velký dluh

Půjčujeme-li peníze, musíme vážit především to, zda je dlužník vůbec reálně schopen tyto peníze vrátit. Smluvní úroky možná vypadají hezky na papíře, ale dluhy to nezaplatí.

Nikdo na světě nemůže dát druhému to, co v něm samotném není. Proto manipulátoři vyhledávají lidi, kteří se cítí dobře, žijí šťastný život, jsou plní lásky. Tito lidé totiž rádi dávají. V jejich světě dáváním nikdo nechudne. Dávají a přijímají.

Manipulátoři ale milovat nedokážou. Mnozí i proto, že mají v sobě mnoho dětských zranění a zakořeněnou paradoxně velkou potřebu lásku a přijetí okolím. Je to vidět u chorobných žárlivců, kteří přiznávají, že to, z čeho viní druhé, by vlastně tolik chtěli udělat sami, ale nedokážou to.

Nešťastní lidé se chovají negativně. Vytvářejí tak špatnou karmu, protože okolí je záhy přestane přijímat, a oni se v důsledku toho chovají ještě hůř, ještě negativněji. Nenávidí druhé, nenávidí sebe. Nevidí problém v sobě (nechtějí ho vidět), a tak viní druhé. A tolik touží slyšet: „Miluji Tě“ + „Cokoli se Ti nedaří, to je moje vina“ + „Miluj mě, prosím“.

Tedy věty, které manipulátorům samotným rezonují v hlavě již od vlastního dětství. Z dob, kdy se dožadovali lásky a byli vysmíváni, odsuzováni, trestáni. Inu, každý následek má svou příčinu. A i manipulace má příčinu v minulosti člověka.

Psychologie tomu říká intrapsychická transformace. Člověku, který v minulosti tolik stál o lásku a přijetí, až byl schopen popřít sám sebe (například jako dítě), to mohlo způsobit velké škody na vlastní osobnosti a charakteru. Potřebu oplácet zlo, když vnější svět neumí oplácet dobro. Potřebu ovládnout druhého negativně, když to nejde pozitivně.

Sečteno, podtrženo

Protože příští vydání magazínu FC Jak být oporou dětem bude ukazovat, jak být dobrým příkladem dětem, vysvětlíme si v něm i to, že mlčenlivé tolerování jakéhokoli negativního jednání vede pouze k tomu, že manipulátor v tomto negativním jednání pokračuje. Dávání lásky lidem, kteří ji dlouhodobě nevracejí a jen zneužívají, vede postupně i k vysílení nás samotných. Manipulátor se však oběti tak lehce nevzdá. V případě (hrozby) rozchodu jeho útoky mohou nabýt na intenzitě. Můžeme být tuplem ti špatní, i před okolím, příbuznými, vlastními dětmi – protože „odcházíme od člověka, který nás tolik miluje; který na začátku vztahu býval andělem; pro něhož jsme nikdy neudělali dost jako opravdu milující člověk“.

  • Jak to zvládnout? Jak pomoci dětem orientovat se v lidech? Jak nedopustit, aby do takových vztahů spadly také? Nové vydání magazínu FC ve formě pracovní knihy (vedení ke konkrétnímu uvědomování a řešení problémů) obdrží každý předplatitel.

© Petr Casanova