Prohrál jsi? Pokračuj! aneb 5 mentálních kroků k Tvému cíli

Když vidíš, kolik bahna, kterým se brodíš, je ještě před Tebou, chce se Ti přestat. Ale tím v bahně zůstaneš. Když naopak vším projdeš a pak se ohlédneš, pak čím víc bahna za sebou uvidíš, tím víc oceníš sebe i cestu.

„Máš nějaký sen nebo cíl?“ zeptá se Tě Život.

Přikývneš a prozradíš mu ho.

Život se usměje a ihned Tě prověří.

Všimni si toho. Jakmile se pro něco rozhodneš, vždycky přijde okamžitě zkouška, jestli to myslíš vážně.

Magazín s názvem Myšlením k úspěchu jsem vytvořil hlavně pro ty, kteří mi kladou otázku: Jak dosáhnout stanoveného cíle? Jak vydržet cestu, která se ukáže náročnou? Proč, i když nám velmi záleží na dosažení cíle, nakonec nevydržíme všechny překážky – máme snad příliš velký cíl? Nebo jsme sami tak malí? Jak si udržet vnitřní motivaci?

Ať jde o cíl obchodní, kariérní, sportovní nebo zdravotní, vždycky platí, že cokoli si dokážeme představit, dokážeme také uskutečnit. Konkrétní sny nemáme ve své hlavě náhodou. Nedosahujeme jich pouze tehdy, když si špatně vykládáme dílčí prohry.

Když Ti autobus ujede, vzdáš cestu?

V magazínu Myšlením k úspěchu ukazuji, že existují pouze dvě nastavení našeho myšlení: pozitivní, nebo negativní. Buď věříme, že naše konání má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne, nebo to od začátku považujeme za zbytečné. Podle toho mysl postupuje dál: Kdo chce jít za svým cílem, hledá způsoby. Kdo nechce jít za svým cílem, hledá důvody.

Cestu ze současného místa do cíle můžeme připodobnit k cestě z bodu A do bodu B. Představme si, že hned na začátku selžeme – ujede nám autobus. Co uděláme?

Vzdáme cestu?

Nebo si počkáme na další a čekání využijeme k přehodnocení své chyby, ponaučení se?

Nebo, když žádný další autobus jet nemá, budeme hledat jiný způsob, jak se dostat z bodu A do bodu B?

To je rozdíl mezi myšlením neúspěšného a úspěšného člověka. Neúspěšný nehledá cestu, proto ji nemůže najít. Úspěšný ji hledá, proto ji najít může.

Ptám se tedy: Proč vzdáváme svou cestu jen proto, že nám ujel jeden autobus?

Britský podnikatel Richard Branson dokonce říká: „Opportunities are like buses, there’s always another one coming.“ (Příležitosti jsou jako autobusy, vždycky jede nějaký další.)

Nezavírej knihu kvůli jedné špatné kapitole, příběh přece pokračuje

Cesta úspěchu, tedy cesta z výchozího bodu do jakéhokoli cíle, je jako příběh. Knihu také nečteme jenom kvůli šťastnému konci, ale kvůli každé stránce, která nakonec dává příběhu smysl. Jen proto, že procházíme momentálně hodně těžkou kapitolou, nemusíme zavírat knihu. Základem života je změna. Proto čím těžší kapitolou procházíme, tím víc potom oceníme kapitoly lehčí, veselejší, úspěšnější. Ta změna je život.

Udržet si víru a naději znamená udržet si pozitivní pocit. Je důležitější, než si myslíme. Jak zdůrazňuji v magazínu Myšlením k úspěchu, pocity vytvářejí myšlenky, myšlenky vedou k činům a činy ústí ve výsledky. Jinými slovy: Pozitivní pocity vytvářejí pozitivní myšlenky, pozitivní myšlenky směřují k pozitivním činům a pozitivní činy mají pozitivní výsledky, které nám ještě víc zlepšují naše pozitivní pocity. A tato spirála se točí dál.

Všichni úspěšní lidé se naučili netěkat, nenarušovat svou soustředěnou pozornost. Všimli si, že když vodu soustředíme do jednoho bodu, vzniklá vodní tryska/proud podemele břeh. Nebo když světlo soustředíme do jednoho bodu, vzniklý laserový paprsek provrtá i skálu. Myšlenka je stejně mocná. Soustředíme-li svou mysl do jednoho bodu, otevře si cestu.

Dílčí porážka neznamená definitivní neúspěch. Znamená poučení a zvýšení předpokladu příště uspět. Prohráli jsme? Fajn, tak pokračujme. Znovu a lépe. Dokud neuspějeme.

Jestliže se nevzdáme a s každou porážkou se ponaučíme, z dlouhodobého pohledu nejde neuspět. Tak jako nejde porazit člověka, který se nikdy nevzdá.

Jak k tomu v okamžiku zklamání z dílčí porážky dospět? Mých 5 jednoduchých námětů:

1. Počítej i malá zlepšení

Možná chceš zhubnout, vylepšit si postavu. Ale necvičíš tak důsledně. Nebo nedodržuješ stanovený jídelníček. Možná jsi sešel z cesty jinak. Nevadí.

Ujasni si: Chci změnu? A co pro ni dělám?

Život Ti jen umožnil poznat, že není tak snadné zbavit se starých zlozvyků. To je dobře. Velikost Tvého celkového úspěchu se alespoň nebude měřit jen tím, čeho dosáhneš, ale také počtem překážek, které bylo nutné cestou překonat.

Už to, že to teď nevzdáš, znamená, že překonáš překážku. Že se nedáš odradit. Že dokážeš najít energii i v malých úspěších. Třeba že jsi začal. Nebo že jsi už nějakou cestu ušel.

Sčítej tedy nejen své výhry, ale i své prohry. Na obojím rosteš.

2. I drobné změny Tě posouvají

Lidé zapomínají, že i malé změny v dlouhodobém horizontu přinášejí velké výsledky. Pro ilustraci: Nemusíš vyběhnout schodiště bez zastavení. I když si na každém druhém schodu odpočineš, ve výsledku stejně vyjdeš až nahoru.

Hubneš? Když si 2x týdně připravíš oběd doma a nekonzumuješ zahuštěnou restaurační stravu, můžeš týdně uspořit v průměru 300 kilokalorií, což dělá roční rozdíl přes 30 000 kilokalorií. A to už je z dlouhodobého pohledu znát.

Stejně jako když v případě závislosti na sladkém nahradíš bílý cukr medem nebo dezerty ovocem. V jednom dni je to zanedbatelný rozdíl. Při ročním součtu nebetyčný.

Hlavně nikdy neříkej, že na něco nemáš čas. Tvé zdraví je Tvůj čas.

3. Nechtěj zlepšit jen dnešek, ale celý život

Je hektická doba. Učí nás chtít vše rychle, nejpozději hned. Jenže takhle život nefunguje. Co stojí za to, roste dlouho. Lidský plod, strom, cokoli hodnotného. Má to souvislost. A také proto se sny neplní na počkání. Je nutná delší prodleva, abychom si vážili toho, čeho dosáhneme, a víc dbali o to, abychom o to nepřišli. Protože by nás to pak zase stálo čas.

Není náhoda, že jo-jo efekty jsou přímo spojeny s rychlými dietami, liposukcemi. Lidé si nedokážou vážit výsledku, který se dostavil překotně, příliš rychle – jakmile si ho nestačí odpracovat, nemá pro ně náležitou hodnotu. Nebo podléhají iluzi, že boj skončil, protože žádný ani nepodstoupili. Ne, s dosažením jakéhokoli cíle teprve začíná boj o jeho udržení. Opravdového mistra zdobí ne jedno vítězství, ale opakované.

Střelci z luku říkají, že úspěch je zasáhnout terč. Ale mistrovství je zasáhnout ho pokaždé. Proto také cesta, která má skutečný smysl, není na jeden den, ale na celý život.

Úspěch je životní styl.

4. Jez menší krajíce

Když jsem jako kluk začal chodit do posilovny, naučili mě neukusovat si příliš velká sousta. Říkali: „Nemá smysl dávat si předsevzetí v jeden den, ale každý den. Náš dlouhodobý úspěch totiž nevytváří to, co uděláme jednou za čas, ale co děláme denně.“

Paradoxně jsem se uklidnil. Přestala mě frustrovat představa, že musím všechno zvládnout hned, jinak jsem bačkora. Rozdělil jsem si velký cíl na postupné pidikroky, které provést byla hračka, a tak jsem začal mít radost z každého dne, z každého splněného pidicíle.

Nezáleží na tom, jak pomalu jdeš, hlavně že jdeš správným směrem.

5. Odstraň si z cesty zbytečné překážky

Rozhodnutí je jen myšlenka. Uskutečnění je ovšem čin. V magazínu Myšlením k úspěchu proto ukazuji, jak myšlení používat ke zjednodušení cesty k cíli. Tak například:

Je snadné si říct „Budu jíst zdravěji“, nakoupit si domů hromadu zeleniny, ale… Stejně snadné je potom dát si majonézový salát, „když je už z obchodu tak rychle připravený“, nebo čokoládu, když ji zahlédneme ve sladkém baru. A naopak těžké pro naši mysl náhle může být zeleninu omývat, krájet, nebo dokonce připravovat na páře – „tolik nepořádku, práce, a nakonec mám stejně hlad“.

Ačkoli si to mnoho lidí nepřipouští, jí se hlavou. Mozkem. Ten rozhoduje, co sníme. Ten nám nabízí výmluvy, asociační návyky. Ten za nás vybírá v obchodě, když nakupujeme. Jestliže se inspirujeme až mezi policemi, snadno selžeme. Jestliže nakupujeme hladoví, snadno selžeme. Jestliže obchod neproběhneme, snadno selžeme. Jestliže nezměníme své návyky, například u televize, snadno selžeme. Náš soupeř není nikde venku, ale v hlavě.

Namíchat si smoothie je logicky náročnější než otočit zátkou a vypít slazenou limonádu. Vyrábět si salát je logicky náročnější než roztrhnout obal a zakousnout karamelovou milku. Princip všech komerčně úspěšných pochutin je založen na rychlosti. „Otevři a pij/jez. Už za pár vteřin budeš mít energii! Bude Ti dobře!“

Co si tedy připravit ranní müsli do ledničky už večer?

Co si dopředu nastrouhat zeleninu, vyhrát si se zálivkou, tvorbou vlastního pečiva?

Co díky tomu mít konečně kontrolu nad tím, co vlastně jíme?

Co kdybychom všechno, co nás svádí z cesty, prostě odstranili?

Pamatuj: Cesta k úspěchu není těžká, to jen my si ji ztěžujeme.

  • Stostránkový magazín Myšlením k úspěchu je možné získat zde. Zbývají poslední kusy.
  • Předplatné magazínu (vychází šestkrát do roka vždy na konkrétní téma) je možné získat zde. Téma příštího magazínu je Jak být oporou dětem.

© Petr Casanova