Proč akceptujeme jen takovou lásku, o které si myslíme, že si ji zasloužíme

10 důvodů, proč lidé zůstávají ve vztazích, které jim ubližují

„Protože ho miluji,“ zní odpověď, která se snaží postavit osobní rozhodnutí do roviny emocí. Jenže lidský organismus není tak hloupý, aby o sobě nechal rozhodnout, ba dlouhodobě rozhodovat, jen své emoce. V knize Cítit rozumem, myslet srdcem ukazuji racionální důvody, proč se chováme „nevysvětlitelně“. Na případu agresora si jich demonstrujme alespoň deset:

  • 1. důvod: Doba normalizuje násilí. Agrese je každodenní náplní zpravodajství – násilí začalo být „normální“. Proto je pro nás v běžném životě těžké identifikovat, jaké jednání už normální není.
  • 2. důvod: Každé násilí, speciálně to citové, likviduje sebevědomí. Oběť si pak myslí, že nemá na to začít něco lepšího.
  • 3. důvod: Princip agresorů a manipulátorů obecně je založen na cyklech. Nejdříve ubližování, pak omluvy a předstírání lásky. A zase znovu. Manipulátoři vědí, že člověk si zvykne na všechno, i na násilí. Kdyby se násilí stalo stereotypem, přestalo by nás bolet. Aby nám agrese přinášela bolest a manipulátorům požitek, musejí přijít líbánky a naivní pocit, že se všechno změnilo – jen tak může přijít nové zklamání a ještě větší bolest.
  • 4. důvod: Agrese nahání strach. Oběť má pocit, že je nebezpečné odejít. Je náchylná věřit, že bez druhého nepřežije, neuživí se, že na to doplatí. Strach neumožní pozitivní kroky.
  • 5. důvod: Cykly způsobují, že když pomine bolest, pomine i důvod odejít. Oběť uvěří, že tentokrát už vše bude v pořádku. Že se druhý změnil. Přitáhnout a povolit, stále dokola. Hra s nadějí. Proto také oběti agrese potřebují v průměru 7 pokusů na odchod. Předtím se šestkrát v naději vrátí. Ano, dají šest druhých šancí.
  • 6. důvod: Pokaždé se v okolí oběti najde někdo, kdo shledá vinu na její straně. „Vždyť byl takový vždycky…“ „Vždyť takový nebyl nikdy…“ „Měla jsi hned odejít.“ „Měla jsi dál zůstat.“ „Když jsi mohla odejít, nemohlo to být tak zlé.“ „Když jsi mohla zůstávat, nemohlo to být tak zlé.“ Cítíte? Cokoli se dá vyložit jako naše chyba.
  • 7. důvod: Skutečná láska je nejen cit, ale také odpovědnost za druhého. Co když si něco udělá? Co když jsme my odpovědní za jeho chování? Přece vždycky takový nebyl – něco se v průběhu vztahu muselo změnit, třeba mou chybou. Enormně milující lidé natolik milují druhého, že mají zvyk hledat chybu jedině u sebe. Nedivme se, že jsou citliví na to, když se jim druhý ozve a prosí o jejich návrat, „jinak to nepřežije“.
  • 8. důvod: Věří, že odchodem se druhý probudí a změní. Věří v to tím spíše, když to opravdu slíbí.
  • 9. důvod: Strach, jak bude reagovat nejbližší okolí. Budou nás soudit, vinit, přehlížet, bagatelizovat to, čím jsme si prošli? Nebudeme mít stigma „toho hloupého“, „té chudinky“? Co když nás kvůli tomu už nikdo jiný nebude chtít? Copak vůbec můžeme vyhledat pomoc, aby se to rozkřiklo?
  • 10. důvod: Oběť má s agresorem něco společného, co nejde snadno rozdělit. Děti, finance, dluhy, přátele, minulost. Oběť tak může usoudit, že odchod by mohl být bolestivější než setrvání.

Všech 10 důvodů vypadá navždy. Jenže život je změna a i rozpoložení člověka se v čase mění, tak jako se mění intenzita agrese. Jednou ta číše přeteče a oběť je najednou připravena odejít.

10 důvodů, proč jsou lidé připraveni odejít ze vztahů, které jim ubližují

Doktor George Blackburn říkal: „Everything is between your ears.“ Neboli: Všechno je ve Tvé hlavě.

Naše mysl někdy potřebuje, aby s ní někdo zatřásl, jinak se neprobudí. Naše mysl někdy potřebuje, aby nás někdo opakovaně srážel na dno, abychom si jednoho dne uvědomili, že se dokážeme postavit. Naše mysl někdy potřebuje, aby někdo ignoroval naši lásku, jinak by nás nenapadlo věnovat ji někomu lepšímu.

Těch 10 uvědomění připravenosti k odchodu je jednoduchých:

  1. Dokážeme se mít rádi.
  2. Dokážeme si představit, že by budoucnost bez špatné osoby mohla být lepší než přítomnost se špatnou osobou.
  3. Už nám došlo, že lidé, jejichž špatné jednání akceptujeme, nemají důvod je změnit.
  4. Už nám došlo, že náš vnitřní klid je plodem sebelásky, tudíž že nelze dosáhnout vnitřního klidu, a přitom sami sebe nemít rádi.
  5. Už jsme pochopili, že agresora nemůžeme zachránit ani změnit, že jeho chování není naše odpovědnost, ale jeho problém a jeho odpovědnost.
  6. Dokážeme přestat předstírat, že špatné chování je vlastně v pořádku.
  7. Už nechceme trávit čas s někým, kdo nám ubližuje.
  8. Už dokážeme převzít otěže vztahu a sami urychlit rozchod.
  9. Už máme dostatek nadhledu na to, abychom druhého nechali „připsat si všechny kredity“ – pomluvit nás před přáteli, sousedy, v práci. Naopak jsme za to vděčni, alespoň ho s každým takovým činem stále více poznáváme.
  10. Už cítíme, že možné drama, které nás při odluce čeká, stojí za to. Protože za to stojí naše budoucnost.

Proč máme pocit, že jsme potkali spřízněnou duši, a druhý to tak necítí? Proč je tak těžké potkat ve správnou chvíli správného partnera a jak máme vůbec osudu rozumět?
Moje nová kniha o karmických vztazích, potřebách duše a schopnosti sladit rozum a cit – Cítit rozumem, myslet srdcem – je v prodeji POUZE ZDE.

© Petr Casanova