Proč sebeláska není sobectví aneb 5 cest do Země dostatku

- Reklama -

Narodil jsem se 30. srpna a do školy jsem šel bez odkladu. To znamenalo, že jsem byl v každé třídě nejmladší a nejmenší. Když si spolužáci vybírali hráče do svého týmu, vždy jsem uprostřed tělocvičny zůstal poslední a sám. Nejmenšího nikdo nechtěl.

„Nejsem dost dobrý. Všichni jsou lepší. Nikdy nebudu jako oni.“ To byly běžné myšlenky mého dětství. Nevěřil jsem si. Neměl jsem energii učit se. A učitelé mě v tom utvrzovali: „Nebudeš mít dobrou práci. Neuděláš pořádnou školu. Nic nedokážeš. Nic nebudeš.“

Ach, jak mou dětskou prognózu potvrzovali…

Ano, neměl jsem se rád. A dodnes bych se ani neměl, kdybych jednoho dne nezjistil, že:

  • Zatímco láska je uvědomování si potřeb druhých, sebeláska je uvědomování si potřeb vlastních.
  • Nedostatek sebelásky je základem utrpení, tudíž dostatek sebelásky je základem štěstí.
  • Sebenenávist i sebeláska jsou nekonečné. Vždycky je totiž možné najít na sobě něco, co se nám líbí, nebo co nám vadí. Rozhoduje pouze to, z jaké „země“ přicházíme – zda ze Země dostatku, nebo Země nedostatku. Ale o tom už za chvíli.

Tato tři poznání mi umožnila pochopit, že nikdo není proti mně. I když to tak vypadá a někdo mi ubližuje, zábrana je ve mně. Jestliže sami nejsme proti sobě, ba dokonce jsme sami sobě nejlepším přítelem, pak nám zvenčí nikdo neublíží. Může nám říkat ošklivosti, ale když nám jeho slova nevadí, protože jsou JEHO, ne NAŠE, neroste v nás odpor vůči sobě, sebenenávist, důvod litovat, jak strašní jsme, jestliže nám to někdo řekl.

Máte problém se sebeláskou? Nemáte se rádi za to, jací jste – za to, že Vás druzí odmítají, opouštějí, pomlouvají? Nabídnu Vám 5 základních způsobů, které učím v magazínu FC.

1. Uvědom si, že Tvou největší překážkou ve štěstí jsi Ty

Na Setkání se mnou někdy přijdou lidé, kteří naříkají: „Nenávidím svůj život. Nenávidím své tělo.“ A já žasnu – vidím krásný život, krásné tělo. Jak je možné, že to ONI NEVIDÍ?

Odpověď je prostá: Protože se soustředí na to špatné. Vidí vrásky, stále četnější a hlubší. Vnímají to, co v jejich životě nefunguje. Zkrátka: Přicházejí ze Země nedostatku.

Sami mohou cítit, odkud přicházejí. Říkají jim to pocity. Když se cítíme dobře, jako by na našem vnitřním semaforu svítila zelená a duše říkala: „JEĎ! Pokračuj v tomto nastavení.“ A když se cítíme špatně, jako by v nás zářila červená: „STŮJ! Změň své nastavení.“

Problém je, že – jak píšu v magazínu FC – přicházíme-li ze Země nedostatku, jsme nastaveni negativně. A negativní postoj nemůže dát pozitivní život. Negativní pocit (byť nám ho někdo vnukl) totiž vede k negativním myšlenkám, negativní myšlenky k negativním činům a negativní činy k negativním výsledkům, které ještě víc umocňují negativní pocit – říkám tomu negativní zacyklení. Jak ale vložit do mysli pozitivní pocit? Kde v celé temnotě, která se rozhostila v nás, zapálit první světlo?

Nejprve připusťme 3 fakta:

  • Semafor našich pocitů vyznačuje cestu naší spokojenosti. To je snad jasné: Je-li nám špatně, nemůže nám být dobře.
  • Nesmíme ignorovat své pocity. Potřebujeme se jimi řídit.
  • Pak konečně půjdeme svou vlastní spokojenou cestou. Nejdeme-li, jsme sami proti sobě. Ignorujeme-li, co nám dělá dobře, nedivme se, že nám je špatně – a pak, plni negací, obviňujeme všechny kolem z toho, co je přitom jen naše volba. Naštěstí.

A proto: Začněme se soustředit na to dobré. Začněme vděčností. Začněme mít něco na sobě rádi. Třeba svůj úsměv. Protože je NÁŠ. Jestli se nelíbí někomu jinému, protože on má jiný úsměv, budiž – jen ať si on miluje svůj úsměv, my se zamilujme do svého.

Mějme rádi to, jaký jsme originál. Jako nikdo jiný.

2. Začni žít více uvnitř a méně venku

V magazínu FC varuji, že už jako děti jsme si zvykli žít „venku“, ne „uvnitř“. Metodou cukru a biče nás rodiče i učitelé nutili zajímat se primárně o to, co si o nás myslí druzí. Dodnes je tak pro nás „větší pravda“ tvrzení druhých, než co si o sobě myslíme sami.

A já se ptám: Jak bychom potom mohli být šťastní, když nás vůbec nezajímá to, co nás činí šťastnými – když se pořád obracíme jen ven a snažíme se druhým zavděčit? Mějme na paměti: NIKDY SE NEZAVDĚČÍME VŠEM. A jestliže navíc přicházíme ze Země nedostatku, pak ten, komu se zrovna nezavděčujeme, pro nás má větší váhu než všichni, kteří jsou s námi spokojeni. Povím Vám jeden příklad.

Na Setkání mě oslovila dívka, která si dala fotku na Instagram. Krásnou, mimochodem. Sklidila 99 lajků a 1 hejt. Protože byla odmalička vedena k orientaci „ven“ a zavděčovat se všem, byla nešťastná. Země nedostatku ji nutila vnímat jen ten 1 hejt, ne 99 lajků. A tak měla „zkažený život“. Já jsem přitom udělal maličkost. Oslovil jsem zprávou autora toho hejtu. Byl zaskočený, jaký dopad jeho posměšek měl. Sdělil mi, že měl jen špatnou náladu a chtěl se na někom vyvztekat. Napsal jí tedy, že je ošklivá. Ne proto, že by ošklivá opravdu byla. Ale proto, že on měl ošklivo v sobě a přicházel ze Země nedostatku – nebyl schopen udržet se „uvnitř“, a tak vystrčil hlavu „ven“ a likvidoval ten den všechny kolem, aniž by se mu udělalo lépe.

Proto Vám doporučuji: Nesnažte se mít výborný vztah se všemi lidmi na světě, nejde to. Snažte se mít především výborný vztah sami se sebou. To je vztah, na kterém záleží v první řadě. Když Vám někdo zkusí ublížit, odpojte se. Vyrazte do přírody nebo se uzavřete do samoty a přemýšlejte, KDO JSTE, protože Vy se znáte nejlépe, tudíž se můžete i nejlépe ocenit. Ano, sami sebe vždycky můžeme ocenit víc než kdokoli jiný.

3. Jdi SVOU cestou

Choďme co nejvíce do míst, která milujeme. Dělejme co nejvíce činnosti, které milujeme. Potkávejme se co nejvíce s lidmi, které milujeme. Nejenže nám to udělá dobře, ale hlavně si uvědomíme, PROČ nám to dělá dobře – v té chvíli totiž naplňujeme SVÉ POTŘEBY.

Ano, někomu jinému se nemusí líbit, kam chodíme, co děláme, s kým se stýkáme. To je v pořádku. My nejsme on. My jdeme svou cestou. Ostatně, vzpomeňme si: Kolikrát nás v minulosti rodiče, učitelé, přátelé přesvědčili, abychom se rozhodli podle nich? Kolikrát jsme slyšeli, že nám tato konkrétní škola, kterou vystudujeme, určitě zajistí štěstí? A nic. Kolikrát jsme zůstali ve vztazích, ve kterých jsme se už necítili dobře, chtěli z nich utéct, ale někdo zvenčí nás přesvědčil, ať to ještě neděláme, že se to změní? Ti lidé to s námi vůbec nemuseli myslet zle. Je by to třeba udělalo šťastnými, ale NÁS NE.

Máte rádi cestování, ale lidé kolem Vás ne? Povězte mi: Co tedy uděláte? Rozhodnete se podle nich, nebo podle sebe? Budete se bát, že Vás opustí, a tak raději opustíte sami sebe?

Já miluji ranní běhání. Pořád poslouchám, že už jsem starý a ještě někde dostanu infarkt. Jenže já cítím, že je v tom PRO MĚ energie. Těší mě, když mohu sám sebe překonat, být na sebe v cíli pyšný, a celý den se usmívám. Proč bych měl dělat raději to, co nechci?

4. Odpoj se od davu

Sebeláska není sobectví. Sebeláska je druh péče o sebe. Jako když jdeme na masáž, když se jakkoli hýčkáme, zkrátka když pro sebe vyrábíme dobré pocity.

Všichni jsme jako nádoba, kterou potřebujeme naplnit vlastním štěstím. Jestliže není plná vlastního štěstí, je naplněná čím? (Jistě, neštěstím. Vždyť ani v nás není vakuum).

Odpojit se od davu znamená především uvědomit si, že nikdo není jako my. Že není třeba kopírovat někoho druhého. Nejenže nás to nenaplní, ale budeme mentálně nastaveni tak, abychom vzhlíželi k někomu jinému. V jednom obchodním centru, kde rád nakupuji, mají na výloze nádherný citát: Móda je to, co si kupujeme, ale styl je to, co s tím děláme. Ano, trendy nejsou to, co máme napodobovat, ale co máme vytvářet. Svou originalitou.

5. Investuj do sebe

Možná jste si i Vy všimli, že mnoho lidí investuje do sebe jen proto, aby zapůsobili na své okolí. Věří, že teprve s oceněním zvenčí se budou cítit dobře. Ale to má zádrhel.

Tito lidé čekají na ocenění, které vůbec nemusí přijít. A přicházejí-li navíc ze Země nedostatku, pak je jediný kritický hlas srazí na dno. Energii jim naopak vezme.

Proto přemýšlejme tak, abychom investovali nikoli do vnějšího ohromení, ale do vnitřních pocitů. Investujme do svého zdraví, do správného jídla, do klidu a meditace. Ano, já vím, že takové investice nikdo na Instagramu neuvidí, a tudíž nikoho neohromí. Ale podstatné je, že se zaručeně budeme cítit lépe. A pochopíme, že štěstí nepřichází zvenčí, ale zevnitř.

Změňme svou orientaci „ven“. Změňme svou touhu se neustále poměřovat. Nemusíme s nikým soutěžit. Činíme-li tak, nemůžeme vyhrát, protože nikdo na světě není lepší nebo horší. Všichni jsme pouze ODLIŠNÍ.

Přestaňme svou sebehodnotu spojovat s tím, co si o nás myslí druzí. Tím se jen stáváme závislými na jejich názoru, náladě, egu. A když oni zle udeří, jen zbytečně ztrácíme svou sebelásku.

Ano, já vím, že naučit se znovu sebelásce není snadné. Je to proces, a nekonečný. Protože zvenčí budou vždy naléhat ti slabí, kteří se nás snaží otrávit, protože nevědí, jak jinak se zbavit svého jedu, který se v nich kupí tím víc, čím spíš se orientují „ven“ a ne do sebe, potažmo čím víc přemýšlejí pohledem Nedostatku než Dostatku.

Ano, je to proces. Nekonečný, ale uzdravující. Proto se mu věnuji v každém vydání magazínu FC.

© Petr Casanova