Jak uvolnit stres do 5 minut

- Reklama -

Žijeme v nejstresovější době – zní populární názor. Není to pravda. Naopak. Větší pohodlí než dnes lidstvo nepamatuje.

Už v pravěku člověk nepřetržitě bojoval o své přežití, čelil monstrům větším, než je sám, a pracoval s tak vysokou mírou stresu, jakou si neumíme ani představit. Ale hlavně – naučil se to.

Naučil se vnímat stres jako spojence a ochránce. A také chápat, že ho potřebuje ventilovat. Krátkodobý stres může pomoci, nabudit. Dlouhodobý stres ničí. Tak jako všeho moc škodí.

Dnes už nemáme mamuty, ve střední Evropě ani války, ale nepřítele si sami vyrábíme. Naším mamutem je šéf, stresujeme se z práce, za kterou jsme přitom rádi, protože nám dává obživu, naše každodenní provozní starosti jsou legrační ve srovnání s pračlověkem, protože máme veškerý komfort – a tak se alespoň stresujeme tím komfortem. Budiž. Je to naše biologické nutkání, sebepřekonávání, sebemotivace, práce s osobním růstem.

Jak píšu v magazínu FC, i řešení moderních problémů má kořeny v minulosti. Stačí se podívat, jak stres řešili naši (pra)předkové, byť v mnohem závažnějších situacích, a ke svému úžasu můžeme zjistit, že jedno z řešení máme například na dosah ruky. Doslova.

Pokud tedy dnes vyhlížíte svého „mamuta“, třeba využijete následující inspirace:

Práce s rukou

Ve starověkém Japonsku v období Jamato (roky 250 až 710) požádal císař vědce o bádání, proč má lidská ruka pět prstů. Vypozorovali, že každý prst dokáže uvolnit (kompenzovat) jednu důležitou emoci. Palec ovládá úzkost, ukazováček strach, prostředníček vztek, prsteníček smutek a malíček pesimismus. Stejně tak staří Japonci odhadli, proč máme ruce dvě. Abychom jednou rukou té druhé pomohli. Stačí „smotanými“ prsty jedné ruky sevřít příslušný prst ruky druhé – abychom ucítili teplo a pulz, alespoň na jednu minutu.

Stisknout

A pokud potřebujeme najednou uvolnit všech pět emocí, pomůže palcem silně zatlačit „resetovací“ tlačítko ve středu dlaně a vytrvat za citelného pulzování tepu do palce.

Tlačit

Kdo čte magazín FC, který se zabývá každodenní prací s vlastní osobou, zná i další finty, jimiž nás obdarovala příroda. Ano, mnoho překvapivých – rychlých a bezbolestných – léků na vážné zdravotní potíže máme přímo v sobě (v aktuálním vydání na straně 40).

Čím si můžeme pomoci, ať sami, nebo v páru s někým blízkým?

Obejmutí

Lidé bohužel podceňují sílu skrytou v obejmutí. Přitom sdílení energie dokáže pomoci už po několika desítkách sekund. Obejmutím se vyplavuje hormon oxytocin, který vyvolává uklidnění. Tuto praxi odpozorovali archeologové ze svých výzkumů, pojmenovali ji kruh bezpečí. Mají za to, že člověk přestal být individualistou ve chvíli, kdy pochopil význam spolupráce – že když bude někým chráněn, může v noci klidně zavřít oči, spát a oheň přesto nevyhasne, zvěř ho přesto neohrozí, a to jen proto, že u něj drží někdo stráž.

Lékaři ordinují obejmutí jako základní protistresový nástroj. Stará čínská medicína tvrdí, že 8 obejmutí denně postačí na postupné snižování strachu a obnovu psychického zdraví.

Dýchání metodou 4–7–8

Stres je biochemická součást člověka. Jedno z řešení tedy souvisí s biochemií. Změnit procesy v mozku, zpomalit srdeční tep, který je ve stresu záměrně uspěchaný, aktivizuje srdce ke krátkodobě enormnímu výkonu, ale dlouhodobě srdce přetěžuje, a hlavně ztišit mysl, to dokáže následující trik východní medicíny, uplatňovaný v některých typech jógy. Nazývá se 4–7–8 podle počtu sekund v jednotlivých navazujících etapách.

  • 4 sekundy se nadechujeme nosem,
  • 7 sekund zadržujeme dech,
  • 8 sekund pomalu vydechujeme ústy.

Při pracovním přepětí možno praktikovat přímo na židli v kanceláři, jen si ale opřeme záda. Postačí opakovat tento cyklus 5 minut.

Pokud si na tuto metodu vzpomeneme až doma, po vyčerpávajícím dni, můžeme ji rovnou zahrnout do celé meditace, ale na tu potřebujeme nejméně 20 minut.

Mentální hra

V magazínu FC vysvětluji pozitivní stránky strachu či stresu, proč má význam, že se bojíme, tudíž proč jsme strachem či stresem obdařeni, ale také proč s těmito faktory špatně pracujeme a pak zbytečně nejsme schopni se koncentrovat, ačkoli právě tomu strach i stres mají pomoci. Oba totiž říkají: „Teď děláš něco (životně) důležitého.“

Paměťové buňky v lidském mozku jsou strukturovány tak, aby si dlouhodobě pamatovaly zlé, bolestivé, traumatizující události. Příroda je moudrá. Ví, že jenom tak už nedopustíme opakování stejných činů, situací. Psychologie tomu říká negativní zaujatost.

Příklad: Jsme-li ochromeni strachem, nedokážeme se soustředit na nic jiného než aktuální děsivý obraz. Mozek ví, že nejefektivnější jsme, když se zaměřujeme na jediný problém. Proto, vnímáme-li něco jako zásadní, vyhradí naši pozorovací schopnost jen tomu zlému. Výsledkem je, že si nepříjemné zážitky neustále omíláme v hlavě.

Příroda chce, abychom konstruktivně jednali. Útěk, nebo útok. Pokud se však nemáme k činu, negativní zaujatost nás ničí a naopak obírá o sebevědomí, potřebné k útěku či útoku. Vymanit se z této negativní křeče dokážeme jen tehdy, dáme-li mozku pozitivní podnět a úkol soustředit se na něj. Mezi takové pozitivní mentální hry patří čtení pozadu, násobení čísel, hraní karet.

Proto už předkové, když nemohli usnout, soustředěně počítali ovečky. Změnili předmět soustředění ze strachu na tvorbu. (To je ostatně i princip meditace či dýchání 4–7–8.)

V dnešní době můžeme během dne jednoduše sáhnout po mobilu. Základní mentální hry jako puzzle, piškvorky, tetris či vykládání karet zapojí kreativitu. Jen pozor: Vybírejme takovou, v níž něco tvoříme, ne ničíme.

Jacobsonova svalová metoda

Americký fyziolog Edmund Jacobson objevil, že ke zrelaxování těla a mysli potřebujeme uvolnit celé kosterní svalstvo a uvědomit si rozdíly v napětí svalů. Prohlásil, že i když je stres vnímán jako psychický problém, má fyzické dopady – stres vede ke stahování svalů, bolesti zad, kostí, kloubů. Podle Jacobsona však nestačí svaly fyzicky uvolnit, ale hlavně si jejich uvolnění mentálně uvědomit. Prokázal, že se tím zlepšuje imunita a jde o dobrou prevenci před srdečními příhodami, vysokým krevním tlakem, tudíž i před bolestmi hlavy až migrénami, syndromem unavených očí, nespavostí a nechutenstvím.

Jak na to?

  • Položte se na zem, ideálně na podložku.
  • Dýchejte nosem, vnímejte zvedání hrudníku I BŘICHA (spousta lidí dýchá chybně hrudí, ne břišní dutinou).
  • Nádech trvá vždy 5 sekund, výdech také.
  • Uvědomujte si postupně jednotlivé svalové skupiny, vždy 5 sekund je napínejte a 5 sekund uvolňujte. Postupně povolte 1. chodidla a kotníky, 2. lýtka, 3. stehna, 4. kyčle a oblast kříže, 5. břicho a hrudník, 6. paže, 7. ramena a krk, 8. obličej, 9. celé tělo.
  • 5 minut obvykle stačí k alespoň částečnému uklidnění.

Smích

Všichni to víme – humor je žrout stresu. Funguje tak, že uvolňuje svaly, zvyšuje tepovou frekvenci, okysličuje krev a nutí mozek uvolňovat endorfiny, které nám dělají moc dobře.

A znovu: Ačkoli si lidé myslí, že smích je psychická aktivita, jde o aerobní pohyb, který současně procvičuje svaly dýchací a obličejové. Svým způsobem jde o jeden z nejlepších faceliftů. A zanedbatelné nejsou ani kalorie. 100 upřímných zasmání denně = 15 minut jízdy na kole.

Aromaterapie

Snažím se v magazínu FC vzdělávat i ohledně prostředí, v jakém žijeme. Mnoho lidí bohužel nemá ponětí, kolik zázraků nám nabízí příroda – slyšeli jste třeba o krvi rostlin? Takové esenciální oleje a vůně podporují emoce, vlastnosti i dovednosti. Ostatně, kadidlo je v kostelech využíváno už dva tisíce let, a rozhodně ne náhodou…

Krátká procházka

Skvělou pohybovou aktivitou – kombinací uvolnění těla i mysli – je jóga, nicméně kdekdo na ni „nemá čas“, protože obvyklé lekce mají 60 až 90 minut, a navíc to často znamená jít zase do uzavřených prostor mezi čtyři zdi. Kdo po celém dni v kanceláři upřednostňuje naopak proudící vzduch a přírodu, pro toho je bezplatnou alternativou prostě procházka. Projít se umožňuje rozpohybovat metabolismus a krev (tělo), zásadně obměnit prostředí (psychika) a každým nádechem čerstvého vzduchu vydatně občerstvit mozkové buňky.

Denně jednu procházku bychom měli zvládnout všichni. Kvůli sobě. Kvůli potřebnému uvolnění. Kvůli větší spokojenosti. Protože změna je život. A život je změna.

© Petr Casanova