Zranit pravdou, nebo zradit lží? aneb Na rozcestí vztahu

1. uvědomění pro váhajícího: Zrada obvykle nezačíná velkou lží, ale malým tajemstvím

Představ si nejlepšího přítele. Usmívá se na Tebe, je šťastný.

Za ním však někdo vytasil nůž a chystá se ho bodnout.

Co uděláš?

  • A) Nebudeš ho varovat, protože nechceš, aby ho zabolelo zjištění, že se v tom člověku zklamal.
  • B) Budeš ho varovat. Nechceš vidět nůž v jeho zádech.

Slyšeli jste někdy o masakru v Mỹ Lai?

16. března to bylo 41 let, co vojáci 23. pěší divize US Army ve Vietnamu povraždili několik stovek neozbrojených vesničanů včetně žen a dětí. Ti vojáci prostě měli rozkaz…

Jeden z nich, jmenoval se Hugh Thompson, v té době pilotoval vrtulník s kulometem. Také měl rozkaz – poprášit kulkami každého civilistu, kterého uvidí. Jenže on to neudělal. Jak shora viděl to nelidské běsnění, snesl se vrtulníkem přímo před vraždící americké vojáky, namířil na ně kulomet a řekl, že buď ihned přestanou, nebo je všechny zabije.

Přestali. Počet obětí tak dosáhl „jen“ na číslo mezi čtyřmi až pěti stovkami.

A já se ptám: Byl to dobrý voják, nebo ne? Jistěže ne, byl špatný. Byl to vojenský zrádce. Patřil mu vojenský soud.

Ale také se ptám: Byl to dobrý člověk, nebo ne?

Proč se tak ptám? Protože bychom se měli sami sebe zeptat: A co chceme být my? Dobří vojáci, nebo dobří lidé?

2. uvědomění pro váhajícího: Chceš jedno zranění, nebo dvě?

Všichni rozhodujeme za sebe. Ne za druhé. Rozhodneme-li se zradit přítele, je to naše volba. A dobře pro něj. Zaslouží si vědět, kdo je přítel, a kdo ne.

Jenže, jako všechno, o čem píšu v magazínu FC, i tohle má svou odvrácenou stranu: bolest. Až se dozví, že jsme ho zradili, bude to nejhorší den jeho života. Dvě bolesti v jedné. Zjistí, že ho vlastně dva lidé zradili.

A já se ptám: Chceš, aby cítil jednu bolest (z pravdy), nebo dvě (ze lži)?

3. uvědomění pro váhajícího: Už Ti NIKDY nebude věřit

Zrada důvěry znamená, že zrazený zrádci už nikdy nebude věřit. Nic. Ani slovo.

Proč jsem zvýraznil tu poslední větu? Protože zrazený nebude zrádci věřit ani jeho sebeobhajobu. Obhájit se lze jen před člověkem, který našim slovům věří a chce jim rozumět. Zrádcům ale prakticky nikdo rozumět nechce. Tím méně ten, koho zradili.

Jak zdůrazňuji v magazínu FC, důvěřovat znamená dát někomu šanci, aby nás zradil, a současně doufat, že to neudělá. Pro zradu bohužel není omluva. Zrada totiž není chyba, omyl, přešlap, zrada je rozhodnutí, dobrovolná volba, úmyslný čin. Zrada neplyne ze srdce, ale z hlavy. Kdo zradí, má k tomu důvod.

To jsou moje slova k tomu, kdo váhá mezi upřímností a neupřímností. A co doporučuji těm, kteří se právě dozvěděli, že byli někým blízkým zrazeni?

Otočte, prosím, na 3. stránku.