Proč píšeš jiné, když mě to bolí? aneb Jak slova „nic neznamenají“

- Reklama -

1. Dvěma lidem současně nemůžeš dát 100 procent energie

Je to základní matematický kvíz: Mám 100 procent své energie (času, pozornosti, lásky) a dva lidi, kterým chci svou energii rozdělit tak, aby každý z nich měl 100 procent ode mě? Je to možné?

Těžká otázka, ale odpovídáte správně. Nelze rozdělit 100 procent vlastní energie mezi dva lidi tak, aby každý z nich dostal 100 procent. Potom bychom totiž museli mít ne 100, ale 200 procent energie.

A nejen to. Rozdělujeme-li svou energii mezi více objektů, nikdy žádnému neposkytneme 100 procent. Vždycky budeme tvořit jen polovičaté vztahy – nespokojen bude partner i „kamarád“, protože ani jeden nedostane 100.

„Neboj. Tatínek nám dá 100 procent své energie, ale nejprve musí dát 100 procent své energie kamarádce.“

Tato matematika je důvodem, proč „kamarádky“ chtějí dříve nebo později rozchod či rozvod zadaného muže, proč některé ženy mají problém s dětmi z mužova předchozího vztahu a proč některým ženám vadí bývalé partnerky a možnost obnovení starého vztahu. Komu totiž věnujeme energii, ten nám není lhostejný.

Ženy nebývají z hlediska energie kompromisní bytosti. Fungují na principu ANO/NE. Buď jsou těhotné, nebo nejsou. Buď milují, nebo nemilují. Buď jsou věrné, nebo jsou nevěrné. Muži spíše dokážou uvažovat v kompromisním režimu: MOŽNÁ JO, MOŽNÁ NE. Pro některé muže je příznačné, když se na fotbale hádají, zda to byl ofsajd, nebo ne, zda to byl faul, nebo ne, vyžívají se v termínech „kontakt tam byl, ale na penaltu to úplně nebylo“. Ledajaký muž je schopen říct, že byl své ženě letos na 90 procent věrný. Jenže pro ženu to obvykle znamená, že byl nevěrný.

Některé ženy dobře znají zvláštní věty typu: „Miluji Tě, chci s Tebou být, s ní to nic neznamená.“ Věty, které muži dokážou říkat jak doma své partnerce, tak mimo dům své „kamarádce“. Jak je možné, že to dokážou říkat na obě strany, a dokonce tomu věřit? Protože pro ně slova opravdu nic neznamenají. Jako pro děti s pusou zamazanou od čokolády a přísahající, že ten dort v ledničce opravdu neochutnaly…

2. Nemůžeš ubližovat, a současně milovat

Po matematice zkouška z fyziky: Je možné dávat současně záporný i kladný elektrický náboj? Jistěže ne, vznikl by zkrat. Tak jako ve vztahu, kdy jeden ubližuje, a přitom se dušuje, jak druhého miluje.

Když už jsme u fotbalu, všimněte si, jak někteří muži „fandí“. Daří-li se jejich týmu, říkají MY. Přestane-li se dařit jejich týmu, říkají ONI. Nespokojeně pískají na své vlastní oblíbence, urážejí je, vyhánějí ze hřiště, ale jen do chvíle, než vstřelí gól – pak se z psanců stanou hrdinové, nošení na ramenou. I taková je mužská láska.

Pro mnoho žen platí: Buď ubližuji, nebo miluji. Není nic mezi. Buď se zajímám o to, co druhého trápí, nebo mě to nezajímá. Není nic mezi. Buď jsem partner, nebo ne. Není nic mezi.

Někteří muži jsou ochotni diskutovat o tom, co ještě nevěra je, a co už není. „Líbání není nevěra! Sex bez lásky není nevěra!“ tvrdí. Přitom na jejich výkladu nezáleží. Co druhého bolí, neurčují oni, ale ten, komu ubližují.

Ženy jsou často jednoduché: Buď jsem na Tvé straně, nebo nejsem na Tvé straně – v lásce není žádné mezi. Chci někomu psát? Tak napíšu. Chci někoho slyšet? Tak zavolám. Chci někoho vidět? Tak ho vyhledám. Chci někomu věnovat čas? Tak mu ho věnuji. Všechno ostatní jsou jen řeči a výmluvy – slova, která nic neznamenají.

O to víc pak ženy ocení muže, který se do nich dokáže vcítit. Který s nimi komunikuje, sdílí, snaží se pochopit, proč je něco bolí. Dělá to právě proto, že je miluje, že jim nechce ubližovat. A to také proto, že je schopen domyslet:

3. Bez důvěry nemůžeš očekávat vztah

Z mých knih víte, že ve vztahu nikdy nezáleží na velikosti problému, ale na velikosti oboustranné ochoty problém řešit. Jakmile jeden naznačí, že mu na bolesti druhého nezáleží, vztah se bortí. Kde je mlčení, roste zeď; kde roste zeď, mizí cesta; kde mizí cesta, ztrácí se vztah.

Základní ingrediencí vztahu je důvěra. Není samozřejmá, nepadá z nebe, ale buduje se. K důvěře vede komunikace, soucit a upřímnost (více v článku Proč být upřímný aneb Mluv na rovinu; proč bereš mně i sobě čas?). Nikdo nechce žít s lhářem. A to proto, že s lhářem se nedá vybudovat vztah. Lež dokáže zpochybnit všechny pravdy minulé, přítomné i budoucí. O kom víme, že nám lže, k tomu nemáme důvěru. A kde není důvěra, nemůže být vztah a jeho rozvoj.

Když pochopíme, že jsme žili s lhářem, strašně nás to bolí. Ne jeho hloupost, ale naše vlastní hloupost, jak jsme někomu takovému vůbec kdy mohli věřit. Kdo by chtěl takovou chybu opakovat?

Lež není chyba nebo omyl. Lež nelze omluvit. Lež je, podobně jako zrada, úmyslné rozhodnutí. Jen hlupákovi nedojde, že lží ztrácí člověka i svou vlastní pověst – a že obojí je velmi těžké, ba nemožné získat zpátky.

Žádná lež nestojí za ztrátu člověka, který je pro nás důležitý, natož vlastní pověsti. Moudří lidé raději zraní pravdou. Lepší je totiž jeden konec s bolestí než bolest bez konce.

Ženy mají, bohužel pro muže, na rozpoznání lži instinkt. Jsou designovány blíže přírodě, mají mnoho přírodních/mateřských pudů a intuici. Je úplně jedno, že levárnu nedokážou racionálně pojmenovat; stačí jim, že ji cítí. Lež má totiž jinou energii než pravdu. Proto se také ženy ptají ne tehdy, když nevědí, ale když moc dobře vědí, a jen si ověřují, do jaké míry mohou danému muži věřit.

Důvěra je pro ženu základem vztahu, stejně jako pro muže. Všichni potřebujeme po svém boku spolehlivého člověka. Ne někoho „mezi“. Někoho, pro koho slova nic neznamenají.

Naučme se vnímat cizíma očima, cizím rozumem i cizím srdcem. K tomu je určena moje nová kniha Cítit rozumem, myslet srdcem.

Na jediná tři Setkání v roce 2019 se můžete ještě registrovat zde.

© Petr Casanova