Jak si nebrat cizí jed osobně

10 emočních skřítků v každém z nás

Všichni známe SOUDCE – vnitřního „kritika“, který nás ale ve skutečnosti racionálně nekritizuje, spíše emočně zraňuje. Soudí nás či spíše odsuzuje, často nemilosrdně, stále nás s někým poměřuje, hodnotí a ponižuje – často neoprávněně.

A není na to sám. K ruce má devět pomocníků, kteří dávají utrpení barvu:

  1. PERFEKCIONISTA – trpí, když všechno není dokonalé. Což není nikdy. Zejména tehdy, když nám někdo připomene, že máme rezervy a jsme omylní.
  2. UTĚŠITEL – trpí, když se cítíme sami. Což je vždy, když nás někdo zraní a nám zoufale chybí něčí porozumění, útěcha.
  3. ŠAMPION – trpí, když někdo naznačuje, že pro něj nejsme dost dobří, že neodpovídáme jeho představám o kráse, moudrosti, výkonu a úspěchu. Což se může stát kdykoli, protože každý člověk je jiný a nelze se zavděčit nikdy všem.
  4. MUČEDNÍK – trpí moc rád, kdykoli je šance vydávat se za něčí oběť – ozve se, když se někdo posmívá, že přes svůj věk ještě nemáme děti nebo partnera.
  5. ROZUMBRADA – trpí, když se někdo chová iracionálně a útočí bez znalosti věci, posměšně, pohrdavě. Přitom my cítíme, že na naší straně jsou argumenty a máme potřebu se přehnaně obhajovat, logicky všechno zdůvodňovat. A „hejtr“ se baví.
  6. POLEKÁNEK – trpí, když někdo znevažuje naše strachy a úzkosti. Cítíme se pak o to víc ohrožení, obnažení, a hlavně nepochopení.
  7. BAVIČ – trpí, když někdo naznačí, že jsme nudní, okoukaní, předvídatelní, šedí.
  8. KONTROLOR – trpí, když se něco vymyká naší představě, očekávání a kontrole. Nutí nás brát si osobně cizí pozdní příchod, cizí nezvedání telefonu, tajnůstkaření.
  9. IDEALISTA – trpí, když někdo narušuje jeho idealistickou představu o světě – trápí se pro něčí traumata, handicapy, nemoci a smrt. Jako by to nebyla součást života.

Všechny ty skřítky v nás aktivovalo dětství. Proto máme komplex z neustálé potřeby být na jednu stranu sami sebou, ale na druhou stranu se někomu zalíbit; na jednu stranu být nezávislí, na druhou stranu okolím přijatí; na jednu stranu si přejeme být šťastní po svém, ale na druhou stranu se o svůj směr a vnitřní klid snadno připravujeme vrtochy druhých.

Ti skřítkové nejsou zlí. Učí nás té nejdůležitější dovednosti ve společnosti – obstát ve hře zvané Život není složitý, to jen my si ho komplikujeme. Jak?

Krok 4: Odděl reálný život od virtuálního

Mnozí si myslí, že internet je jako ulice za běžného dne. Potkáváme lidi, mnohé poprvé. Můžeme se tak lépe poznat a vzájemně se obohatit svými poznáními, názory a idejemi.

Jenže skutečnost je jiná.

Virtuální svět připomíná více džungli v noci. Kdo někdy zažil noční safari, jistě se divil. Čemu? Noční džungle je totiž plná zvuků a skřeků. Slyšet jsou hlavně ti, kteří za dne nevystrčí hlavu z úkrytu. Noc jim dává příležitost projevit se, provokovat lva. Ale chraň bůh, aby někdo rozsvítil. To džungle ihned ztichne. Křiklouni zase zalezou.

Podle psychologů až 95 % všech projevů na sociálních sítích a v internetových diskusích by lidé nedokázali říct druhému do očí. V noční džungli je však snadné být „hrdinou“.

Ale to je dobře. Dobře pro ty, kteří si dokážou uvědomit rozdíl mezi virtuálním a reálným životem. Mezi předstíranou silou na anonymním internetu a reálnou slabostí tváří v tvář.

Psychologové pro zvládnutí „hejtů“ ve své hlavě doporučuji metodu divadlo. Být pouhým pozorovatelem cizích projevů, jako by byly adresovány nějaké třetí osobě. Odosobnit se.

Dokázat to znamená nehrát s „hejtry“ tu hru, kterou na nás zkoušejí. Hru, kde se nehraje o jejich, ale o naše bolesti, o naše ZBYTEČNÉ utrpení a o pokles naší hodnoty před sebou samými. Nehrát tu hru znamená nechat tu bolest, utrpení a pokles sebehodnoty jim.

Můj tip

Siddhártha Gautáma, řečený Buddha, šel jednou vesnicí. Jeden vesničan vyběhl a Buddhovi sprostě nadával. Buddha ho pokojně nechal vymluvit a potom se zeptal: „Když někomu koupíš dárek a on ho od tebe nepřijme, komu pak bude patřit?“

Rozpálený vesničan zaváhal. „No… přece mně. Já jsem tu věc koupil!“

Buddha přikývl. “Stejné je to s Tvým hněvem. Když ho nepřijmu, komu zůstane?“ 

A odešel.

Plivání jedu na druhé nikdy není příčinou, ale následkem skutečného problému. Zpravidla je to následkem toho, že ti lidé sami jsou plní jedu. Měli by se ptát PROČ, jít po příčině. Jestliže ale příčinu nehledají, neřeší a neléčí, pak můžeme očekávat, že budou jed plivat dál, protože se ho nezbaví. Je to jejich problém a jejich karma.

Naopak naši karmu vytváří to, jak reagujeme. Nesnažme se sami sebe znecitlivět. Má svůj význam, že jsme obdařeni city. Snažme se raději zapojit rozum. Změnit postoj, přemýšlet o SKUTEČNÉ příčině. Utrpení k nám promlouvá. Stejně jako skřítci. Chtějí nám pomoci. Ukazují na problém ne proto, abychom už navždy trpěli, ale naopak abychom se dávného problému provždy zbavili. Bude nám lépe, protože už nepřijmeme jed.

Na práci s vlastní psychikou je zaměřen magazín FC, a to v každém svém vydání. Získat lze i starší výtisky. Předplatitelé mají poštovné zdarma.

©Petr Casanova