Jak si nebrat cizí jed osobně

Každé pondělí navštěvuji školy a diskutuji s dětmi o jejich trápeních. Včerejší téma si zvolily samy: Sociální sítě a jak ustát cizí jed. Copak se to dá nebrat osobně? ptaly se.

Don Miguel Ruiz v knize Čtyři dohody říká: „Neberte si nic osobně. I když druzí lidé zdánlivě napadají Vás, nemluví o Vás, mluví o sobě.“ Všichni to víme, ale proč je tak těžké udržet si nadhled v praxi? Proč nás tolik bolí cizí závist, nenávist, žluč? Proč pak klesá naše sebehodnota, sebeuvědomění, sebepřijetí i sebevědomí? Proč na zlo chceme reagovat ještě větším zlem a nedokážeme to vzít s nadhledem, odstupem a humorem? Proč cizí jed vpouštíme do své hlavy a otravujeme si pak celé dny nebo i noci?

Něco o tom vím. Taky jsem jen člověk, mám city a cizí slova mě samozřejmě bolí. Ale povím Vám, co se mi osvědčilo jako protilék. Třeba to pomůže i Vám.

Krok 1: Odděl bolest a utrpení

Jak píšu v magazínu FC, který tvořím každé dva měsíce pro Vaše lepší dny, každý jsme jiný, ale v jednom jsme stejní: Rány nás bolí. I když se klepneme kladivem do prstu, je nemožné NEcítit bolest. Bolest je nevyhnutelná fyzická reakce na vnější podnět.

ALE! Skoro všechny fyzické bolesti dříve nebo později ustoupí. Jestliže bolest časem neodchází, nebývá to už bolest fyzická, ale psychická. Neříká se jí bolest, nýbrž utrpení. Utrpení je psychická reakce na prožitou bolest.

Jinými slovy: Bolest má původ venku, utrpení uvnitř. Bolest nám mohou způsobit i druzí, ale utrpení si vždy způsobujeme sami – třeba tím, že si bolest neustále oživujeme. Vnější podnět už dávno pominul, ale my se v hlavě pořád užíráme, litujeme, trápíme.

Proč je důležité odlišit bolest a utrpení? Protože zatímco bolest je nevyhnutelná, utrpení je volitelné. Zatímco bolest neovlivníme, utrpení ano – nad ním máme moc.

Jaroslav Dušek vlastními slovy interpretuje Dona Miguela Ruize a dohodu „Neber si nic osobně“

Krok 2: Odděl sebe a druhé

Základní pomůckou k odstranění utrpení je blok tří druhů otázek:

  1. Kdo jsem? Kde jsem? Co dělám? (sebeuvědomění)
  2. Proč se cizí reakcí trápím? (emoční seberegulace)
  3. Co mohu udělat pro netrápení se? (sebemotivace)

V tomto kroku se budeme věnovat sebeuvědomění.

Kdo jsem? Kde jsem? Co dělám? – Možná při upřímné odpovědi zjistíme toto: Jsem úspěšný, mám něco, co druhý nemá, a proto mě chce přimět vzdát to (například).

Ať je odpověď jakákoli, přemýšlíme-li o ní déle, zjistíme, že ačkoli odpovídáme na to, jací jsme my, ve skutečnosti pronikáme do mysli druhého – toho, kdo nás napadá – a chápeme jeho motivaci. Najednou rozumíme tomu, že jeho nenávistný komentář není o nás, je o něm. O jeho problémech, nenaplněných snech, prohrách, jedu, potřebě ublížit.

Ta potřeba neplyne z nás, ale z něj. Ublížil by komukoli jinému, kdo by byl v naší situaci. To, jak se k nám chovají druzí, je vždy jejich karma.

A naopak to, jak my reagujeme, je naše karma. Vysvětleme si to nyní.

Krok 3: Odděl přítomnost a minulost

Dokud cítíme bolest, reaguje naše tělo na přítomnost. Jakmile nastane utrpení, reaguje naše mysl na minulost. Toto je velmi důležité odlišit. Proč?

Tak jako my nemůžeme za zahořklost „hejtra“, ani ten nejzahořklejší „hejtr“ nemůže za naši minulost. Problém, proč prožíváme utrpení, proč se tolik trápíme cizím jednáním a proč pak hovoříme o křivdě, ve skutečnosti nespočívá v jednání tohoto „hejtra“.

Karma je zákon příčin a následků. To, jak se nám „hejtr“ chová, je následek jeho vlastního života. A to, jak my reagujeme, je rovněž následek našeho vlastního života. Jinými slovy: To, že se po útoku „hejtra“ dlouho cítíme špatně, nemá příčinu v „hejtrovi“, ale v nás.

„Hejtr“ nemůže za to, že nemáme dostatek sebedůvěry, sebejistoty. Pomohl nám to však zjistit. A vydat se zpět po časové ose naším životem za SKUTEČNOU příčinou. Ta může být v rodičovských vzorcích, neuzdravených emočních zraněních vnitřního dítěte, zkrátka někde v minulosti, kde začalo zesilovat našich deset emočních skřítků.

Ptáte se, o jakých skřítcích mluvím? Chcete víc porozumět hlasům utrpení ve své hlavě?

Tak, prosím, přejděte na 2. stránku, zodpovíme si to.