Jak jsem pochopil karmu, odpustil zradu a poznal skutečné přátele

To ráno jeho milovaná manželka odcházela do nemocnice na banální operaci. Jenže ta se zadrhla. Už neopustila lůžko. Jeden a půl roku, co na něm bojovala o život, byl ROMAN CHOMÁT u ní. Netušil, že o kus dál přichází ještě o něco – o firmu, kterou roky budoval. A že mu ji dokonce v nejtěžší chvíli začali tunelovat jeho kamarádi, kterým zcela věřil.

Říkáte si, proč lidé, kteří se k druhým chovají dobře, dokonce jim dají práci a obživu, na oplátku musejí zažít zradu? Ptáte se po spravedlnosti? Romanův příběh je pozoruhodný v tom, že ukazuje, jak funguje vesmírná karma.

Spoléhám na vás…

„Měl jsem stovky zaměstnanců. Potřeboval jsem řešit provozní věci, ale také být u ženy. Můj týden tak začal tak, že jsem brzy ráno odjel do firmy, kde mi asistentka nachystala všechno potřebné k podpisu nebo projednání, a po obědě jsem už spěchal do vinohradské nemocnice. Na anesteziologicko-resuscitačním oddělení jsem se potkával s našimi čtyřmi dětmi, společně jsme se tam za mámu modlili.“ Nepomohlo to.

Pocit nejtěžší životní chvíle umocnil nečekaný telefonát. V Romanově sluchátku se ozval zástupce jedné nadnárodní firmy se šokující otázkou: „Vy krachujete?“

Ta otázka byla k smíchu. Vždyť Romanův holding měl miliardový obrat a stále rostl. Ale Roman se nesmál. Pochopil záhy, co se děje. A dnes za tu zkušenost děkuje. Naučila ho, že na nejtěžších životních chvílích je kruté to, že odhaluje skutečnou tvář lidí, o nichž jste si možná mysleli, že je znáte. Protože příležitost dělá zloděje. A Roman svým kamarádům tu příležitost dal – příležitost, aby ukázali, co jsou zač.

„Zatímco jsem celé měsíce seděl po boku své ženy v nemocnici, manažeři jednotlivých divizí holdingu začali, řekl bych, odstřeďovat činnosti.“ Přesnějším slovem: tunelovat.

Jeden z manažerů zavolal do velké firmy, která měla s Romanovým holdingem sjednané výhradní zastoupení pro celou střední Evropu. Řekl: „Pan Chomát krachuje“ Načež dodal: „Udělejme spolu dohodu. Já si založím vlastní firmu a převezmu Chomátovy smlouvy.“

„Další manažer,“ vzpomíná Roman, „využil mé nepřítomnosti, aby rychle odprodal sám sobě výrobní stroje za zlomek pořizovací hodnoty. Tím vytvořil základ své nové firmy.“ Jiný na to šel jinak. Poradil velkému odběrateli, aby u Romanova holdingu objednal zboží za miliony korun. „Nemusíš ho platit,“ dodal spiklenecky. „Chomát stejně krachuje“. Z takto vyvedeného zboží následně zásobil svůj vlastní obchod, aniž by ho to stálo korunu.

A Romanovi neměli zbýt ani lidé. Čtvrtý manažer se totiž postavil před zaměstnance a přesvědčoval je, že s touto firmou to vypadá zle a ať všichni přejdou do té jeho…

Dělá se Vám z těchto příkladů špatně? Nadechněte se. Bude to ještě horší. Všechno to totiž byli Romanovi KAMARÁDI.

Zrada nikdy nepřichází od nepřátel

Říkal to už Napoleon Bonaparte: „Zradit Vás může jen ten, komu důvěřujete. To nepřítel nikdy není. Vždycky to je někdo blízký. A to je na zradě nejbolestnější.“

Roman si to už uvědomuje: „Když jsem potřeboval obsadit pozice ředitelů, přirozeně jsem uvažoval o lidech, kterým mohu lidsky důvěřovat. Napadlo mě vsadit na ty, k nimž jsem měl blízký osobní vztah a od nichž bych nikdy zradu neočekával. Byli to přátelé, které jsem znal ze sportu nebo jiných mimopracovních aktivit. Jenže čas ukázal, že to byli lidé, kteří si ty pozice NEZASLOUŽILI.“

To slovo je důležité. Vyjadřuje totiž, že na vysoké posty se dostali lidé, které na ně reálně neměli. Kteří se jen díky kamarádství ocitli příliš rychle příliš vysoko a dostali závrať – jako někdo, koho vysadíte na vrchol žebříku. Problém není, když takoví lidé zavrávorají a spadnou. Problém je, když si začnou myslet, že tak vysoko jsou právem. Do jednoho totiž přecenili své schopnosti. Uvěřili, že mají schopnosti, pro které se mohou osamostatnit. A tak využili příležitosti – nejtěžší Romanovy chvíle – a rozhodli se ho o firmu připravit.

Jenže nepočítali s něčím, čemu se říká karma.

Jak ji Roman uvedl do chodu?

A k čemu nakonec vedla?

Otočte, prosím, na 2. stránku a už nikdy nebudete o karmě pochybovat…