7 časovaných bomb, které smrdí průšvihem už na první schůzce

4. signál: Neumí si udělat čas – jedině když je mu to příjemné

Obejmout, to by protějšek chtěl. Naslouchat, to už ne. Někdo se dokonce zcela odmlčí, když dosáhne svého – společně prožité noci. A my si zoufáme, co jsme provedli. A navíc jsme již do něj zaseklí srdečním drápkem…

Ve své nové knize Cítit rozumem, myslet srdcem zdůrazňuji, že vztah je jako zahrada. Pokud se o ni nestaráme, zaroste plevelem. Přestane nést dobré ovoce. Zpustne.

Proto jsou správní zahradníci lidé činů. Neslibují, jednají. A „zahradníci v lásce“ vědí, že opravdově milovat neznamená jen o tom mluvit, ale dokazovat to. Platí: Koho skutečně zajímáš, ten si na Tebe najde čas. Kdo Tě opravdu chce vidět, ten Tě vyhledá. Kdo Tě skutečně chce slyšet, ten Ti zavolá. A všechno ostatní jsou výmluvy.

Možná nás dělí stovky kilometrů. Budiž, pouze fyzický vztah se měří na kilometry. Ale citový ne. Dva milující se lidé mohou být na opačných pólech zeměkoule, a přitom si jsou neustále blízcí a mají na sebe čas. A naopak, dva jedinci mohou sedět přímo vedle sebe, ale každý ve svém vlastním světě a citově na míle daleko.

Skutečná láska nemá nic společného se vzdáleností. Ano, kilometry mohou zabránit fyzickému objetí, ale nikdy ne myšlence, citu, důkazům, které i na dálku dokážou vyjádřit, co pro druhého opravdu znamenáme. S dálkou dokonce ještě víc než bez ní.

Smiřme se s tím, že ne slova, ale činy druhého vyjadřují, na jakém místě v jeho hodnotovém žebříčku opravdu jsme.

5. signál: Hrabe se ve Tvé minulosti

Každý máme nějakou minulost. V tom jsme stejní. A rovněž platí, že co se stalo, nejde odestát, vrátit, změnit. Možná je něco z minulosti těžké pochopit, ale pokud chceme jít společnou cestou, musíme to alespoň přijmout. Tečka.

Minulost neříká nic o tom, jaký člověk bude, ale jaký je. To, jaký člověk bude, záleží na přítomnosti – jakou má touhu, jaké prostředí, jakou podporu, a hlavně jaké má myšlení. Celé nové vydání magazínu FC Myšlením ke štěstí věnuji tomu, jak pomocí myšlenek změnit svůj život, protože jedině myšlenky vytvářejí činy a jedině činy vytvářejí výsledky. A v životě platí, že ne všechno, čemu čelíme, můžeme změnit, nicméně pokud chceme něco důležitého změnit, musíme tomu umět čelit.

Každý děláme chyby. Rozdíl mezi lidmi není v tom, jestli chyby dělají, nebo ne. Rozdíl je v tom, jak se svými chybami nakládají – jak se z nich ponaučují, nebo zda je pořád opakují. Už neopakování chyb je posun.

Není tedy žádný důvod litovat chyb v minulosti. Naopak, za minulost bychom měli být vděčni. Ponaučila nás. Dala nám zkušenost. Tak jako v mé Poradně v příběhu bývalé prostitutky (maminky, která musela nějak uživit své děti, na něž zůstala sama, a rozhodla se pro tento způsob), trestané stále za minulost.

Pokud jsme něco v minulosti zkazili (respektive přesvědčili se, že touto cestou už nikdy nechceme jít), pak nedává logiku, abychom za minulost pykali. My už totiž nejsme tím, čím jsme byli dřív, naopak jsme opační. Jestliže nás partner trestá za něco, co nejsme, obvykle to vyústí ještě v jeden problém:

6. signál: Odrazuje Tě na Tvé cestě

Všichni máme svou životní cestu. Druhého nehledáme proto, abychom ze své cesty sešli a na své sny rezignovali. Druhého potřebujeme právě proto, abychom dostáli svému naplnění a měli parťáka, kterého můžeme stejně tak podpořit na jeho cestě. Protože obojí – jak naše pokračování v cestě, tak stále větší naplnění našeho partnera – nám dává energii a štěstí.

Pokud rozporuje to, co je pro nás důležité… Pokud nás nabádá, že bychom neměli být sami sebou… Pokud nás přesvědčuje, že naše sny nejsou správné… Pokud námi manipuluje, že on je ten přednější…, jen ukazuje, jak nás nedokáže respektovat.

Slabí lidé potřebují druhé, aby je tlačili jejich cestou. Sami toho nejsou schopni. Potřebují někoho, kdo se jim obětuje. Jinak ho srážejí. Chtějí někoho spolehlivého, přitom na ně samotné není spolehnutí.

Slabí lidé nás stíhají, pronásledují, touží vlastnit. Vydírají nás, dělají z nás své rukojmí. Zapomínají, že ve vztahu nikdy není jen jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy pouze dva vítězové, nebo dva poražení. Buď tedy jsou spokojeni oba, nebo vztah nefunguje.

Dlouhodobý vztah se vytváří za pomoci kompromisů. Ty se nedělají tak, že jeden či oba ustoupí. Když totiž dva lidé, hledící tváří v tvář, ustoupí, vzdálí se jeden druhému. Správné kompromisy se dělají právě naopak – vstřícnými kroky. Tím se jeden druhému přiblíží.

Proto ve vztahu neexistuje moje a Tvoje. Ve vztahu se to přejmenovává na naše. Naše jsou problémy, naše jsou vítězství, naše je cesta. Protože oběma nám jde o jedno a totéž: být šťastní. Byť s podporou druhého. Jinak to není vztah, jen známost dvou individualit.

7. signál: Bojí se, že dáváním zchudne

– „Přejete si platit?“ zeptá se číšník.

– „Ano, každý zvlášť,“ odpoví protějšek.

Buďme vděčni za tuto zkušenost. Budování vztahu je totiž týmový sport a v týmu by se jedinci neměli ptát: „Jak z toho vyjít výhodněji než druhý?“ Buď jsou dva lidé tým, nebo nejsou. Není nic mezi.

Osobně nemám nic proti EET, ale nejsem příznivcem toho, aby se ve vztazích vydávaly účtenky. Jsme na jedné lodi, v jednom dresu, ne protihráči. To se pak projeví v hádkách. Ve vztahu nikdy není jen jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy jen dva vítězové, nebo dva poražení. Ostatně, s tím také odcházíme od stolu po prvním setkání. Buď jsme oba ve vztahu, nebo ani jeden. Nemůže být jen jeden ve vztahu.

Ve zdravém vztahu nezáleží na tom, kolik dáte, protože neproděláte, nejméně dvojnásob dostanete. Jednak máte skvělý pocit z radosti druhého, jednak z toho, že Vy jste příčinou jeho radosti. Ve zdravém vztahu se dáváním nechudne, ale oboustranně bohatne.

O páru, který se poznal přes naši seznamku a již byl oddán (také o dlouhodobých problémech obou partnerů s nalezením někoho vhodného), můžete číst v článku Proč se věrnost ženy pozná, když muž nemá nic, a věrnost muže, když má všechno.

Novou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem ještě můžete objednávat zde. Rozesílána je přímo z tiskárny koncem května. V knihkupectvích nebude. Předprodej na Slovensko začne 27. května.

Poslední vstupenky na Setkání s Petrem Casanovou jsou ještě zde.

© Petr Casanova