7 barev osamělosti a proč na nich záleží

Potkají se dva:

„Ahoj, jsem osamělost, a budu v Tobě přebývat.“

„Ahoj, já jsem spokojenost, a už mám obsazeno.“

Mnohabarevné Proč

„Proč jste napsal knihu o osamělosti?“ zeptala se novinářka a já nevěděl, odkud začít rozplétat klubko odpovědí.

Víte, jako dítě jsem potkal osamělého člověka. I když mi tvrdil opak, cítil jsem, jak si samotu neužívá. Teprve později mi přiznal proč: Tolikrát se snažil vmísit do světa lidí, jenže lidé ho pokaždé zklamali.

Tehdy jsem ohromeně pozoroval paradox života – že ti nejosamělejší lidé mohou být zároveň ti nejlaskavější, tak jako ti nejsmutnější lidé mohou mít ten nejvřelejší úsměv a ti nejponičenější lidé mohou být současně ti nejvíce nápomocní. A to vše proto, že si tito všichni už nepřejí vidět nikoho dalšího prožívat to, co museli prožít oni.

Dnes, když dovolíte, se zaměřím pouze na osamělé. A připomenu ten termín.

Samota a osamělost jsou pro mě dva odlišné pojmy. Samota vystihuje stav, kdy jsme fyzicky sami, ale rozhodně se nemusíme cítit „ve špatné společnosti“. Sami se sebou prostě můžeme být RÁDI.

Naproti tomu osamělost není fyzický, ale pocitový stav. Cítíme se sami, i když vedle sebe můžeme mít někoho jiného. Osamělý není nikdo rád. A hlavně – osamělost si NEVYBÍRÁME.

Až otevřete mou novou, velmi neobvyklou knihu Cítit rozumem, myslet srdcemkterá je hlavně o vnitřním světě a vyrovnávání se s nejtěžšími ranami života, pochopíte, proč je osamělost – ta pocitová samota – tak těžká. A jak z ní ven.

Člověk potřebuje pouto. Potřebuje NĚKAM nebo K NĚKOMU patřit. Potřebuje být PRO NĚKOHO důležitý. Potřebuje NĚKOMU důvěřovat. Potřebuje NĚKOHO podporovat a sám NĚČÍ podporu dostávat.

Když si dobrovolně vybereme samotu (stav, kdy jsme fyzicky sami), tím NĚKÝM se pro sebe můžeme stát sami. Říká se tomu znovu najít sám sebe, nebo také začít být znovu sám sebou. Je to jako objevit v sobě poklad – najít diamant, zatímco jsme do té doby jen přehrabovali samé kamení.

Proč to každý z nás nakonec DOKÁŽE, ukazuji v knize Cítit rozumem, myslet srdcem. A na konkrétních příkladech popisuji jak. Abychom však vůbec začali sami sebe hledat, musíme si nejprve uvědomit, ŽE jsme se ztratili a PROČ vlastně.

Jako vždycky by nám měly pomoci naše pocity – neštěstí, zklamání, prázdnota, chaos, nesoustředění. Člověk však záměrně nemá jen emoce. Má také rozum, aby své pocity dokázal ROZUMNĚ vyhodnotit. Právě o rozumu a citu moje nová kniha je.

Existují totiž samoty, které jsou naprosto přirozené, a pocity osamělosti, které přinášejí, dočasné a správné. Mají v nás znovu rozprostřít klid, utřídit city a myšlenky bez věčného obtěžování okolím a znovu vyvolat potřebu po vytváření svazků. SPRÁVNÝCH svazků, dodám. Proč se těžké události i tyto pocity dostavují, o tom píšu v knize a nebudu s tím teď zdržovat.

Osamělost však rozhodně není spojena jen s chtěním partnera. Přichází s postrádáním konkrétních typů vztahů. Proto mi dovolte představit sedm barev osamělosti. Na typu, kterým procházíte Vy, velmi záleží.

1. barva: Nové prostředí

Přirozená osamělost, kterou cítíme po přestěhování do nového města, kde nikoho neznáme, po příchodu do nové práce, nové školy. Kolem dokola není obličej, který by nám přišel povědomý. Cítíme se sami – v prostředí plném lidí.

2. barva: Jinakost

To místo už dávno není neznámé. Čím déle však v tom prostředí jsme, tím více si uvědomujeme, jak jsme jiní než ostatní. Cítíme se izolovaní. Možná máme hodnoty, které nikdo jiný nesdílí, nebo naopak jen my nesdílíme hodnoty prostředí. Mezi námi a druhými vyrostla zeď. Třeba i v rodině. A tím víc se cítíme sami.

3. barva: Odchod duše

Můžeme být součástí milující rodiny, ale i ta funguje jako soukolí. Když vypadne nebo zrezne jedno kolečko, celá soustava se zastaví. Tak jako soustava v našem těle, srdci. A vůbec nemusí jít o ztrátu člověka, stačí zvířete – psa, kočky, koně. Ačkoli nás bližní objímají a jsou s námi, my jsme strašně prázdní a myslíme si, že už žádné jiné zvíře tolik milovat nebudeme.

4. barva: Ztráta přítele

V tom okamžiku si uvědomíme, že jsme byli celou dobu důvěřiví, laskaví a nápomocní vůči někomu, kdo nás podváděl. Pouhá ztráta elementu důvěry v nás vyvolá pocit nezměrné osamělosti. Cítíme se proklatě sami a prázdní, přestože jsme obklopeni desítkami dalších přátel. Pocit jedné jediné zrady, jedné jediné lži přebije vše.

5. barva: Ne-čas pro mě

Můžeme být obsypáni přáteli ve svém telefonním seznamu, ale když se snažíme opravdu s někým spojit, nikdo nemá čas. Poznáváme, že máme kamarády, ne přátele. Máme známé, kteří se ozvou, když se jim to hodí, nebo když něco potřebují. Zpočátku je omlouváme, mají přece své vlastní životy. Pak ale zjistíme, že mají jiné přátele. Opravdové přátele, na které čas mají. Zatímco pro nás mají jen prázdné fráze. Tak jako takzvaní rodiče. Tak jako takzvaní partneři.

6. barva: Ničí přítomnost

Nejde o fyzično. Jen vědomí tiché přítomnosti někoho druhého, kohokoli. Pocit, že někdo stojí při nás, třeba v práci, když se nás nikdo nezastává. Ten hrozný pocit samoty, kterou jsme si nevybrali a nechceme ji. To, že sami pijeme kávu, která najednou chutná krajně hořce, to, že se sami díváme na oblíbenou komedii a vůbec se neusmíváme, naopak pláčeme. To ale nedělá mozek, to pláče duše. Nemá nikoho při sobě. Ve stáří tohle pozná většina z nás.

7. barva: Nikdo pro srdce

Popsal jsem partnery pro mysl, tělo i duši. Největší bolest ale vychází ze srdce. I když máme plno přátel, kolegů, sousedů, rodinných příslušníků, ba i zvířat, srdci pořád někdo schází. Je to skutečný partner – tak, jak ho v knize definuji. Ten pocit ovšem můžeme mít, i když fyzicky nějaký protějšek máme, ale srdce k němu ztratilo spojení.

Prvních šest barev lze do života vrátit, postrádaného člověka nebo zvíře nahradit. Není to hned, čas nám nejprve vypálí jizvu do paměti, abychom nikdy nezapomněli a opory, kterou nově najdeme, si o to více vážili. Se skutečným partnerem pro srdce to ale nikdy není rychlé. A je to moc dobře. V nové knize na konkrétních příkladech ukazuji proč.

Proč se TY cítíš osaměle?

Jedině když známe příčinu, můžeme najít správný lék. Jedině když víme, co nám schází, můžeme to začít hledat a najít. Osamělost je velkým zdrojem neštěstí, protože osamělost i neštěstí jsou subjektivní pocity. Proto je důležité na odstranění pocitů osamělosti pracovat – zároveň tak pracujeme na vlastním štěstí.

A jaké nástroje k odstraňování osamělosti můžeme použít?

Otočte, prosím, na 2. stránku.