5 způsobů, jak projít těžkostmi silnější

- Reklama -

Když vstupujeme do posilovny, tušíme, že vyjdeme zmožení, ale silnější.

Když pak stojíme před činkou, tušíme, že cvičení s ní nás vyčerpá, ale zocelí.

Proč se stejně necítíme v posilovně života, před každou činkou – těžkostí dne?

Negativní emoce

Ty jsou odpovědí.

Do posilovny vstupují lidé, kteří chtějí být silnější. Je to jejich pozitivní volba.

Ale život se nás neptá. Aniž chceme, sráží nás na kolena, a tím v nás vyrábí negativní emoce, že nestojíme za nic. Staví před nás překážky a vytváří v nás strach, že je nepřekonáme. Vložil nám do hlavy mozek, který nás v negativním nastavení nutí stahovat kalhoty, i když brod je ještě daleko. Vinou negativních emocí po pádu nevěříme, že vstaneme. Před překážkou o sobě pochybujeme. Každé ráno se bojíme, že den bude těžký, a toužíme, aby už byl večer. Jsme slabí. Protože negace je slabost.

Přitom pozitivní život nepadá z nebe, musí se vytvořit. K vlastnímu posílení a rozvíjení své odolnosti potřebujeme výzvy. Potřebujeme být na kolenou, abychom mohli vstát. Potřebujeme překážku, abychom měli co překonat. Pak zjistíme, že nás pády i překážky ve skutečnosti zocelují, a dalšího pádu a překážky se bojíme už méně.

Jenže – je tu ALE. Abychom se po pádu rozhodli vstát a před překážkou ji překonat, musíme si věřit. To znamená mít pozitivní myšlenku, že to můžeme zvládnout. Jinak nepůjdeme do posilovny, ani se nepokusíme zvednout činku. Když si nevěříme, nemáme na to. Mozek rozhodne za ruce.

NEmáš na to. NEdokážeš to. NEzměníš to. To jsou NEgace. Jak tedy uvěřit, že těžkosti zvládneme? O přenastavení mysli je celá letošní řada magazínu FC. Aktuální vydání je o výrobě optimismu v negativních chvílích, příští vydání (3/2013) o využití pozitivního myšlení ke hmatatelným úspěšným výsledkům (více zde).

1. Přetrhni negativní zacyklení

Znáte Spotify? Službu, která nabízí streamování hudby nebo podcasty, vytvořil jeden Švéd. Jmenuje se DANIEL EK, je mu 36 let a je miliardář, což ale není podstatné. Proč? Protože když mu bylo 22, vymyslel a prodal už jinou svou službu. Tehdy si řekl, že už nemá zapotřebí pracovat, a odešel „do důchodu“. Záhy ale zjistil, že jen s penězi má nudný život; že bez činnosti a projektu nemá pro co vstávat, žít; že tedy peníze nesmějí být cíl, jedině prostředek.

Daniel zažil negativní zacyklení: Negativní pocit vytváří negativní myšlenku. Negativní myšlenka vede k negativnímu činu. Negativní čin způsobuje negativní výsledek. A negativní výsledek ještě víc zhoršuje pocit. A tak dokola.

Možná to znáte také. Stačí jediná hloupá myšlenka („Sakra, tohle jsem v minulosti mohl udělat lépe nebo jinak“, z čehož vyplývá „Teď budu mít budoucnost zkaženější, horší“) a točíte se v negativním kruhu. Negativní myšlenky Vás totiž drží od jakékoli pozitivní činnosti, kterou potřebujete k tomu, abyste se pohnuli.

Daniel Ek se z negací vymanil za pomoci dvou nástrojů – akčního plánu a transformační pauzy. Složité pojmy pro jednoduché aktivity. Objasním polopatě:

Když spadneme do negativních emocí, je už pozdě. Negativní emoce nás kompletně ovládnou. Budeme mít vysoký krevní tlak, budeme chtít křičet, týrat se, nenávidět, litovat, hledat na sobě chyby, mstít se, vzdávat se. Pozitivní čin nás vůbec nenapadne. Proto potřebujeme být dopředu připraveni, co konkrétně uděláme, až… Tomu se říká akční plán.

V něm si dopředu stanovíme, jak bude vypadat naše transformační pauza. Daniel Ek říká: „Negativní emoce jsou silnější než já. Když jsem v nich, stojí mě strašně energie se z nich dostat. Proto si už dopředu vím, že když mi žádná pozitivní myšlenka nepůjde, dám mozek na nabíječku.“

Co to znamená? Ideálně cvičit. Bez rozmýšlení se automaticky převléknout a jít si na pět až deset minut zaběhat. A pokud to (například v práci) nejde, můžeme pět minut na místě hluboce a pomalu prodýchat. Už to aktivuje parasympatický nervový systém, který nás zklidní a vytěsní stres.

„Chvíli to potrvá. Vytřískaný mobil taky musíme na nabíječce nechat pár minut, než znovu naskočí,“ říká Daniel Ek.

2. Vyběhni na psa

NEchce se mi. NEmám to ještě promyšlené. NEvím, co se stane. Znáte takové myšlenky? Znáte ten strach z jakéhokoli pozitivního činu?

Nejjednodušší způsob, jak setřást strach, je udělat přesně to, čeho se bojíme. Skočit bungee, pustit se do povinnosti, kterou tak dlouho odkládáme, prostě dál nehledat důvod, proč ne, ale prostě říct ano.

V psychologii se této technice říká „vyběhnout na psa“. Když se bojíme zuřivě štěkajícího psa, prostě na něj dupněme, uteče. (Pozor, je to samozřejmě metafora.) Jinými slovy: Dokážeme-li udělat přesně to, v čem se cítíme nepohodlně, to nepohodlí překonáme.

ANNA BRANDEJS, majitelka kliniky estetické stomatologie a dermatologie, pěstuje thajský box. Říká: „Když mě napadne, že se mi dnes trénovat nechce, právě dnes na trénink jdu, protože ho zjevně potřebuju.

Problémem většiny lidí je negativní (destruktivní) myšlení. Když jim něco připadá těžké, právě proto to nechtějí udělat. Konverzaci, která by mohla být nepříjemná, se vyhnou. Cítí-li finanční problém, raději ho neřeší – nemají plán, poradce, neřeknou si o vyšší mzdu. Tolik se bojí zjištění, že by mohli mít rakovinu, že raději nejdou na preventivní prohlídku. Negativní mysl jim říká: „Problém, kterému se vyhneš, zmizí.“ Jenže to je právě naopak. Proto to negativní mysl dělá.

„Ve firmě jsme měli paní, která se bála stoupnout si před lidi a mluvit na veřejnosti. Vysvětlil jsem jí, že právě proto to musí udělat. Že jen tak se zbaví strachu,“ říká ALEŠ BUKSA, zakladatel LR Health & Beauty Systems v Česku. „Poprvé jí srdce málem vyskočilo z těla. Vzápětí zjistila, že to zvládá lépe než v nejhorších představách. Ty tím zážitkem odezněly. Pochopila, že se nemá čeho bát. Jedině svého strachu.“

3. Vyrob si těšítko

PETR BORKOVEC, spoluzakladatel společnosti Partners, zažil zlom v myšlení za studií. Tehdy si přivydělával pomocnými pracemi na stavbách. „Jeden víkend mě čekalo 25 hodin v třeskuté zimě. Rozebírání lešení byla strašná dřina. Netěšil jsem se na to. Ale začal jsem se těšit na něco jiného – co udělám s výdělkem, až to dokončím. V tu chvíli jsem naopak chtěl, abychom začali pracovat co nejdřív, protože jen tak jsem vysněného momentu mohl dosáhnout co nejdřív.“

ZDENĚK POHLREICH vyprávěl, jak ve své úplně první restauraci musel současně vařit, obsluhovat i vést účetnictví. Inu, neměl peněz nazbyt na více zaměstnanců. Netěšilo ho to. Ale nechtěl to zabalit. Naopak, těšil se, až úspornou fází podnikání projde a vydělá peníze na restauraci druhou, třetí, a na okamžik, kdy bude „jen“ obcházet personál a dozorovat. Přesně to dnes zažívá. Ale nespadlo to z nebe. Musel se k tomu doslova propracovat.

4. Najdi na zlém to dobré

LIU HONGLIANG, spoluzakladatel TianDe, má na chmury jednoduchý lék: „Když jdu po ulici a šlápnu do psího lejna, zaraduji se – že to nebyl hřebík.“

Schopnost na každé výzvě, která nás čeká, nebo na každé chybě, kterou jsme provedli, najít něco dobrého rozvíjí schopnost vidět život v lepším světle a vyrábět si pozitivní emoce, i když konkrétní situace sama o sobě pozitivní emoce nepřináší. Všichni to v sobě máme, tu schopnost přirozeně si snížit stres (obsáhle se tím zabývám v aktuálním magazínu FC).

Lidé všeobecně mají zvláštní znak. Dokážou v jakékoli situaci utěšit druhé, ale u sebe s tím mají problém. V magazínu si tedy ukážeme jednoduché techniky, jak sami sebe postavit na nohy. Do té doby přemýšlejte, prosím, o těchto 3 otázkách:

  • Přes všechno neštěstí, které si nyní uvědomujeme, existuje i něco, za co můžeme být této situaci vděční?
  • Jak bychom povzbudili svého nejlepšího přítele, kdyby se ocitl v naší situaci?
  • V čem bychom mohli být lepší než naše negativnější Já?

5. Zalov v archivu svých úspěchů i proher

Díky za paměť! Všechno podstatné z naší minulosti si neseme při sobě kvůli své budoucnosti. Co je za námi, to nám pomáhá jít dopředu. Jak je to možné?

Vzpomeňme na dávné výzvy, kterých jsme se báli. Třeba na své začátky v prvním zaměstnání. Vybavme si první dny, které jsme dokázali přetrpět, první cíle, které jsme dokázali zvládnout, první prohry, které jsme dokázali vstřebat. Tak se přenastavuje myšlení na pozitivní.

V každé chvíli svého života jsme si mysleli, myslíme si a budeme si myslet, že to, co nás potkalo, je to nejhorší. Ale to si myslíme už od dětství. Představte si, že já dostal jednou trojku z výtvarky! Chápete tu tragédii? Nebo mě podvedla moje první holka, vyspala se s kamarádem a já stál na železničním mostě a chtěl skočit! Dnes nad tím kroutím hlavou. Je to 25 let. Už to ani není pravda.

To všechno jsem překonal. Taky jsem vyhrál literární soutěž. Turnaj v ping-pongu na táboře. A mnoho dalšího, na čem dnes zdánlivě vůbec nesejde. A tolik trápení a obětí mě to tehdy stálo…

Jenže důležité slovo je zdánlivě. Ve skutečnosti na tom všem v té dané chvíli eminentně záleželo. To všechno byl v dané chvíli můj Everest. A totéž platí u Vás. Z dlouhodobého hlediska není podstatné to, CO jste vyhráli nebo prohráli, ale JAK jste poté mysleli, a KÝM jste se tedy stávali.

Každá z těch maličkostí dnes tvoří součást Vašeho Já. Váš život neovlivnilo to, co se Vám stalo, ale to, jak jste s tím naložili. Odkládáte pořád návštěvu zubaře? Přemýšlíte, jak se vyhnout důležitému úkolu, nepříjemnému telefonátu, schůzce? Uvědomte si, že nezáleží na té věci, ale na Vás. Budujete sebe, své zkušenější, odolnější, schopnější Já. Vším, co děláte dnes, vytváříte svou budoucnost.

Jak lépe zvládat těžkosti a nezůstávat v nich? Letošní řadu magazínu FC můžete získat zde.

© Petr Casanova