10 otázek, které si polož, než definitivně ukončíš vztah

- Reklama -
  1. „Děláme si čas jeden na druhého?“

Každý z nás má nějaké závazky. Život v moderním světě zkrátka je čas od času o velké hektičnosti. Nicméně dlouhodobě by žádná odpovědnost neměla mít přednost před samotným vztahem. Pak to totiž žádný vztah není.

Lidé mají buď čas, nebo výmluvy. Pokud má náš partner už dlouho sklon k tomu druhému, měli bychom nalézt odvahu zeptat se sami sebe: Opravdu chci být páté kolo u vozu? Opravdu pro mě má význam pa-vztah, ve kterém ten druhý nemá čas na mě, na rodinu, na společné problémy, společné radosti, společná konstruktivní řešení, společnou cestu?

  1. „Opravdu miluji osobu, kterou je, nebo spíše osobu, kterou v něm chci vidět?“

Mýlíme se, pokud si myslíme, že se člověk změní, pokud k tomu dostane dostatečný čas a podporu. Jediný důvod, proč se lidé mění, je ten, že se sami změnit chtějí.

Pokud milujeme iluzi, kterou náš partner není, to znamená skutečně milovat ho začneme, až se podle ní změní, dlužíme mu tuhle pravdu. Sdělit někomu: „Nejsem schopen s jistotou říct, že Tě opravdu miluji“, může nás i jeho zabolet, nicméně věřme, že mnohem větší bolest způsobí setrvání ve falešném vztahu – oběma.

A nyní 3 nejtěžší poslední otázky. Dokážeme si odpovědět opravdu upřímně?

  1. „Mohu později něčeho litovat, pokud nyní vztah neukončím?“

Kdybychom za pět let byli v úplně stejné situaci jako teď, přáli bychom si odejít? Pravděpodobně bychom se necítili stejně, ale hůř, protože žít s lítostí, že jsme tak už dávno neučinili, a vyčítat si tolik promarněného času, bývá horší než opustit to, co nás už teď nenaplňuje – i když to může znamenat, že budeme nějakou dobu sami. Sami se spekulacemi „co kdyby se všechno přece jen náhodou změnilo…“

Zamysleme se, zda nepodvádíme své srdce a nezůstáváme v nefunkčním vztahu jen proto, že se bojíme nepohodlí nebo pravdy, kterou bychom druhého mohli zranit.

  1. „Dává mi vztah přidanou hodnotu?“

Jinými slovy: Mám díky vztahu něco, co by mě o samotě nepotkalo? Nebo co by mě rozchodem opustilo a navždy by mi to nenahraditelně chybělo?

Přidaná hodnota je něco, proč vstupujeme do vztahu. Nebýt přidané hodnoty, zůstaneme sami. Vztah by nám tedy měl zlepšovat život, přidávat mu barvu, krásu, možnosti. Rozhodně by nám neměl vpichovat pod kůži pocity vyčerpanosti, šedi a bezvýchodnosti.

Jakmile začneme vidět svůj život černo-bíle, je zjevné, že nám chybějí barvy. Buď vypadl náš příjem barevného signálu, nebo partnerovo vysílání.

  1. „Nebyl by můj život lepší o samotě?“

Lepší = klidnější, zdravější, volnější na dýchání. Posuďme to. Jak by nám bylo bez partnera? Pokud si umíme sebe představit jako výrazně šťastnější, svobodnější a vyrovnanější osobu, měli bychom postupovat podle knihy Cítit rozumem, myslet srdcem a správně si to vyříkat. Nikdo, ani náš partner, nechce být nešťastný, nebo mít nešťastného člověka vedle sebe. Nikdo nestojí o prázdný život.

Ano, rozchody jsou změna, zásadní změna, ale někdy právě změna dělá život. Každá změna nás rozhodí, vyvolá emoční vlnu, ale právě takový krok může být lepší a paradoxně méně bolestivý než trvalé trápení.

Je to pouhých deset odpovědí, které by nám měly naznačit, jestli se nebudeme sami cítit lépe. Negativní pocity, kterými lidé v krizích procházejí, pochopitelně vedou k negativním myšlenkám a negativnímu životu, tudíž i strachu z osamění. Ale to bývají jen pocity, které se změní s prvním pozitivním uvědoměním. Jen je nutné ta pozitiva dostat do života.

Anebo nám naopak těch deset odpovědí umožní zjistit, že stojí za to s partnerem ještě mluvit a hledat společnou cestu. Jsme-li schopni jeden druhého do těžkostí přivést, měli bychom být schopni si z těžkostí také pomoci. Nebo ne?

Všechny mé knihy lze získat pouze zde. Vybrat si vhodnou pro tuto chvíli je možné v rozcestníku.

© Petr Casanova