10 nejdůležitějších myšlenek Petra Čecha aneb Proč nikdy nevzdat své sny

Nejúspěšnější fotbalový brankář české historie se loučí s aktivním kariérou.

Fotbal je nejpopulárnější sport na světě. Prosadit se v něm na světové úrovni tedy znamená obstát v nejtěžší možné sportovní konkurenci.

Brankář to má navíc nejtěžší. Jeho chyba je vždy vidět a většinou znamená obdržený gól. Málokterý kluk v bráně výčitky kamarádů vydrží.

Petr Čech vše uvedené zvládl. Včerejší zápas byl v jeho 37 letech poslední v kariéře. Ze světové scény odchází nejen jako sportovní legenda, ale i jako nepřehlédnutelný člověk. Mezi fotbalisty působí jako zjevení. Vždy byl slušný, uctivý, na veřejnosti mluvil pouze spisovným jazykem. Byl zosobněním Platonovy myšlenky: „Kdo pohrdá lidmi, tím pohrdají lidé, a kdo ctí lidi, toho lidé ctí.“

Někoho zastaví maličkost. Petr vždy říkal: Když se cesta ukáže jako slepá, nezměním cíl, jen cestu.

Fotbalově je to vzor milionů kluků na celém světě. Jenže mě vždy zajímalo, jak se tím vzorem mohl stát, když začínal jako oni. Jak v těžkých chvílích (porážky, kritika, vážné zranění hlavy) dokázal přemýšlet, motivovat se, aby své sny nikdy nevzdal. Proč byl stálicí ve sportu i osobním životě – vždyť s jedinou ženou svého života, Martinou, se kterou se poznal už na sportovním gymnáziu v Plzni, oslavili 20. výročí.

V magazínu FC, zaměřeném na rozdíly v myšlení úspěšných a neúspěšných lidí, píšu, že nejúspěšnější lidé nejsou ti, kteří nikdy nechybovali (neomylný člověk ani neexistuje), ale ti, kteří se naučili své chyby, nedostatky a slabosti zvládat a překonávat. Ani Petr není robot. Úspěšným se nenarodil, ale stal.

Od chvíle, kdy jsem s ním poprvé mluvil v jeho 18 letech v obci s pouhými 900 obyvateli, kde tehdy chytal (Blšany na Lounsku), jsem sledoval nejen jeho výkony, ale i slova. A vyberu 10 myšlenek, které stojí za zapamatování – dokážou totiž odpovědět na otázku: Proč se zrovna on stal úspěšným?

  1. „Lidé často viní okolnosti z toho, kde momentálně jsou. Já nevěřím na okolnosti. Věřím na to, že když se člověk chce vymlouvat, vždy objeví důvod, proč něco nemůže dokázat. VYTVOŘÍ si svou ,okolnost‘. Ale funguje to i opačně. Když začnete hledat tu ,okolnost‘, která Vám má pomoci, objeví se. Ne proto, že by existovala. Vy si ji prostě vytvoříte.“
  2. „Vždy jsem naslouchal lidem, kteří se považují za odborníky. Říkali mi, co nedokážu a proč. Díky nim jsem věděl, co mám dokázat a proč.“
  3. „Čím větší je překážka, tím lepší je pocit z jejího překonání.“
  4. „Proč nikdy neoplácím ve zlém, když mě lidé napadají? Proč i na ošklivá slova odpovídám úsměvem a nadhledem? Protože když ukážete nepříteli, že napadáním Vaší osoby získá jen málo energie nebo žádnou, sebere mu to motivaci.“
  5. „V každé těžké chvíli, před jakýmkoli důležitým rozhodnutím, jsem cítil, jak je riskantní a svým způsobem děsivé, ale také – zároveň – potenciálně krásné. Tak jsem pochopil, že aby něco mohlo být krásné, vítězné, nemůže to být snadné. A navíc, když něco vypadá nesnadné a náročné, člověk udělá vždy mnohem víc, snad i nemožné, pro to, aby se o ten kus naděje pokusil. Ano, skokem na špatnou stranu při soupeřově penaltě může ztratit, ale také získat. A mě vždy lákalo poznat to krásné.“
  6. „Kdo uhýbá před těžkostmi, obvykle jen neví, jak je zvládnout. Kdyby to věděl, neuhýbal by. Chápal by, že v životě přicházejí chvíle, kdy se ocitneme v problému a jediná cesta ven je skrz. Protože bez překonání těžkostí nepřijdou lepší dny.“
  7. „V každé chvíli své kariéry jsem cítil, že jsem na limitu. I na jejím začátku. Naučil jsem se chápat svůj limit jako výzvu. Tu výzvu jako příležitost. A tu příležitost jako dobrodružství. Díky tomu mě těšilo dostávat ze sebe víc, posouvat se, růst.“
  8. „Táta mi na začátku řekl: Existují ryby, které milují plout proti proudu. A nevadí jim, že všechny to nedělají. Stejně tak existují lidé, kteří milují posouvání svých limitů. Přijď na to, proč.“
  9. „Když jsem v roce 2006 utrpěl vážné zranění hlavy, ptali se mě, jestli nechci skončit s fotbalem, že se od té chvíle při každém zákroku mohu podvědomě bát. Ale já jsem poznal, že zkoušky, kterým čelíme na životní cestě, nepřicházejí proto, aby odhalily naše slabosti, ale naopak aby nám pomohly objevit vnitřní sílu. To, jak jsme skutečně silní, totiž zjistíme, jen když procházíme opravdu velkou bolestí a opravdu velkými výzvami.“
  10. „Pokud očekáváme, že cesta bude lehká, pak všechny výzvy, které v životě přijdou, se budou zdát těžké. Pokud ale přijmeme, že výzvy, které v životě přijdou, mohou být těžké, naše cesta bude rázem lehčí.“

Je Vaše mysl přesvědčena, že NEMŮŽETE být šťastní, úspěšní, prožít lepší časy, dosáhnout na své sny? Inspirujte se magazínem FC a lidmi, kteří pochopili, že když dokážou změnit své myšlení, dokážou změnit svůj život.

Magazín FC lze číst jako tištěný časopis nebo v apce v mobilu.

© Petr Casanova