5 způsobů, jak si zjednodušit den

- Reklama -

Znáte Čtyři dohody? Kniha, směřující k jednoduššímu a klidnějšímu životu, stojí na čtyřech pilířích:

  • Nehřešit slovem
  • Nic si nebrat osobně
  • Nevytvářet si domněnky
  • Dělat všechno nejlépe, jak dovedeme

Další potřebné zásady jí chybí. Jednu z nich krásně popsal Jaroslav Dušek:

(Pro ty, kdo nemohou využít zvuk: „Představte si, že se ráno probudíte a na talíři máte hovno. Co s ním? Buď ho můžete klidně spláchnout do záchodu, umýt talíř a udělat si normální snídani. Nebo můžete řešit to hovno: Kdo ho sem dal? A proč? Klohňat se v něm, a ono pořád víc smrdí.“)

Zásady, které shrnuji v tomto vydání magazínu FC Jak se naučit optimismu, ukazují, že život není složitý, to jen my si ho zbytečně komplikujeme. A přitom to nechceme. Jak tedy přestat? Na co nezapomínat? Jak sami sebe neobírat o drahocennou energii, čas a směr?

Alespoň 5 připomínek pro pracovní den:

1. Sjednoťme si názor

Počítač se spoustou protichůdných příkazů nemůže plnohodnotně fungovat. Ujasněme si, co nás posouvá vpřed, a co brzdí. Možná něco jiného cítíme, říkáme a děláme. Co z toho je tedy pro nás nejdůležitější – co jsme vlastně my? Vstupujeme-li do dne s představou, kterou v průběhu dne nenaplňujeme, rozcházíme se se životem, který chceme, a sami se vystavujeme vnitřnímu neklidu.

2. Naučme se říkat NE

Pouhá dvě písmena, ale řada lidí je nemůže dostat z úst. Nevědí, co k NE dodat. Bojí se, že budou vnímáni jako sobci. Obávají se, že někoho ztratí. Jsou naučeni, že každému musejí říkat ANO, jen sobě ne.

Přitom úspěšný život je o schopnosti jít za svými prioritami. Den každého z nás má jen 24 hodin a nelze stihnout všechno, co po nás chtějí druzí i co po sobě chceme my. Více v článku: Jak se naučit říkat NE a odlišit naléhavé od důležitého.

3. Mějme méně komentářů

Nemusíme se vyjadřovat úplně ke všemu, komentovat každou osobu. Uvědomme si, co nám zbytečně užírá čas. Mnoho lidí je schopno uvíznout v takzvaném komentovacím zacyklení: Mají nutkání komentovat hlavně negativní záležitosti a zapomínají, že vyjádřit se znamená 1) názor zformulovat a prezentovat a 2) následně opět obhajovat. Zjednodušit si den znamená naučit se prostě negativně nereagovat.

4. Akceptujme nedokonalosti druhých

Nikdo není a nebude perfektní. Někdo na nás dnes zařve, možná neoprávněně, možná ne – proč se hádat? Jiný si na nás dnes vybije své komplexy, možná nesmyslně, možná ne. Vzpomeňme na Duška. A také na dalajlamu, který říkal: „Když nás soused nenávidí a ustavičně se snaží způsobovat nám problémy, pak pokud ztratíme nad situací sebekontrolu a rozvineme v sobě nenávist, pak to budeme my, kdo začne trpět špatným trávením, čí spánek už nebude tak dobrý a kdo bude nucen užívat všelijaké uklidňující prášky. NÁM se zhorší nálada, k NÁM přestanou chodit přátelé, NÁM zbělají vlasy a na tváři se objeví vrásky. A náš soused bude mít důvod být šťastný. Když ale navzdory všem křivdám zůstaneme klidní, zdraví nám bude sloužit dál, neztratíme svůj optimismus, radost ani přátele. Náš život bude úspěšný, naopak do mysli souseda zaneseme skutečné chmury. A to je moudrá cesta, jak oplatit svému sousedovi.“

Uvědomme si, že čím více budeme druhé lidi soudit, tím více se jimi budeme zabývat a trápit, tím více sami sebe trestat klamáním z neuspokojených očekávání. (více v článku 40 myšlenek dalajlamy, které mě nejvíce ovlivnily)

5. Používejme x-letý test

Pokud nás dnes nebo v příštích dnech srazí něco neočekávaného, naučme se odlišovat bolest a utrpení. Bolest je fyzická reakce na vnější podnět – jako když se klepneme kladivem do prstu; bolest je nevyhnutelná. Utrpení je však psychická reakce na vnější podnět – rozhodnutí trestat se za jednu chybu opakovaně a do odvolání, zveličovat následky a svým způsobem si libovat ve vlastní bolesti, v režimu oběti – jako když se budeme opakovaně klepat kladivem do prstu, abychom si připomínali, jak moc nás to prvně bolelo. Zatímco bolest je nevyhnutelná, utrpení je volitelné. Přemýšlejme o tom.

Zatímco s bolestí nelze nic dělat a má svůj správný účel, utrpení lze umenšit nebo zastavit prostým zapojením rozumu. Bude na tom, co mě teď bolí, záležet za rok, za pět let, za deset let? – to je klíčová otázka.

Dalajlama říká: „Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. A když řešení nemá, starosti nepomohou.“

100 stran o práci na sobě a s vlastním myšlením – magazín FC Jak se naučit optimismu – lze získat zde.

© Petr Casanova