S druhým ve slepé uličce? 6 otázek pro oživení vztahu

- Reklama -

Proč slibujeme jeden druhému doživotní věrnost, a potom odcházíme? Proč podvádějí i lidé spokojení ve vztahu? Proč je tak těžké vybudovat dlouhodobý vztah? Proč tak rádi podléháme iluzi, že sousedova tráva je zelenější? Proč zapomínáme, že vztah je jako zahrada a musíme se o ni starat, jinak nám zaroste plevelem?

Proč je tak málo lidí, kteří jsou ochotní budovat? Proč je tolik singles? Proč chce dnes málokdo převzít odpovědnost za vztah? Proč lidé raději utíkají, než aby problémy řešili?

Otázky, kterými jsem s propukajícím jarem zahrnován. Odpovídám na ně komplexně ve své knize Protože. Ale protože ji každý nemá, zkusím to říct alespoň rámcově v několika větách. Stejně jako odpověď na otázku, která je snad nejčastější: Proč dříve vztahy vydržely?

Z minulosti do dneška

Už slovo monogamie prodělalo vývoj. Dříve monogamie znamenala jednoho člověka na celý život. Dnes monogamie znamená jednoho člověka v rámci probíhajícího vztahu.

I manželství je ale jiné. Dříve lidé vstupovali do manželství a pak měli mít poprvé v životě sex. Dnes vstoupíme do manželství a poprvé v životě máme přestat mít sex s ostatními.

A i podstata věrnosti je jiná. Dříve muži vyžadovali věrnost svých žen proto, aby věděli, čí jsou děti, a zda zdědí hospodářství „jejich krev“, až zemřou. Levoboček neměl šanci. A dnes? Nechceme nevěru hlavně proto, že bolí. Strašně bolí. Ale proč až teď?

Dříve bylo manželství hlavně ekonomickou jednotkou. Spojována byla ne dvě srdce, ale majetky. Nevěra pak ohrožovala ekonomickou stabilitu. Dnes je manželství, přes své ekonomické parametry, více romantickou jednotkou. Nevěra tak ohrožuje emoční stabilitu jedince. Dříve také lidé utíkali k nevěře, protože potřebovali nejen věcný vztah, ale i čistou lásku. Dnes nevěra čistou lásku ve vztazích zabíjí.

Nevěra totiž dnes zraňuje jinak než dříve. Když si nás dnes partner vybere, jako by řekl: Ty jsi nejlepší milenec, kamarád, vrba, podpora, společník, potenciální rodič! My jásáme: Hurá, já jsem vybrán! Já jsem ten nepostradatelný! Já jsem ten jediný! A následné zrazení nevěrou si vykládáme: Nic z toho nejsem! Nevěra zdaleka neotřásá jen hmotnou částí vztahu, ale je to bolestná a traumatizující zkušenost, torpédující naše sebevědomí. Odráží se na našem soustředění, produktivitě, komunikativnosti, otevřenosti a zdraví. Podvedený člověk, který za mnou přichází, říká: „Myslel jsem si, že vím, kdo jsem a kdo je můj partner. Myslel jsem, že vím, kam směřujeme, v co věříme, na co si můžeme společně troufnout, o co se pokoušet, čeho dosáhnout. Ale nyní pochybuji o všem.“

Ta poslední věta zvláště bolí.

Když jsem psal knihu Protože, myslel jsem na ty, kterým se sen zhroutil, ale i na tym, kteří už pochopili, že pokud nevyšel jeden vztah, může vyjít druhý. O tom kniha je.

Víš, s kým vlastně jsi?

Můžete být spolu roky, a pak najednou zjistíte, že jste nevěděli, co druhému běhalo hlavou, kým vlastně byl. Někdy to tušení máme už během vztahu, jen se bojíme říznout do otoku v obavě, aby se nevyvalil hnis. Spousta lidí se cítí osamělá ne o samotě, ale po boku někoho druhého. Každé druhé manželství se rozvede a z těch, která pokračují, část funguje tak, že lidé žijí vedle sebe, ne spolu. Ale proč, když je vztah takovou příležitostí, jak dokázat ve dvou víc, než bychom dokázali sami?

Vztah je především sdílení – dobrého i zlého. Nezáleží na tom, co sdílíme, ale že to sdílíme. Sdílená radost může být dvojnásobná radost. Sdílená starost pak poloviční starost. Jenže jak sdílet? ptáte se často. Jak se odblokovat, když to nefungovalo?

I když každý vztah je jiný, mám pro Vás tip na 6 otázek, které si můžete modifikovat podle sebe. Jejich podstata ale může pomoci ve všech situacích.

Pojďme si je přiblížit jednu po druhé…

„Co Ti dnes udělalo dobře?“

Tato otázka je jedním z hlavních důvodů, proč lidé vstupují do vztahů, i když jim je o samotě dobře. Když jsme sami, máme jen jedny oči, jeden úhel pohledu, jeden pocit. Partner se ale na náš problém, se kterým přijdeme domů, může podívat úplně jinak. A především je schopen nás přimět k tomu, abychom se podívali na den jinak.

Kouzlem této otázky je – sdílení. Aby však bylo možné sdílet, je nutné nejprve sdělit. A má-li nešťastný partner sdělit něco dobrého, musí to začít v hlavě hledat. Změnit myšlenky. Změnit úhel pohledu na den.

Všechny dny nejsou zalité slunce, ale v každém dni se takový okamžik najde. Partner schopný nadhledu a odstupu je schopen vidět to, co my ne. A i kdyby nakrásně dnešní den žádný pozitivní úhel neměl, předchozí ho určitě mít bude. Nebo ten následující, na který se můžeme těšit.

Partner je od toho, aby druhého objal, když prší, a aby tak společně počkali, až přes mraky vysvitne slunce a na nebe vystoupí nádherná duha.

Partner je od toho, aby alespoň on, i kdyby byl jediný na světě, nám přál úspěch. Není to rozhodně tak těžké. Partnerův úspěch se totiž nás bytostně dotýká. Čím lepší energii má jeden z nás, tím lépe jí „nakazí“ toho druhého. Navíc kvalita vztahu je přímoúměrná kvalitě jednotlivých účastníků vztahů, podobně jako řetěz je pevný v závislosti na tom, jak odolné jsou jeho jednotlivé články.

Spokojenost ve vztahu vždy závisí na kvalitě myšlenek, které do něj partneři vnášejí. A tak jako u všeho platí: I když partner není schopen změnit situaci, která se mu přihodila, vždycky může změnit způsob, jak se na tyto situace dívá.

„Co způsobilo, že se cítíš osaměle?“

První otázkou nastavujeme pozitivnější úhel pohledu, ale problém, který vyvstal, nesmíme opomíjet a přecházet. Musí ven. Všechno špatné. Partner se musí vypovídat.

I kdyby čelil všem zlým démonům světa, podstatou této otázky je, že nikdy na ně není sám. Všude jsme s ním. A ve výsledku těm démonům spolu ještě poděkujeme. Protože co partnera oslabuje, to pár může posílit. Na co partner nestačí, s tím mu my můžeme pomoci. Ano, je to paradox, ale problémy partnera jsou příležitost k upevnění našeho vztahu, protože si uvědomí, koho v nás má.

Jak zdůrazňuji už ve své základní knize 250 zákonů lásky, ve zdravém vztahu je nepřípustné, aby jeden z partnerů zůstal na dně s pocitem osamělosti. Druhý za ním na dno slézá ne proto, že by mu na dně bylo dobře, ale proto, že nedopustí, aby tam druhý zůstal sám. 

Druhý se nesmí na dně vzdát. Musí znovu uvěřit v sebe a své schopnosti. Toho, kdo se nevzdá, nejde porazit. Partner nemusí jeho problémy sám řešit. Každý člověk je schopen najít řešení sám. Ale musí vědět, že při něm někdo stojí, že v něj někdo věří, že je stále nablízku něčí rameno, o které se může opřít, něčí náruč, do které se může schoulet, něčí srdce, které s ním nepřestane sdílet jeho bolest.

Definice je prostá. Partner je ten, kdo je vždy nablízku a s kým vždy můžeme sdílet.

„Co mohu udělat pro Tvůj lepší pocit?“

Náročná otázka. Odpovědí totiž může být nějaká výtka – něco, na co jsme poslední dobou zapomínali a partner to potřebuje. Když to budeme chtít vzít ze špatného úhlu pohledu, pak se na partnera rozkřikneme. Ve skutečnosti nám ale partner poskytuje užitečnou zpětnou vazbu, jak pozvednout vztah – bude-li se on cítit lépe, bude se lépe cítit jeden ze dvou členů našeho vztahu. Vlastně ne jeden, ale oba – bude-li se lépe cítit on, pak budeme mít radost přece i my!

Co si to dovoluješ? Ty jsi otrávený, demotivovaný, zklamaný! Ty jsi zlo v našem vztahu! – tak se na partnera utrhují ti, kdo nepochopili podstatu vztahu. Co kdyby raději ten nejplamennější proslov svého života, jehož budou už za chvíli litovat, raději adresovali sobě před zrcadlem? Co když partner chřadne jen proto, že mu nedokážeme projevit více lásky, uznání nebo podpory, a on to přitom potřebuje?

Mnoha lidem ve vztahu škodí, jak moc si jsou JISTI náklonností druhého. Probudí se obvykle až tehdy, když si začnou být NEJISTI. Teprve tehdy začnou milovat a vnímat, že jsou milováni. Oba tyto pocity jsou nádherné a zalévají partnery energií, a to obousměrně.

Nechoďme tedy kolem horké kaše. Nepřipadejme si trapně, když máme partnerovi otevřít své srdce. Řekněme, co pro nás znamená. Za co si ho vážíme. Za co ho obdivujeme. Nebo co nám naopak schází.

Většina vztahů se rozpadá kvůli slovům, která jeden z páru nevyslovil. Možná si myslí, že je může odložit. Ale proč? Dnes je nejlepší den, kdy můžeme druhému dát energii – a sobě díky tomu také.

A to dnes může být každý den.

„Čeho se bojíš v našem vztahu?“

Lidé se tolik bojí upřímné odpovědi, že tuto důležitou otázku vůbec nepokládají. Přitom podstatou této otázky je hlavně nesoudit. Ať přijde jakákoli odpověď, nesuďme ji a vezměme ji jako fakt. Jako podnětný námět k úvaze.

Už vyjádřit se je odvaha. Partner tím ukáže zranitelnost a křehkost. Protože vysloví to, co mu nedělá dobře. Z našeho pohledu to může být hloupost a malichernost, možná se nás i osobně dotkne. Nicméně ta odpověď musí padnout. Musíme být upozorněni na problém, který partner větří. Nezapomínejme, že na založení vztahu jsou potřeba dva. Ale na jeho rozložení jeden.

Chovejme se jako u lékaře. Nestačí jen vyslechnout možnou diagnózu. Je nutné problém léčit. Nenechat ho zahnisat. Ukažme, že nám záleží na partnerovi, že ho opravdu milujeme, tak jak rádi říkáme. Vyřešme to, co ho bolí.

Láska je v první řadě o vcítění. Od jejího začátku si přejeme, aby druhý pochopil, co cítíme. A abychom my se kolébali v rajských pocitech druhého. Ovšem i láska má dvě strany. Kde je štěstí, může být i bolest. Úspěšné vztahy nejsou ty, které by neměly žádný problém; ale ty, které problémy dokážou překonat, vyřešit, společně zvládnout.

Nikdo není dokonalý a pokud partner ukáže na nás, že původcem jeho trápení jsme my, poděkujme a zapracujme na tom. To je ta nejlepší vizitka člověka, se kterým stojí za to dál žít a stavět vztah.

„Kolik lásky dnes k sobě cítíš?“

Vždy je pohodlnější ukázat na druhé, že oni mohou za naši špatnou náladu. Bohužel, ve skutečnosti za to, že jsme si nechali zkazit náladu, můžeme my sami. Každý obrat myšlení začíná v nás samotných. Lépe se začneme cítit vždy, jakmile se začneme mít více rádi.

Chceme-li být v životě opravdu šťastni, od nikoho jiného bychom neměli očekávat více lásky než od sebe. Když necítíme lásku k sobě, nedokážeme vybudovat ani pevný vztah. Pár je opravdu jako řetízek. Nezáleží na tom, kolik má superpevných článků. Jestliže je jeden superkřehký, řetízek praskne.

Chceme-li vybudovat pevný vztah, potřebujeme usilovat o svou vlastní spokojenost. Stejně jako potřebujeme podporovat spokojenost partnera. Funguje to na principu světla a tmy. Čím méně je tmy (negací), tím více je světla (pozitiv). A naopak.

Mějme to, prosím, na paměti, ať se partner nikdy nemusí doprošovat o naši lásku, respekt, pozornost. Pokud to musí dělat, znamená to, že nemá dostatek vlastní lásky, nerespektuje se, nevěnuje sobě pozornost. Partneři jsou jako dva horolezci na kluzké stěně. Potřebují se vzájemně jistit. Pokud jeden z nich nemá dost rád sebe, ohrožuje tím i druhého.

„Co jsme spolu ještě neprobrali?“

Zdánlivě bezbarvá a prázdná otázka, že ji většina párů vůbec nepokládá. A přitom říká mnohé.

Tuto otázku nikdy neuslyšíte v „čárkované“ konverzaci. Je totiž opakem nezájmu. Ta otázka vyjadřuje, že nám záleží na tom, jak se druhý cítí, a to i tehdy, když s ním nejsme.

Jestliže partner například absolvoval důležitou obchodní schůzku, zajímejme se nejen o to, jak dopadla („Normálně“ – odpoví v čárkované konverzaci), ale také:

Jak ses během schůzky cítil?

Co Ti ten druhý řekl?

Jak jsi odpověděl?

Zkrátka, mějme zájem. Projevme, že nám na druhém opravdu záleží.

Nebojme se jeho odpovědí. Na čem více záleží, jsou naše otázky.

Když se budeme správně ptát, nikdy se ten druhý nezačne cítit v naší společnosti sám.

  • Budujete vztah a záleží Vám na tom, aby vydržel? Využijte knihu 250 zákonů lásky.
  • Trápí Vás, že partner s Vámi nebuduje a ocitli jste se ve vztahu sami? Využijte knihu Dvanáct srdcí.
  • Jste sami a bojíte se, že to tak i zůstane? Využijte knihu 100 nejkratších cest k Tobě.
  • Proděláváte vážný problém, i když do vztahu vkládáte své maximum, nevíte si rady a kladete si klíčovou otázku PROČ? Využijte knihu Protože.

© Petr Casanova