Jak přežít v citoprázdnu

- Reklama -

Tvůj nejbližší člověk nemusí odejít, aby ses cítil sám. Může zůstat. Pak to není samota, ale osamělost.

Osamělost je citové prázdno ve vztahu. Znamená: Žiju vedle Tebe. Ne s Tebou. Nic nebolí víc než tohle NIC.

Dlouhodobí běžci přesto zůstávají (viz 7 rozdílů mezi dlouhodobými a krátkodobými běžci ve vztazích). Věří, že se druhý probudí, změní. Ale to se neděje. Proč by se měnil, když tím nic nezíská? Ty zůstaneš i tak.

Není nic horšího, než když jediný člověk, který může zastavit Tvou bolest, je současně ten, který ji způsobuje. Když jsi ochoten vydat všechno, ale ono to nestačí. Když všem říkáš, že jsi ve vztahu, ale skutečnost je taková, že jsi sám. Není horší bolest, než když si uvědomuješ rozdíl mezi tím, co víš, a co cítíš (z mé nové knihy Cítit rozumem, myslet srdcem).

Bez jídla člověk vydrží dlouho. Bez vody méně. Bez vzduchu nepřežije. Ale co bez citů, když vedle sebe MÁ partnera? Jak dlouho se dá přežít v NIC?

Dá se zvyknout? Jistě, člověk si zvykne na všechno.

Ale stojí to za to?

Už včera jsem připomínal indiánské přísloví: Když zjistíš, že je kůň mrtvý, je lepší sesednout. Ale co když se dá oživit? Případně, jak na to?

Doporučím tři kroky. Ani jeden není snadný. Já také nepíšu o ničem, co by bylo snadné. Nicméně je to cesta vpřed, jakkoli se v každém okamžiku zdá, že vede vzad.

Krok 1: Mluv s ním

Všichni, kdo jezdíme auty nebo autobusy, víme, že když se zneprůjezdní silnice, ztratí se kontakt mezi body A a B. Silničáři té spojnici říkají komunikace. Partnerští poradci také.

Komunikace je spojení mezi dvěma lidmi. Když zapadne sněhem, dojde k zmrazení vztahu, protože ti lidé k sobě nemohou najít cestu; zůstávají od sebe odděleni.

Komunikace je jediný způsob, jak dva lidi sblížit. Jak vyjasnit nejasnosti. Jak domněnky nahradit fakty. Jak si vyříkat, co nás posiluje, a co zabíjí. Ego říká: MLČ, Rozum a Cit ale: MLUV! Mluv, jinak ten indiánský kůň umře. Nebo už dávno pošel.

Jak? 10 vět na protažení zaváté komunikace mezi dvěma lidmi. Proč? Mlčení staví zdi a slova mosty. Na co při vzplanutí hádky nezapomínat? 7 kroků k vyřešení neshod.

Vůbec nejdůležitější, a často to ve své poradně připomínám, je z celého pokynu Mluv s ním to osamělé písmeno: S. Mluv s ním, ne o něm. Buď jako magnet, který se k druhému postaví čelem. Pak se přiblížíte. Kdykoli působíš za jeho zády, kdykoli ho drbeš před přáteli, nic pozitivního neřešíš. Možná to děláš ze zoufalství, ale zoufalé činy přinášejí zoufalé výsledky. Pár rozdělují. (Jak mluvit s člověkem, který s námi vahou svého ega mluvit nechce? O tom si povíme i osobně na Třech večerech s Petrem Casanovou.)

Krok 2: Shromažďuj

Všichni jsme jako nádoby. Pojmeme hodně, ale každý máme svůj limit, nikdy ne nekonečně mnoho.

Víra je bezmezná, proto dokud věříme, neodcházíme. Ale rozum má své meze, i proto ho máme. Aby nás v neštěstí nenechal navždy (z mé nové knihy Cítit rozumem, myslet srdcem).

Je to kapka za kapkou, co zraňuje milující srdce. Je to kapka za kapkou, co lásku opětuje ubližováním. Je to kapka za kapkou, co se tlačí do očí ve formě slz, jenže ty slzy mají jeden úžasný účinek: Obsahují sůl. Čistí. Oči, které dlouho plakaly, vždycky vidí svět jinak, lépe, jasněji, ostřeji.

„Mám od něj odejít?“ zeptala se mě a já se pousmál. Protože odpověď vůbec nezáležela na mně, ale na počtu bolestivých kapek v jejím srdci. Každý unese jiný počet. „Pokud jsi od něj dostala už dostatek ran, pak odejdeš, i když Ti poradím, ať zůstaneš. A pokud jsi od něj ještě nedostala dostatek ran, pak zůstaneš, i když Ti poradím, ať odejdeš.“ Načež jsem dodal: „Pokud na mé doporučení odejdeš, ale ve Tvém srdci ještě nebude dostatek bolesti, pak se stejně brzy vrátíš s pocitem, že mu něco dlužíš, že to ještě máte spolu zkusit, že těch ran ještě nebylo dost.“ (z mé nové knihy Cítit rozumem, myslet srdcem).

Mám rád bojovníky. Vědí, co je bezpodmínečná láska. Že to je stav, kdy city neodešly, i když druhý člověk de facto ano. Znamená to milovat, i když se láska neopětuje a nevrací. Znamená to vládnout tímto požehnaným citem, kterému chybí jediné: správný přijímač, který dokáže ocenit takový vysílaný signál.

A je jen otázkou času, kdy se objeví, byť by to bylo z té nejnečekanější strany.

Krok 3: Vykroč

Věřím na základní karmický zákon: V každém okamžiku dostáváme ne to, co chceme, ale co potřebujeme. Proč je tak důležitý?

Kdybychom dostali to, co chceme, odsoudíme sami sebe k doživotnímu trápení vedle nesprávných partnerů. My ale potřebujeme žít vedle správných partnerů. Potřebujeme, aby s námi život zatřásl, jinak se neprobudíme ze snu. Potřebujeme odhalit lež, faleš, zradu, podraz, abychom pohlédli do SKUTEČNÉ tváře svého „partnera“.

Potřebujeme padnout na dno, abychom zjistili, že JSME SCHOPNI vstát a jít dál. Potřebujeme se ocitnout sami, aby se v našem srdci uvolnilo místo. Potřebujeme zažít špatné lidi, abychom si pak o to víc vážili těch dobrých.

Nemám strach o dlouhodobé běžce. Jestliže dokážou zůstávat pro NIC, dokážou také odejít pro NĚCO. Jestliže dokážou milovat člověka, který jim lásku neopětuje, představme si, jak asi dokážou milovat člověka, který jim lásku opětovat bude. Láska nikdy nezklame. Vždycky jen konkrétní člověk. S jiným může přijít změna. A změna je život. Rozumíš – při pohledu na nehybného indiánského koně?

Už jsem zažil mnoho takových „koní“, kteří ožili. Stačilo od nich odejít. Uvědomili si, že co považovali za samozřejmé, samozřejmé vůbec být nemusí. Rozpoznali, koho celou dobu měli, jen ho nedoceňovali. A to jen proto, že se ocitli znenadání sami. Sami, možná navždy.

Takoví „oživlí“ koně vstali a pádili za tím, kdo je opustil. Stali se skvělými partnery, protože prozřeli a pochopili dar rozlišení (všechno o tomto psychologickém fenoménu je v mé nové knize Cítit rozumem, myslet srdcem).

Ale také jsem zažil koně, kteří nic neprohlédli. Jen mávli rukou nad ztrátou člověka, který je miloval, a doufali, že takových, které nebudou muset milovat, se najde spousta. To je jejich věc. A dobré prozření i pro nás, protože pokud naše nepřítomnost pro druhého není důležitá, pak pro něj ani naše přítomnost nebude mít hodnotu.

A proto věř, že…

  • Všechno se děje k Tvému dobru, abys prohlédl. Nečil se, že nerozumíš tomu, co právě prožíváš. Život už je takový učitel. Zatímco ve škole nám nejprve vysvětlili látku, a teprve pak nás zkoušeli, život nás nejprve zkouší, a teprve pak nám vysvětlí látku (více v nové knize Cítit rozumem, myslet srdcem).
  • Pokud Tě trápí Tvá konkrétní situace, probereme ji spolu. Vyhradil jsem si na to tyto Tři večery. Vstupenky lze ještě sehnat zde

© Petr Casanova