7 rozdílů, které odlišují dlouhodobé a krátkodobé běžce ve vztazích

- Reklama -

„Miluješ mě?“ zeptala se. Horečně jsem přikývl, i když jsem nevěděl, co milovat znamená.

Jen jsem ji CHTĚL. Nepotřeboval.

To, co jsem nazýval láskou, byl pouhý chtíč, posedlost něco mít a chvilku vlastnit.

„Láska“ ega = CHTÍT. Chtíč je otcem rozkoše. Ale máloco je trvanlivější než rozkoš. Vzplane a vyhoří. (strana 44 nové knihy Cítit rozumem, myslet srdcem, kapitola o Lovcích a Farmářích)

To jsem byl ještě skoro dítě.

O několik let později už jsem řekl: „Miluji Tě.“ To už jsem ji totiž POTŘEBOVAL. Byla to láska srdce. Cítil jsem ji. Napořád. Přesto jsem ji ztratil. Protože jsem pořád něco nevěděl:

Že dlouhodobý vztah není jen o tom, co cítíme nebo druhému říkáme, ale také o tom, co děláme. Že láska je nejen cit, ale i rozum. Každodenní práce, úsilí, čin.

Vztah je jako zahrada. Musíš o ni pečovat. Nestačí jen říkat, jak moc Ti na ní záleží. Musíš to každým činem dokazovat. Protože když to nebudeš dělat, když se o ni nebudeš starat, zpustne, přestane nést ovoce. Zajde ne proto, jaká je ona, ale jaký jsi Ty. Vztah je jen předpoklad, který musíš naplnit.

Ano, vztah je práce, starost, obtíž. Proto dlouhodobé vztahy nepadají z nebe, ale vytvářejí se. Potřebují dva lidi:

  • ochotné pracovat, respektive SPOLU-PRACOVAT
  • řídící se více rozumem a citem, méně egem
  • používající rozum a cit nejen ve svůj prospěch. Tomu se říká cítit rozumem, myslet srdcem.

Dle Vašeho obrovského zájmu o téma Tří večerů s Petrem Casanovou Vás hodně tíží problematika správného partnera a budování dlouhodobého vztahu. O Vašich konkrétních případech si budeme osobně povídat jak na Moravě, tak v Čechách či Praze. Dovolte ale, než se sejdeme, o rámcové vymezení rozdílů mezi dlouhodobě a krátkodobě laděnými partnery. Umožní nám pochopit i to, proč krátkodobě laděných partnerů je výrazně víc. A proč, díky tomu, ti dlouhodobě ladění O TO VÍC VYNIKNOU.

1. rozdíl: Zatímco většina lidí hledá dokonalého člověka, se kterým nebudou žádné problémy, Ty hledej nedokonalého člověka, ochotného problémy řešit.

Po světě nechodí dokonalý člověk a neexistuje vztah bez problémů. Dlouhodobé páry se potýkají s problémy podobně jako všechny ostatní, ale na rozdíl od všech ostatních je dokážou řešit. Neužívají k tomu ego (chci), ale rozum a cit (potřebuji). Ano, POTŘEBUJÍ druhého. Takoví partneři nejsou egoističtí protihráči, ale ryzí spoluhráči. Rozumem vědí a srdcem cítí, že sedí v jedné lodi, a pokud budou pádlovat proti sobě, vztah se nikam nepohne.

2. rozdíl: Zatímco většina lidí drží druhého za ruce, jen když svítí slunce, Ty hledej partnera, který Tě nepustí, hlavně když se setmí.

Těžkosti nepřicházejí do vztahů proto, aby je zničily, ale aby je prověřily. Všichni víme, že právě v těžkých časech poznáváme, kdo je skutečný přítel, a kdo jen falešný. Stejné je to s partnery. Kdo nás dokáže opustit v temných časech, nezaslouží si místo po našem boku, až se zase rozední. Opravdový partner je ten, kdo za druhým sejde do bahna ne proto, že by bahenní lázeň miloval, ale proto, že nedopustí, aby jeho milovaný člověk se v jakémkoli bahně ocitl sám. Ať je to dlouhodobá nemoc, nebo jakékoli jiné potíže.

3. rozdíl: Zatímco většina lidí si na druhého dělá čas, jen když je to pro ně výhodné nebo příjemné, Ty hledej partnera, který si udělá čas, když je to potřeba.

Vztah dělá sdílení. To je jeden z hlavních důvodů, proč vstupujeme do vztahů. Poznáváme, že sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená starost je poloviční starost. Sdílet smutek znamená poskytnout náruč, do které se druhý může schoulit, poskytnout rozum, který dá motivaci či uklidnění, poskytnout cit, který dá porozumění. Ano, sdílení vyžaduje čas. Moře času. Bez něj se vztah udržovat nedá. Bez něj zahrada pomalu odumírá.

4. rozdíl: Zatímco většina lidí při prvním problému vztah zboří, Ty hledej partnera, který právě v problémech vztah tvoří.

Na Třech večerech s Petrem Casanovou o tom budeme mluvit určitě mnohokrát: Vztah je jako řetěz. Je jen tak pevný, jak silný je jeho nejslabší článek. Je-li náš partner slaboch, neochotný přiznat svou chybu, řešit problémy, natož komunikovat, vztah praskne bez ohledu na to, jak silní jsme my sami. Všichni máme jedna ústa a dvě uši proto, abychom méně mluvili a více naslouchali. Jen nasloucháním se totiž o druhém dozvíme něco nového. Třeba co ho bolí, co mu vadí, v čem potřebuje podpořit.

5. rozdíl: Zatímco většina lidí se spokojuje s domněnkami, Ty buduj vztah, ve kterém domněnky nedostanou šanci.

Sdílení, podstata vztahu, stojí na všem, co má 10 písmen: KOMUNIKACE, NASLOUCHÁNÍ, POROZUMĚNÍ, KOMPROMISY… Jsou to propojené nádoby. Kde není komunikace, není naslouchání. Kde není naslouchání, není porozumění. Kde není porozumění, nemohou být kompromisy. Kde se nesdílí, není vztah. Místo faktů nastupují představy, obavy, dojmy. Domněnky vznikají všude tam, kde nejsou informace – kde se lidé neptají, nebo neodpovídají. Domněnky jsou iluze, které se mohou zásadně rozcházet s realitou, nicméně pokud není v mysli nic jiného, stávají se pro člověka pravdou. I komunikace vyžaduje čas a práci, já vím, ale bez ní to nejde.

6. rozdíl: Zatímco většina lidí ve vztahu jen bere, Ty hledej člověka, který věří, že dáváním ve vztahu nikdo nezchudne.

Nejhorší není být sám, ale ve vztahu, a přitom sám. Žít vedle někoho, ne s někým. Dávat mu své maximum, a přitom vědět i cítit, že to nestačí. A to jen proto, že druhý lásku neopětuje, že si na dávané samozřejmosti zvykl a že si jich už dávno neváží. Je to jedna z nejtěžších fází, o kterých na Třech večerech s Petrem Casanovou budeme mluvit. O lidech, kteří si neuvědomují, co pro ně děláme, dokud nenajdeme odvahu přestat to pro ně dělat. Pak je může osvítit takzvaný dar rozlišení (detailně o tom v nové knize). Jako úderem blesku si uvědomí, co měli a co už nemají, a možná už nikdy mít nebudou. Je to jako se zdravím. Dokud ho máme, často si ho ani nevšimneme. Teprve když o zdraví, tuto „samozřejmost“ přijdeme, pochopíme jeho hodnotu a začneme o něj velmi usilovat.

7. rozdíl: Zatímco většině lidí stačí to, co je pohodlné, Ty hledej člověka, který upřednostňuje to, co stojí za to

Pohodlné je lhát. Nestarat se o druhého. Nevnímat jeho bolest. Uspokojovat jen sebe. K tomu ale není potřeba vztah. Pohodlné je taky ubližovat. Ponižovat. Obviňovat. Neřešit. Ignorovat. Takový vztah ovšem nic dobrého nepřináší. Dříve nebo později končí. Nebo jen přežívá, ale bez smyslu.

Všechno, co stojí za to a člověku vrací dobrou energii, vyžaduje práci. Dávat si záležet na tom, aby vztah nezevšedněl, aby pořád žil něčím novým, nějakou touhou, plánem, snem, štěstím v jakékoli podobě. Protože jedině změna znamená život a už indiáni z kmene Krí říkali: „Když zjistíš, že je kůň mrtvý, je lepší sesednout.“

Dlouhodobý vztah vyžaduje čas. Když si na blízkého člověka neděláme čas, přirozeně ho učíme žít bez nás, potažmo s někým jiným, kdo si na něj ten čas udělá.

Dlouhodobý vztah vyžaduje sílu. Silní lidé druhé nesrážejí, ale zvedají; právě to je činí ještě silnějšími.

A především, dlouhodobý vztah vyžaduje lásku. Ne tu, kterou jen cítíme nebo o které jen mluvíme, ale lásku jako každodenní čin. Lásku, která se řídí jednoduchým pravidlem (viz mých 250 zákonů lásky): Chceš-li být milován, pak v první řadě miluj. Ve správném vztahu na tom netratíš.

Přijďte, popovídáme si…

Člověk se narodil proto, aby žil, ne proto, aby se na život pořád jen připravoval. Všichni, kdo souzníte s potřebou dlouhodobých vztahů, přijďte na setkání se mnou. Máte tři příležitosti. Vstupenky jsou k dispozici ještě do Brna, Liberce a Prahy. Pokaždé jde o neděli po 16. hodině. Těším se na Vás. I s novou knihou o karmických vztazích.

©Petr Casanova