10 myšlenek životního bojovníka Stephena Hawkinga, které nikdy nesmíme zapomenout

Je to rok a půl, co odešel. Britskému teoretickému fyzikovi a jednomu z nejznámějších vědců vůbec bylo 76 let, přitom se neměl dožít ani pětadvaceti. Krátce po svých 21. narozeninách bez zjevné příčiny ztratil rovnováhu na schodech, rozbil si hlavu a lékaři mu zjistili počínající ALS, amyotrofickou laterální sklerózu, která jak jednou napadne nervový systém, způsobuje postupné ochrnutí celého těla. Měl před svatbou a lékaři mu dávali dva až tři roky života… Mýlili se.

Celých padesát let se pohyboval na vozíčku a způsob komunikace s okolím našel pomocí speciálního počítače. Byl přesvědčen, že když nelze udržet zdravé tělo, udrží ho při životě zdravý duch.

„Vzpomenete si, že jste v mládí jezdili na koni a hráli si s ostatními dětmi. Že jste veslovali, běhali, prožívali všechna potěšení těla. Třeba i řeč,“ připomínal po celý život i ty nejmenší „samozřejmosti“, které běžně přehlížíme. „Já se ale nikdy nevzdám. Vždy budu nacházet to, co dělá život krásným,“ dodával, když mu ochablé svaly natolik ztížily dýchání, že musel podstoupit tracheotomii, nebo když právě vinou tracheotomie ztratil schopnost mluvit a musel začít používat elektronický hlasový syntezátor. Ani jeho robotickým šumem se nedal zlomit a pronesl: „Nikdy jsem neslyšel hlas, který by se mi líbil víc. Zcela jsem se s ním ztotožnil.“

„Mysl je silnější, než si kdo vůbec umí představit.“

Navzdory postižení o sobě nikdy nepřestal mluvit jako o „šťastlivci“. „Čím hůř je mému tělu, tím významnější objevy ve svém okolí činím. Třeba si najednou velmi vážím toho, že mám okouzlující rodinu.“ Pozitivním postojem nakazil i své okolí. Když se jeho manželky ptali, jak si mohla vzít muže, kterému podle lékařů zbývaly jen tři roky života, řekla: „Pořád někdo vyhrožuje atomovou zkázou, takže vyhlídky na krátký život máme beztak všichni. Já ho chci prožít vedle člověka, který vůbec nerozlišuje, jak dlouho žije, nýbrž jak šťastně žije.“

U příležitosti výročí Hawkingova odchodu jsem se rozhodl vydat příznačné vydání magazínu FC o životním optimismu a způsobech, jak se ho naučit i v nejtěžších chvílích (více zde). Co by do něj připsal Hawking? Myslím, že těchto svých 10 nádherných mement, pro která bychom ho neměli nikdy zapomenout:

  1. „Ať se život zdá sebesložitější, vždycky zůstává něco, co můžeme dokázat a v čem můžeme uspět. To, jestli se člověk vzdá, nezáleží na okolnostech, ale jen na něm samotném.“
  2. „Každý jsme nedokonalý, a je to dobře. Bez nedokonalosti bychom já ani Vy nemohli existovat. Bez nedokonalosti by náš život neměl smysl. Nebyly by v něm hořké pocity, když selháváme, ale pak ani sladké pocity, když uspějeme. Selhání je to, co dělá následný úspěch sladším.“
  3. „Miluji samotu. Člověk, který se utiší, má nejhlasitější myšlenky.“
  4. „Vnitřní štěstí je schopnost přizpůsobit se změně.“
  5. „Nezlobím se na nemoc, naopak jsem jí vděčný. Učinila mě zvídavějším. Víc než kdy předtím jsem se začal zajímat o fyziku, biologii, vesmír, filozofii, účel našeho života i to, kam všichni směřujeme z hlediska příští destinace.“
  6. „Ačkoli lidé jsou různí, všichni máme jednu společnou schopnost. Tím darem je lidská přirozenost, díky které si zvykneme na jakoukoli komplikaci a dokážeme pak přežít. Můj vzkaz ostatním handicapovaným lidem proto zní: Soustřeďte se na to, co Váš handicap umožňuje, a nelitujte toho, co Váš handicap znemožňuje. Jste-li jako já lidé s vypnutým tělem, zapněte mysl. Vnitřní svět ducha je nádherný.“
  7. „Proč jsem tu stále, i když mi lékaři prorokovali jen dva, tři roky života? Nejspíš nemají smysl pro humor. Pozitivní mysl nabíjí člověka energií a energie je život. Základem pozitivní mysli je přitom smysl pro humor. Zdravý duch je důležitější než zdravé tělo. Já jsem živým důkazem.“
  8. „Když mi bylo 21 let a ležel jsem v nemocnici s rozbitou hlavou a tím strašným ortelem, moje očekávání směrem k životu se snížily na nulu. Zní to depresivně, ale ve skutečnosti to byl nejpozitivnější obrat v mém životě. Každý další den pro mě byl totiž bonus. Vděčným mě udělalo už pouhé ranní probuzení.“
  9. „Největším nepřítelem lidského štěstí není neštěstí, ale iluze štěstí – namlouvání si, že jsem šťastný, pokud tomu tak není. Není žádnou hanbou přiznat si: ,Teď mi není fajn. Teď bojuji s problémem. Teď překonávám překážku. Teď cítím bolest. Teď mám hořké období.‘ Protože úplně stejně to funguje i opačně. Kdo k sobě není upřímný v dobách neštěstí, není schopen následně ocenit dobu štěstí. Žije v režimu falše, přetvářky, lži a strachu, což znamená, že v dobách štěstí bude zase hledat důvody, proč to sladké období nevydrží dlouho. Učme se být naprosto nešťastní i naprosto šťastní. Život by nebyl sladký, kdyby někdy nebyl hořký.“
  10. „I když se nemohu pohnout a musím mluvit přes počítač, neznamená to, že uvnitř nemohu být šťastný, zamilovaný, veselý a těšící se. Dokud se člověk má na co těšit, život má smysl.“

Nemáte zdaleka tak těžký osud jako Stephen Hawking, a přesto se mračíte na život? Jak vypnout negativní myšlení, takzvané Sabotéry v hlavě, a nacházet i v tom špatném něco dobrého? Pomůže Vám k tomu nová publikace Jak vypnout sabotéry v hlavě. Zasíláme všem předplatitelům už koncem září.

©Petr Casanova