Jak být ve flow (nejen) při běhání

Každá výzva pro nás musí být dosažitelná, ale ne samozřejmě, nýbrž za cenu maximálního výkonu. Jen tak nás motivuje, jen tak nás provokuje, jen tak pro ni začneme dělat maximum den co den – a tím sami rosteme.
- Reklama -

Také si užíváte teplého víkendu? Běžci asi obzvlášť. I dnes jsem se o tom ujistil.

Běhám každé ráno. Když se mě lidé ptají proč, mylně si myslí, že hlavně kvůli sportovní kondici. Ano, i ta je důležitá, ale ještě víc je pro mě držet se ve flow.

Co je flow

Flow je způsob, jak postupnými kroky dosáhnout jakéhokoli cíle. A individuální sport je nejlepší prostředek, jak si tento způsob zadřít pod kůži i pro život.

Být ve flow znamená dostat se na vlnu, která nás posouvá v proudu dostatečně daleko od dvou břehů. Jeden se jmenuje Nuda a druhý Úzkost. Uvedu sportovní příklad.

Je mi deset let, hraji tenis a chci se jednou stát světovou jedničkou. Nejprve oba extrémy: Začnu tím, že si to rozdám se světovou jedničkou. Pochopitelně si ani nesáhnu na míč, souboj mi bude k ničemu, jen propadnu úzkosti, jak bezmocný jsem. Druhý extrém: Začnu tím, že si to rozdám s mrnětem, které sotva udrží raketu. Mrně si pochopitelně také ani nesáhne na míč, souboj mi také bude k ničemu, protože mě od začátku do konce bude nudit. Oba extrémy pro mě budou ztrátou času, tím spíše pokud bych je chtěl podstoupit opakovaně. To se raději na tenis vykašlu.

Jak píšu v magazínu FC, dostat se do proudu flow znamená v deseti letech vyzvat staršího kamaráda, který je o něco lepší než já. „O něco“ znamená, že je pro mě na jednu stranu dostatečnou výzvou vydat ze sebe to nejlepší, protože jinak ho neporazím, ale na druhou stranu mě dosažitelnost úspěchu i po několika prohrách natolik provokovala, abych na sobě nepřestal pracovat. Pak ho jednou porazím. Respektive jednou ho začnu porážet opakovaně. Protože mě proud flow posune ve výkonnosti – mezi dvěma břehy Nuda a Úzkost na vlně, které se říká Vnitřní motivace.

A až svého původně lepšího kamaráda začnu pravidelně porážet, je přesně ten čas začít vyzývat dalšího, opět O NĚCO lepšího, než jsem já nebo můj poražený kamarád.

Kdokoli se ve sportu nebo v životě neposouvá, zakrní. Všichni potřebujeme vidět, že máme nadosah lepší výsledek. Nesmí být tak daleko, aby nás frustroval. A nesmí být tak samozřejmý, aby nás nudil. To je obecný princip růstu nejen sportovců. (Vysledovat to můžete i například u podnikatelů nebo manažerů v našem druhém magazínu Business Leaders.)

Jak běhám

U běhu není tak důležité proč, ale jak běháme. Proč je jasné. V mém případě: Chci se hned ráno dostat do proudu, kdy vím, že během dne zvládnu, cokoli smysluplného si vytknu.

Moje jak sestává ze tří zásad. Možná máte jiné, tak jen pro inspiraci.

1. zásada flow: Hlavní je pravidelnost

Z mé hlavy zmizela otázka Jestli – neexistuje Jestli mám jít dnes běhat. Jdu každé ráno ve stejný čas. Je to můj režim. Vím, že kdybych si položil otázku, jestli mám dnes jít, najdu nejméně jeden důvod, proč nejít.

Ráno je vyloženě můj technický čas. Jakákoli jiná doba je u mě nespolehlivá. (Ale Vy to jistě můžete mít jinak.)

Proč pravidelnost? Protože v životě nezáleží na tom, co uděláme jednou za čas, ale co děláme pravidelně, a optimálně každý den. To nás charakterizuje. Není důležité, kolik toho uběhneme, ale že jdeme běhat. To nás dělá běžcem.

2. zásada flow: Ztěžování

Pozor na první písmeno. Nemyslím Stěžování – že budeme bědovat, že dnes zase musíme. Myslím Ztěžování – dělání si běhu stále obtížnějším. Vysvětlím proč.

Nevýhodou pravidelnosti je, že si tělo na opakovanou zátěž zvykne. Z námahy se stane rutina, samozřejmost, růst se zastaví. Opakování nás učí vytrvalosti, jenže podstatou flow (ať mluvíme o jakékoli oblasti života) je ještě jedna kvalita – síla. Zvyšování síly.

Jak si pěstovat obojí najednou?

A proč právě běh ukazuje správný recept?

Dva světy

Zůstanu-li u běhu, známe dva druhy běžců. Rychlostní a vytrvalostní. Sprinteři vypadají jinak než maratonci. Ti první jsou svalvaté korby, ti druzí vyzáblí šlachetníci. Je to dáno tepovou frekvencí, jakou běží, respektive tím, z čeho berou energii.

Kdo se snaží zhubnout, jistě zná pojem aerobní pásmo. To je – v případě běhu – taková rychlost, při níž můžeme se spoluběžcem mluvit, aniž se zvláště zadýcháme. To je rychlost, při jaké se hubne, protože energie se bere z tuků. Je to vytrvalostní tempo.

Kdo se naopak snaží zesílit, používá anaerobní pásmo. To je nad takzvaným aerobním prahem. Člověk běží na sílu, co nejrychleji, energie pracuje se svaly.

Pro začínající běžce není snadné najít aerobní práh. Připadá jim, že běží příliš pomalu. Proto je také zpočátku na hubnutí nejlepší rychlá chůze. Pravidelným běháním se však začne aerobní práh posouvat výš. Jsme schopni běžet rychleji, aniž se zadýcháme, kondice se nám zlepšuje. Abychom v tomto růstu vydrželi, musíme ztěžovat. (Jinak se, jak říká teorie Flow, začneme nudit a v běhání přestaneme vidět přínos.)

Ztěžovat se dá třemi základními způsoby. Poběžím jinudy (budu měnit okruhy), poběžím déle (poběžím jeden okruh vícekrát), poběžím náročněji (se zátěží například na kotnících). Co však dělat, pokud jsme omezeni prostorem (nemůžeme běžet jiný okruh), časem (nemůžeme běžet delší dobu), penězi (nemůžeme si kupovat ztěžovací pomůcky)?

Jedna změna zařídí všechno najednou. Říká se jí intervalový běh. Tempo, kterým obvykle běžíme, zrychlíme například na padesát metrů. Pak se opět vrátíme do tempa, kterým obvykle běžíme.

Je to způsob, který používali indiáni (oni ale také kombinovali běh a chůzi), aby snáze a rychleji překonávali dlouhé vzdálenosti. Intervalový běh má dvě zásady a dvě výhody. Zásada číslo 1: Nesmíš zastavit. Zpomalení z rychlejšího běhu je vždycky do původní rychlosti běhu, ne do chůze, nebo dokonce do zastavení a vydýchávání. Zásada číslo 2: Nemusíš sprintovat. Jen zrychli. To stačí.

Dvě výhody: Za prvé, začneš kombinovat vytrvalostní a silový běh. To znamená: Začneš hubnout i sílit. Za druhé, okruh uběhneš (logicky) rychleji. V obvyklém cíli tak můžeš být v polovičním čase, což není porce, na kterou je tělo zvyklé. Začneš mít tedy touhu oběhnout si ještě jeden okruh.

Tento typ frekvenčního běhu je paradoxně méně únavný a více nakopávací. Tělo dostane z letargie dlouhodobého rytmu a výrazně rychleji posouvá běžecké limity. Je to jeden ze způsobů, jak zůstat ve flow, ba v něm dokonce zrychlit.

Podotýkám však: Všechno má svůj čas. Ztěžování je obvykle dobré začít praktikovat ve chvíli, kdy doběhneme svůj pravidelný okruh a už nejsme ani zpocení.

3. zásada flow: Prověřovací úsek

Je to jeden z nejlepších motivátorů a důkaz, že to má smysl.

Trenéři tento úsek doporučují na samém konci běhu. Optimálně jde o výběh do závěrečného kopce (pokud například sbíháte do údolí nebo parku, z kopce, kde bydlíte, a potřebujete se zase dostat zpět nahoru) nebo jakýkoli úsek, který je pocitově měřitelný. Typicky: Když tu běžíme poprvé, necháváme plíce daleko za sebou.

Pravidelností běhu a jeho ztěžováním jednou postřehneme, že tento úsek někdo „narovnal“ nebo „zesnadnil“. Zkrátka že ho zvládáme více v pohodě. Ba dokonce nás napadne do takového kopce i přidat.

To je flow. A běh dobrý prostředek, u kterého jsme sami. Čím déle pak běháme, tím více si uvědomujeme, že naším soupeřem není terén ani počasí, dokonce ani kterýkoli jiný běžec, ale my sami. Jako v životě.

A pokud se dostaneme do flow, zjistíme, jak se překážky „zmenšují“. Není to však tím, že by se skutečně stávaly menšími. To my se stáváme většími – silnějšími, vytrvalejšími.

Proto běhám. Nebýt běhu, o mnoho svých úspěchů bych se nikdy ani nepokusil. Protože bych dopředu porazil sám sebe dotazem Jestli na to vůbec mám.

Jak každodenně zlepšovat svůj život v oblasti osobního růstu, vztahů, zdraví nebo dosahování snů, o tom je magazín FC, který lze koupit i po jednotlivých kusech zde.

Cílíte především na pracovní úspěch a vyšší příjem? Pak využijte magazín Business Leaders.

© Petr Casanova