5 nejúčinnějších vět manipulátora, které Ti seberou rozum

Láska není jen o tom, co se cítí nebo říká, ale hlavně o tom, jak se s druhým jedná.

Jsou jako čarodějnice. Řeknou slovo, kterým Tě očarují, zbaví smyslů, proklejí.

Máš jediné nutkání – reagovat, bránit se. A v tom je ten trik.

Náhle jsi v obranné (submisivní) pozici.

A trápíš se pro něco, co vlastně vůbec neexistuje.

„Nemohu“ odejít

Manipulátory (bez ohledu na pohlaví) najdeme ve všech druzích vztahů – partnerských, příbuzenských, přátelských i pracovních. Libují si v nich – jako plíseň ve vlhkém prostředí. Tu vlhkost vytvářejí Tvé slzy – a tak příznivé prostředí plíseň nikdy neopouští. „Dokud tu bude vlhkost, budu tu i já,“ říká plíseň. Přemýšlejme o té větě.

Ona „nikdy není ta špatná“, ona „nikdy není příčinou“, její chování je „vždycky jen důsledkem“ toho, co působíš Ty „svými chybami, svou špatností“.

A Ty z takového vztahu nemůžeš odejít. Přece té plísni pořád něco dlužíš. Stále doufáš, že se to mezi vámi zlepší, že „se napravíš“. Ale neuvědomuješ si, že takový stav nikdy nenastane, protože Ty žádné chyby, žádné špatnosti ve skutečnosti nevytváříš.

Je to trik manipulátora, kterým Tě dostává do defenzivní, až podřízené pozice; do pocitu provinilosti, kterým postupně ovládne celou Tvou osobnost – jako když se plíseň ve vlhkosti rozleze po všech stěnách i stropě.

On od Tebe nikdy neodejde. Protože Ty ho živíš svou vlhkostí.

A Ty od něj také „nemůžeš“ odejít. Protože se bojíš, že bez něj to bude ještě horší – že svou samotu a věčný pocit viny neuneseš.

Dočasné záminky, trvalé důsledky

Jak píšu v magazínu FC, nebezpečí vztahu s manipulátorem spočívá hlavně v tom, že on má vždycky jen dočasné záminky, které ale v Tobě zanechávají trvalé důsledky. Okamžité obvinění v Tobě zanechává pocity, že „nejsi dost“, že „on je Tvůj spasitel“, že „jsi nesamostatná, málem nesvéprávná osoba, odkázaná na druhé“. Vnitřně s tím nesouhlasíš, ale cítíš, jak Ti vadí, že si to protějšek myslí, nebo že si to možná myslí všichni kolem. A tak potřebuješ jejich ujištění, že je to jinak – stáváš se osobou přímo závislou na názorech a oceněních druhých, bez vlastního sebeuvědomění, sebevědomí, sebepřijetí a postupně i sebehodnoty.

S každou výtkou manipulátora klesáš stále níž. Máš pocit, že nemáš právo se vzepřít. Propadáš přesvědčení, že opravdu nestojíš za nic, že druhý má v něčem pravdu, že bez něj nepřežiješ, že můžeš chovat k druhému vděčnost, že se s Tebou vůbec ještě zahazuje.

Myslíš, že druhý je ten, kdo ve vašem vztahu trpí. Přitom nevidíš, jak plíseň prospívá, jak se rozlézá, jak Tě ovládá.

Jak reagovat? A jak vůbec manipulátora včas identifikovat?

Protože se tématu obsáhle věnuji i v knize Protože, uvedu alespoň 5 nejčastějších, protože nejúčinnějších vět, které dokážou oběť přivést k racionálnímu šílenství. Právě proto je manipulátoři používají. A ukážu i jeden hrozný případ, bohužel ne výjimečný.

Proč vlastně krade rozum

Jak popisuji v článku Ať uděláš cokoli, tím špatným jsi Ty aneb Jak ze smyčky manipulátora, hlavní strategie manipulátora zní: Zvýšit emoce, snížit rozum. Lidé bez rozumu jednají pouze v emocích. Emoce je ovládají. Rozum nefunguje. Zvenčí tak vypadají, že se chovají iracionálně, ztrácejí okolí, přátele, rodinu, podporu. Zůstávají sami. Sami jen s emocemi. Sami jen milující. Sami jen dlužící.

Ocitají se ve své emoční bublině, kam nepronikne kousek racionality. Zůstávají s tím, kdo jim ubližuje, a oddaně mu slouží. Doufají, že jen tak si jich manipulátor jednou začne vážit a ocení je. Doufají celý život. Marně.

A všechno to začíná zdánlivě nevinnými větami:

Neporozuměl(a) jsi tomu, co jsem řekl…“

Tak zareaguje manipulátor v důležitém okamžiku, kdy ho přistihneš, že se zcela rozchází to, co říká, s tím, co dělá.

Manipulátor se vždycky brání tak, aby to jako obrana nevypadalo. Snaží se obrátit situaci proti Tobě. Vytvořit pochybnost v Tvé hlavě. Například:

  • Aha. Co když není špatný on, ale já?
  • Aha. Co když ho osočuji neprávem?
  • Aha. Nemám se mu naopak omluvit a požádat o prominutí?

Manipulace je mistrovství v přenosu viny a negativních emocí. Funguje jako skleněná stěna, která odráží nejen každou Tvou oprávněnou výtku, ale Tvůj obraz. Ano, v tom skle odpovědi vždycky vidíš jako špatného sebe – ano, Tvým jednáním se „ukázalo“, že tím špatným jsi Ty.

Přenos viny a negativní emoce má za účel vytvořit zmatek v hlavě oběti. Tvá schopnost v budoucnu odolávat manipulátorovi je v té chvíli závislá na tom, zda na rozdíl od jeho snahy zmatek ve své hlavě nepocítíš, ba naopak se v té chvíli přesvědčíš, že stojíš proti manipulátorovi a Tvůj odhad byl přesný.

„Chováš se tak iracionálně…“

Tato účinná fráze je blízkým sourozencem té předchozí.

Jejím účelem je také odvést pozornost od jádra Tvé oprávněné výtky a vytvořit pochybnost a zmatek v Tvé hlavě. Na rozdíl od předchozí fráze jde však již o přímý útok na Tvůj intelekt a rozumové schopnosti. Přičemž kladu důraz na obě slova: je to přímý útok.

Nikdo nenazve bláznivým, šíleným, nelogickým, hloupým, debilním atd. člověka, kterému nechce ublížit. A to je podstata, které potřebuješ pohlédnout přímo do očí: Manipulátor Ti CHCE ublížit.

Nezáleží na tónu, který manipulátor použije, ale na obsahu. Manipulátoři jsou zdatní v tom, že zdrcující věty říkají bez planoucích emocí, asertivně a zdánlivě neosobně, aby to z jejich strany neznělo jako arogance nebo slabost. Ale je to jen kamufláž. Ve skutečnosti je to osobní, zraňující, účelové – vyvolat v Tobě dojem, že se neumíš ovládat, že se s Tebou nedá rozumně diskutovat, že Tvé požadavky jsou dětinské, že jsi nezralý člověk.

Jen plač!

Jen se obhajuj!

Jen sleduj, jak mně to je lhostejné!

Jak si užívám vlhkost Tvých slz a nabývám na síle…

„Jsi přecitlivělý/á…“

Účinná reakce, když se snažíš mluvit o tom, co je pro Tebe ve vztahu důležité, respektive co Tě na druhém štve. Říkáš to obvykle tehdy, když už si nevíš rady, když už cítíš, že není jiná možnost, když se komunikace mezi vámi dostala za hranici všeho zvladatelného…

A on Ti právě v té chvíli řekne, že dáváš najevo přespříliš citu…

Samozřejmě, že nedáváš. Jsi člověk. Nikdo, kdo má v sobě trochu citu a sebelásky, nedokáže dlouhodobě klidně reagovat na vlastní zneužívání. To, že je člověk citlivý, samozřejmě není nic špatného. A už vůbec to není špatné pro manipulátora, protože čím citlivější člověk, tím snadno spadne do pasti manipulace.

Přirozeností cituplného člověka ve vztahu je starat se o druhého, snažit se o jeho pohodlí, objímat ho. Takoví lidé jsou přirozeně citliví na reakce, myšlenky a činy. Je to jejich přednost, ovšem manipulátor to podá jako vrcholnou slabinu a dál se do ní trefuje.

Pochopitelně manipulátor není hlupák. Bývá to velmi bystrý člověk. Každý jeho čin směřuje k tomu, aby Tě přiměl přehodnocovat své pozitivní přístupy, zkoumat se stále víc a ze všech předností slevovat, protože se Ti budou zdát nesprávné, nepatřičné.

Je to jen jedna z mnoha ukázek, jak manipulátor dokáže zlikvidovat slabé stránky své oběti:

  • Nějak moc vycházíš vstříc lidem…
  • Tebe taky dojme každá prkotina…
  • Díváš se na směšné filmy…
  • Máš srandovně ctnostné přátele…

Tu a tam píchne špendlíčkem. Ze všeho, co skládá mozaiku předností Tvé osobnosti, vyrobí špatnost. Jako kdyby vzal prachovou peřinu, roztrhl ji, větrem nechal roznést jednotlivá pírka na všechny strany – a Tobě se potom ještě dlouho nepodařilo dát sama sebe dohromady.

„Dramatizuješ to…“

Loni jsem řešil případ vztahu, kde muž-manipulátor nejevil žádnou ochotu řešit vážný problém, a naopak svým zesměšňováním a ponižováním přivedl ženu na pokraj bezmoci. Byla vytočená, v afektu.

Pak vzal mobil, vyťukal pohotovostní čísla na policii a ambulanci s tím, že žena právě chtěla spáchat sebevraždu a nebýt jeho včasného zákroku, kterým ji stáhl z okenního parapetu, zabila by se. „Přijeďte rychle, nevím, co s ní, mluví s cesty!“

Odvezli ji do blázince. Podstupovala dlouhodobá vyšetření, která ji málem o rozum opravdu připravila.

Když ji pak propustili, řekl jí ve dveřích: „Udělám to kdykoli, když mě nebudeš poslouchat. Teď už Tě mají evidovanou jako rizikovou osobu. Buď bude vždycky po mém, nebo historku o Tvém pokusu vyskočit z okna zopakuji.“

Když budu chtít, zničím Tě. Ty jsi ta, komu praskají nervy, ne já – kostky byly vrženy.

Nemám rád dramata – s oblibou říká manipulátor. Samozřejmě že lže. Má je rád, miluje je! A daří se mu je vytvářet proto, že to dokáže jinak, než je běžné. Nevyvolává dramata fyzickým způsobem. Nekrčí rameny, nevzdychá, nezvyšuje hlas. Naopak jedná chladně, bez scén, nečitelně.

Když zavřeš oči, postřehneš, že mluví tak, aby Tě zpochybnil. Aby v Tobě zasel pocit, že pro něj neděláš dost, že Ty jsi ten viník. A opakuje to tak dlouho, dokud ze semínka nevzklíčí přesvědčení, že zlo jsi Ty a dobro on.

„Až moc o všem přemýšlíš.“

Nepřemýšlej tolik – jako by Tě nabádal. Proč asi?

Možná opravdu o něm i vztahu moc přemýšlíš, možná ne. Na tom však tolik nezáleží. Pointa spočívá v tom, že jemu JAKÉKOLI Tvé přemýšlení vadí. Nechce Tvůj rozum, chce Tvé emoce. Emoce vždycky snáze ovládne, ty předcházejí rozum. Když však rozum degraduje, budeš se za své emoce stydět.

Ve své knize Protože vysvětluji, jak manipulátorům čelit. Je to kniha cíleně věnovaná rozumu, aby se zapojil tam, kde to vypadá, že pro něj není místo – láska je přece jen o emocích, říká se. Není to pravda. Láska zdaleka není jen o tom, co cítíme nebo říkáme, ale hlavně o tom, co děláme.

Pokud máš manipulátora ve své blízkosti, nenech se svést jen na emoční kolej. Používej rozum. Manipulace sama s Tvým rozumem nepůjde dohromady, protože sama je iracionální, abnormální, škodlivá a extrémně bolestivá. Pokud jsi terčem manipulace, cítíš ve vztahu četná vnitřní zranění a plno pochybností o sobě. Věř mi ale, že na Tobě není nic zlého. Na Tobě opravdu ne.

Ten, komu na Tobě opravdu záleží a kdo Tě opravdu miluje, Tebou nikdy manipulovat nebude, protože by Tě vnitřně ničil a znehodnocoval, a tím by ničil a znehodnocoval vztah, jehož je součástí.

  • Jak si nepřidělávat zbytečné starosti v životě? O tom je toto vydání magazínu FC.
  • Jak zapojit rozum do nepříjemných srdečních záležitostí? O tom je tato kniha Protože.
    • Elektronické verze magazínu i knih můžete získat zde.

© Petr Casanova