Proč nás srdce drží ve vztazích, ve kterých rozum už nechce být

- Reklama -

3. důvod: Učí nás respektovat

Lidé, kteří zůstávají ve špatném vztahu a snaží se toho druhého mermomocí změnit, jsou dříve nebo později nesnesitelní a jako smyslů zbavení. Není divu, člověka nejde změnit. Jediný způsob, jak může dojít ke změně člověka, vychází z daného člověka samotného – on sám se musí chtít změnit.

Ale proč by to dělal, když je sám se sebou spokojený? Proč by měnil vztah vůči nám, jestliže ho beztak milujeme, beztak mu všechno podřídíme, beztak neodcházíme? Proč by opravoval něco, co z JEHO pohledu funguje?

A jestliže v té chvíli argumentujeme: „Proto, že mě trápí to, jak se ke mně chováš“, on se musí zlověstně smát: „A proč by mě to mělo zajímat?“ On totiž s námi není ve vztahu (ve vztahu si lidé neubližují). To my jsme ve vztahu s ním. My jsme z jeho pohledu přísavka, která se ho drží. On o nás nestojí a dokazuje to svými činy.

Myslím, že si tímto prošel nebo projde každý. A je to dobře. Je to jedna z nejdůležitějších životních škol, která nás učí:

– Začni druhým umožňovat jejich vlastní rozhodnutí

Rádi si druhé přivlastňujeme jen proto, že s námi mají shodnou minulost. Ale to neznamená, že s námi musejí mít shodnou budoucnost. Lidé nevstupují do našeho života proto, aby v něm zůstali po celou dobu. Vzpomeňme si na své kamarády v dětství nebo ve škole. Vzpomeňme si na první partnery. Kde dnes jsou?

Náš partner mohl prostě změnit priority. Rozhodnout se pro jiný život. Jakkoli to zní strašně, on na to MÁ právo. Má jenom jeden život. I když dělá chybu, která ho jednou bude mrzet, MÁ na ni právo. Ostatně, každý máme právo na svou pravdu i na svůj omyl. Ano, on bude pykat za svou chybu, ale to je jeho problém a jeho užitečná zkušenost, kterou nejspíš potřebuje. Nám do toho není vůbec nic.

– Všechny vztahy jsou dočasné

Každý člověk je jiný, a ještě k tomu se neustále mění a vyvíjí. Je velké umění udržet vztah dvou lidí dlouhodobě u sebe, protože dříve nebo později spolu přestaneme být kompatibilní. Musíme hledat způsoby, jak se neustále přizpůsobovat jeden druhému, komunikovat, mít zájem pokračovat. Je to strašná dřina, ovšem vyplatí se, pokud o to oba vydrží stát.

OBA, zdůrazňuji. Vztah nelze budovat v jednom člověku. Pak jsme jako osamělý hráč u pingpongového stolu, který sice hezky podává, ale míčky mu nikdo nevrací.

Všechny vztahy mají svůj konec. A jen na partnerech záleží, kdy ten konec nastane. Nikomu nemůžeme slíbit, že s ním budeme do konce jeho života. Nicméně můžeme s ním být do konce života SVÉHO.

– Učme se více naslouchat – i tomu, co není řečeno

Komunikace dokáže zachránit každý vztah, a to nejen ten osobní, ale i pracovní. V magazínu popisuji jak, ale to je zase jiné téma.

Komunikaci každopádně netvoří jen slova. Slova jsou hezká, ale mohou lhát. Mnohem více za člověka mluví jeho činy. Činy jsou vždycky pravdivé.

Kdykoli věříme pouze slibům, život nás vytrestá. Nelítostně nám ukáže, jak jsme obelháváni. Vždycky to nějak udělá a tvrdě nás srazí na dno. Ale dělá to k našemu dobru. Chce nás přimět k tomu, abychom od té chvíle věnovali pozornost především činům.

Když nás druzí klamou, srdce to strašně bolí. Bolest je způsob, kterým k nám srdce promlouvá. Obvykle tím vyjadřuje: Potřebuji, aby sis tohle pamatoval – aby ses něco podstatného naučil.
Srdce se zkrátka vždycky snaží, abychom šli vstříc pravdě, i když bude bolet.

Proč se na srdce nezlobit

Když nás druzí klamou, srdce to strašně bolí. Bolest je způsob, kterým k nám srdce promlouvá. Obvykle tím vyjadřuje: Potřebuji, aby sis tohle pamatoval – aby ses něco podstatného naučil.

Celou svou poslední knihu Protože jsem věnoval vysvětlení toho, co nás srdce učí a jakými způsoby. Rozum je často dlouho nechápe. Například podle rozumu se vzdálenost mezi lidmi měří na kilometry. Srdce ale ví, že lidé mohou být přímo vedle sebe, a přesto si být vzdálení, tak jako být na opačných pólech planety, a přesto si být blízcí.

Kdykoli srdce bolí, oznamuje tím, že mu s druhým vypadl signál. Že nablízku není kompatibilní protějšek, se kterým by se mohlo propojit přes své Bluetooth – i když ten protějšek možná sedí přímo vedle.

Srdce to s námi myslí dobře. Odpusťme mu, že to řeší právě takto. Srdci totiž jde více než jen o to, abychom odešli od špatného partnera. Hlavně chce, abychom už nikdy žádného takového nechtěli. Teprve pak vydá pokyn: „V pořádku, nastal správný čas odejít od těch, kteří od nás ve skutečnosti už dávno odešli.“

© Petr Casanova