11 chyb, které slaboch nikdy neuzná

- Reklama -

Před branou města seděl stařec. Cizinec se ho ptal: „Jací lidé žijí v tomto městě?“

Stařec mu oplatil otázkou: „Jací byli tam, kde jsi byl naposledy?“

„Úžasní. Měl jsem je rád.“

„Pak takoví,“ pravil stařec, „budou i tady.“

Po chvíli přišel jiný cizinec se stejnou otázkou: „Jací lidé žijí v tomto městě?“

Stařec se opět otázal: „Jací byli tam, kde jsi byl naposledy?“

Zachmuřil se: „Strašní. Neměl jsem je rád.“

Stařec pokrčil rameny: „Pak takoví budou i tady.“

Obrázek, který si pamatujme:

Toto je podstata každého vztahu. Každý vztah je jako řetěz. Jeho pevnost neurčuje nejsilnější článek, ale ten nejslabší. Tam, kde nejslabší článek povolí, praskne celý řetěz – skončí celý vztah.

Žijeme-li s člověkem, který si nás neváží, pak vůbec nezáleží na našem chování. Vždycky pro něj budeme ti špatní, ti, kteří nemají žádnou hodnotu, ti, kterými bude pohrdat.

Všechny, kteří mi píší podobné zkušenosti, ve své knize Protože varuji před případy, kdy si něčí chování berou osobně. Myslí si, že když jsou pro někoho nedostateční, pak za prvé – opravdu jsou nedostateční, a za druhé – budou takoví pro každého.

Ve skutečnosti, pokud nás někdo ponižuje, jen tím dává najevo, že my máme vyšší hodnotu a on potřebu to změnit. Nebo, pokud nám někdo závidí, jen tím dává najevo, že my máme něco, co on nemá. Nevraživé či nepřejícné jednání vždy svědčí o původci samotném a jen málokdy vypovídá něco o nás.

Dva póly jednoho světa

Mezi roznašeče citového jedu, kteří nás úspěšně nakazí a otráví, pokud si jejich jednání bereme osobně, patří slaboch. Jeho jednání vykazuje 11 základních znaků. Vysvětlíme si je.

Pochopíme tak hlavní rozdíl mezi slabým a silným člověkem. V kostce: Slabí lidé druhé nezvedají, protože na to nemají sílu. Kdo zvedá, jsou silní lidé. Právě to zvedání je činí silnými (viz článek Silný muž pro silnou ženu aneb Co potřebují Alfy ve vztahu).

Slaboši budou vždycky tvrdit, že mají horší život než druzí, víc problémů, osud si na ně zasedl. Ve skutečnosti všichni žijeme na téže planetě, ve stejném prostředí. Všichni jsme Bohem navrženi jako omylní, takže děláme chyby, všichni zažíváme problémy, každého z nás bolí porážky. Rozdíl mezi lidmi vytváří pouze to, jak ke svým chybám, problémům a porážkám přistupují. Slaboch je slabochem hlavně proto, že si své slabiny nedokáže přiznat – své chyby unést (proto je svádí na druhé), své problémy řešit, své porážky napravit.

Ve vztahu se slabochem tak potíže zůstávají, dokonce se vrší. Slaboch vztah neposouvá dopředu. Slaboch se neumí omluvit ani rozejít. O následujících 11 znacích vždycky řekne: „Tohle já nedělám.“

Co tedy „nedělá“?

1. Zbytečně odsuzuje

Kdykoli soudíme člověka, nic se o něm nedozvídáme. Posmívat se můžeme komukoli, každý je totiž jiný než my a každý v životě dělá chyby. Vadí-li nám ale něčí jednání, jediný způsob, jak toho člověka můžeme změnit, je vlastním příkladem, ne odsuzováním.

Silní lidé se dokážou udržet – dokážou být laskaví, ptát se na příběh, který vězí za chybným chováním člověka, naslouchat. Slabí lidé nemají ponětí, co je to velkorysost, vstřícnost a být někomu blízký. Díky tomu nikdy nepochopí, že to jsou oni, kdo se ve vztahu izoluje, kdo se druhému vzdaluje.

2. Pohrdá lidmi, kteří s ním nesouhlasí

Kdybychom měli pohrdat každým, kdo má jiný názor než my, pohrdáme celým světem. Opakuji: Každý jsme jiný, a tak to musíme brát.

Jestliže nás něčí jednání zklame, je to pouze proto, že neumíme přijmout odlišnost člověka – že se jeho způsob chování míjí s naší představou o tom, jak BY SE MĚL chovat. Každé zklamání je způsobeno chybným očekáváním.

Silní lidé jinakost druhých umějí rozdýchat. Vědí, že je zcela v pořádku, když druzí nesouhlasí, a neznamená to, že jsou horší. Ne, jsou jen jiní.

Jak zdůrazňuji v knize Protože, slabí lidé neunesou opačný názor. Považují ho za morální povolení k tomu druhého urazit, ponížit, zesměšnit. Život se slabými lidmi je velmi chudý, protože oni nedokážou ocenit jiné pohledy, přehodnotit svůj dosavadní životní styl, rozšířit si obzor a vzdělání. Jsou jen uzavřeni v bublině své pýchy a vycházejí pouze s těmi lidmi, kteří s nimi souhlasí – od takových se ale nikdy nedozvědí nic nového.

3. Má sklon zaměřovat se na nedostatky druhých

Slabí lidé nejsou schopni zesílit, protože nepovažují za nutné na sobě pracovat. Jsou přece už dokonalí.

O to víc je ničí, když vidí schopnější, úspěšnější a šťastnější lidi. Jak může někdo takový existovat, když ONI sami jsou přece dokonalí?

Aby v iluzi o své dokonalosti přežili, hledají na druhém vždycky to špatné. Pokaždé něco najdou, protože nikdo nejsme dokonalý. Tito slabí lidé pak tyto nedostatky torpédují, kritizují, zveličují. A když na druhém momentálně nevidí žádné nedostatky, nevzdají se – klidně obrátí svůj pohled do minulosti. A pak druhému vyčítají to, co kdysi provedl, bez ohledu na to, že si to již dávno odpykal.

Silní lidé dokážou přijmout člověka komplexně – i s jeho nedostatky. Jsou k němu laskaví, nešetří komplimenty, a když se druhý cítí pod psa, připomínají mu jeho přednosti, nikdy ne slabiny. Ostatně, tento rozdíl v chování jasně vykresluje povahu vztahů, jejichž součástí jsou silní/slabí lidé.

Nad jakou chybou slabocha zůstává rozum stát?

Otočte, prosím, na 2. stránku.