10 nemilosrdných pravd, které musíme přijmout, chceme-li v něčem uspět

Neexistuje vítěz, který by někdy neprohrál. Vítěze z něj udělalo právě překonání překážky – způsob, kterým po pádu vstal a pokračoval dál.

Chci být úspěšný. Bohatý. Vzhledově přitažlivý. Mít šťastnou rodinu. Naplňující dlouhodobý vztah. Smysluplné vzdělání. Chci být příkladem pro druhé. Něco dokázat.

Prostě být na tom lépe než teď.

Co mě čeká?

Nejčastější otázky, které dostávám.

Při osobním setkání naproti mně sedí vždy odhodlaný, namotivovaný člověk. Už aby to bylo, myslí při pohledu na cíl.

Jenže takový člověk přehlíží cestu.

Magazín FC, který píšu, se nečte lehce. Je jako závaží. Když se ale na jakékoli závaží připravíte a přijmete ho, pak máte šanci být silnější.

Úspěch je jako výstup na horu. Na vrchol ještě nikdo nespadl z nebe. Na vrchol ještě nikdo nedošel po rovině. Cesta na vrchol nevede po vrstevnici. Každý úspěch proto znamená námahu, přemáhání se, sebepřekonávání. Proto taky úspěchu nedosáhne každý. Každý je sice SCHOPEN úspěchu dosáhnout, ale málokdo je OCHOTEN.

Jestliže jste i přes toto mé varování OCHOTNI postavit se na start a začít pracovat na tom, co je pro Vás důležité, pak připravit se znamená přijmout následujících 10 faktů. A věřte, že cesta bude hodně bolet.

1. První krok je nejtěžší

První krok je vždycky nejtěžší, protože je krokem od NIČEHO k NĚČEMU. Jsme sice odhodlaní, ale také pochybujeme nebo jsme zvenčí někým zpochybňováni.

Bolí to. Naším soupeřem nikdy není lednice (když hubneme), kopec (když sportujeme), konkurent (když v čemkoli soutěžíme), ale vždycky jen my sami. Cesta k úspěchu je jako posilování s vahou vlastního těla. Potřebujeme zesilovat a věřit, že se námaha vyplatí. Ještě žádný úspěch se nezrodil bez odvahy začít a pokračovat.

Na úspěšných lidech, které ostatně znáte z mého magazínu nebo z mých konferencí, kam si je zvu, aby Vám vyprávěli své příběhy a svá konkrétní doporučení, mě fascinuje, že všem se na začátku třásla kolena a dech se jim tajil nejistotou, někdy i strachem. Ale první krok, ten nejtěžší, spočíval v tom, že to všechno překonali. Už to je první úspěch, který člověka motivuje. Je to nejsilnější věta: ZAČAL JSEM…

2. Úspěch nepřichází rychle a snadno

Život nefunguje jako kouzelný prsten, že si něco přejete a hned se to splní. Jen si vybavte své myšlenky v poslední době a ještě budete rádi, že jste si je mohli rozmyslet, uvědomit si, že je nemyslíte vážně.

Každý úspěch, a začíná to už naším příchodem na svět, vyžaduje delší čas. O to víc si totiž úspěchu potom vážíme.

Vytrvat znamená nepřestat věřit (více v článku Jak funguje vizualizace). Uklidňovat se v přírodě, jejíž jsme součástí, a uvědomovat asi, že ani květina nevyroste a plod neuzraje za noc.

Vytrvalost je schopnost neustat, dokud neuspějeme. Emil Zátopek říkal: „Nikdy nekonči, když jsi unavený, ale až když jsi hotový.“ To odlišuje úspěšné od neúspěšných: ta chvíle, kdy je napadne to vzdát. Úspěšní, kdykoli je napadne skončit, si vzpomenou, proč začali.

3. Neovlivníš všechno, co se Ti během cesty stane

Jak píšu v magazínu FC, nikdo z nás nedokáže ovlivnit to, co se nám přihodí. Ale všichni dokážeme ovlivnit to, jak se k události postavíme. Úspěšní lidé nejsou ti, kteří by nikdy nezakopli a nespadli – takový člověk ani neexistuje. Úspěšní lidé vždycky našli způsob, jak vstát, ponaučit se a pokračovat moudřejší.

Nelze žít pozitivní život s negativní myslí. Kdo nevěří, že je schopen vstát, nevstane. Kdo nevěří, že mu špatné události říkají něco dobrého, žije v přesvědčení, že život je jen černý. Není to ale vina života, že nedokážeme těžké chvíle využít ke svému prospěchu. Není to vina života, že litujeme „přátel“, kteří nás v těžké chvíli opustili, místo abychom se radovali, že jsme DÍKY těžké chvíli poznali, kdo je opravdový přítel, kdo zůstal.

Těžké chvíle nám ukazujjí, jak moc se na sebe můžeme spolehnout. Jestli jsme sami sobě přítelem, nebo nepřítelem. Jestli v sobě objevíme ty schopnosti, o nichž jsme doposud neměli tušení, protože jsme je v dobrých chvílích nepotřebovali. (O pozitivním myšlení je celý magazín FC.)

4. Pokud chceš být lepší, neobejdeš se bez rizika

Růst znamená dokázat dnes víc než včera. Posunout svůj osobní rekord. Vejít tam, kde jsme ještě nebyli.

Nemusíme to hned dokázat. Můžeme nejprve prohrát. Chybovat. Selhat. Znamená to riskovat, že se zraníme, že nás opustí někdo, kdo neunáší prohry, kdo nechce být vedle „losera“. Znamená to vyslechnout si vnitřní hlas, který se bojí neúspěchu. A pak udělat přesně to, čeho se bojíme: zkusit víc.

Nemusí to hned vyjít. Potřebujeme objevit správnou cestu. Ale kdo nehledá, nenajde. Zatímco kdo hledá, najít může. A časem najde.

Všichni lidé, kterým dnes říkáme „úspěšní“, na začátku cestu neznali. Ale byli schopni si položit jednoduchou otázku: Co nejhoršího se mi může stát? Opravdu, když se nenaučím cizí jazyk, tolik ztratím?

5. Tvou největší překážkou jsi Ty

Nikdo nás nedokáže tolik odradit jako my sami. U nás všechno začíná a končí. Jestliže přestaneme věřit ve svůj úspěch, je po hře.

Nikdo nezabil tolik lidských snů jako strach. Obava z ostudy, ztráty, neúspěchu. Přitom neúspěch je součástí cesty k úspěchu, zdrojem zpřesňujících informací a ponaučení. A člověka, který se nevzdá, nejde porazit. Protože o tom, zda vyhraje, nebo prohraje, rozhoduje v první řadě on.

6. Předpoklad uspět má v sobě každý

Všichni se rodíme s jednou základní schopností: učit se to, co neumíme. Na mých konferencích mě baví to, jak diváci reagují na úspěšné lidi. „Tohle bych přece dokázal taky, (kdybych chtěl).“ Samozřejmě že uspět může každý.

Všichni se rodíme se schopností učit se, a zároveň bez schopnosti příliš myslet. Naše mysl je nepopsaný list. A to je naše spása. Protože kdyby batole mělo myšlení dospělého člověka, neuvěří, že je schopno postavit se na vlastní nohy. Jenže dítě nehledá to, čeho by se mělo bát a v čem o sobě pochybovat. Ono se učí.

Je groteskní, že tolik dospělých lidí se považuje za hrubě neúspěšné. Myslí si, že nic v životě nedokázali. Když jim však ukážu fotku novorozence, najdou milion rozdílů. Naučili se nejen chodit, ale i mluvit, kreslit, plavat, jezdit na kole. Všechno zvládli. A zvládnou i mnohem víc.

Jen musejí méně hledat důvody, proč to nedokážou.

7. Na Tvé cestě Tě jen tak někdo nepodpoří

Z Bruce Leeho nechtěli mít rodiče tanečníka, bojovníka kung-fu ani herce. Když se osmnáctiletý tajně zúčastnil národní soutěže v ča-ča a vyhrál ji, otec mu vyčinil. Tehdy Bruce Lee přijal klíčové uvědomění: „Nejsem na tomto světě od toho, abych plnil očekávání druhých, stejně jako aby druzí žili podle mě.“

Každý máme svou cestu. Na ní jsme po většinu času úplně sami. Nikdo nemá šanci porozumět naší cestě, ztotožnit se s ní, protože ona není jejich. Ani nepotřebujeme, aby s námi šel někdo jiný. Potřebujeme hlavně to, abychom po svém boku měli lidi, kteří nás přinejmenším neodrazují a ideálně podporují.

Příliš mnoho lidí si nechá rozmluvit svou cestu jen proto, že ji jiní nechápou. Jenže oni ji nemohou pochopit. Nemají naše srdce, mysl, touhy, potřeby. A přesto je tak náročné uvědomit si, že jediný souhlas, který k cestě za svými sny potřebujeme, je ten náš.

8. Cesta je vždy jednodušší bez lidí, kteří ji komplikují

Nikdy se nestane, aby v našem okolí nebyl člověk, který nás oslabuje, zesměšňuje, zkrátka prověřuje. Děkujme za něj, je součástí našeho sebepřekonávání.

Vždycky potkáme lidi, kteří poznají to nejlepší z nás, a přece odejdou. Snažme se však věnovat více energie, času a pozornosti lidem, kteří naopak poznají to nejhorší z nás, a přece zůstanou. Protože oni nás respektují a jsou rádi, když jsme sami sebou. Tehdy pro ně totiž máme tu nejvyšší hodnotu.

Nevyčítejme lidem, že s námi nechtějí být v okamžicích neúspěchu. Stejně tak by oni neměli vyčítat nám, že je nechceme mít po svém boku posléze v okamžicích úspěchu.

9. Úspěch bez předchozího neúspěchu nemá hodnotu

Málokdo si váží zdraví, jestliže o něj nikdy nepřišel. Naopak, většina lidí si dokáže uvědomit hodnotu zdraví, až když onemocní. Pak si najednou uzdravení obrovsky váží, a jsou dokonce motivováni se o své zdraví starat.

A tak je to ve všem – v lásce, v podnikání, ve sportu. Už Demosthenes tomu říkal „lukostřelecký syndrom“. Když lučištník devětkrát po sobě trefí terč a podesáté mine, pocítí obrovský zápal pro jedenáctý pokus. O to víc si váží, když potom trefí. Mysleme na to.

Jestliže procházíme neúspěchem, vytváříme v sobě prostředí pro větší ocenění úspěchu. Čím déle lidem chybí správný partner, tím více si ho pak váží. Naopak co člověku spadne do klína samozřejmě, pro něj dlouhodobou hodnotu nikdy nemá.

10. Co se nepovedlo, nejde odestát

To je snad nejnemilosrdnější pravda. Chyby nelze vrátit. Zůstávají nám dlouho v hlavě.

Ale já říkám: Naštěstí. Fungují jako mementa. Co bolelo a nejde zapomenout, to už neopakujeme.

Žádného člověka nedefinuje to, jestli udělal chybu. Protože chyby děláme všichni. Úspěšné od neúspěšných odlišuje to, jak k chybám přistupují. Neúspěšní se jimi dají odradit. Úspěšní se jimi nechají motivovat.

Za každým z nás je celá šňůra chyb. Hloupými se ale nestáváme tím, že chyby děláme. Hloupými se stáváme až poté, co chyby opakujeme.

Ta šňůra chyb je tedy seznam našeho poznání a naše bohatství. Není to důvod, proč bychom neměli uspět. Je to naopak důvod, proč bychom uspět měli mnohem pravděpodobněji.

  • Zajímá Vás osobní rozvoj? Chcete se zlepšovat? Využijte magazín FC.
  • Chcete víc než číst? Chcete naslouchat, promluvit si? Využijte velká setkání. Nejbližší je zde.

© Petr Casanova