10 připomenutí, když ztrácíš motivaci

Máš cíl, ale také okamžiky, kdy přestáváš věřit v jeho dosažení.

O to víc vidíš jiné lidi, kteří se dokážou motivovat, udržet na vlně „flow“, dělat věci správně a postupovat zdánlivě hladce. A Tobě to nejde.

Napadne Tě to vzdát, protože se necítíš tak dobrý, tak povolaný, tak schopný.

Přitom Tvým soupeřem nejsou lidé kolem Tebe, ale jen Ty.

A tak, prosím:

Nepleť si PŘEKážku a PORážku

Zig Ziglar říká, že s motivací je to jako se sprchováním. Efekt nikdy nevydrží napořád. Právě proto se sprchujeme denně.

V novém vydání magazínu FC Jak se naučit optimismu vyprávím o člověku, který byl tázán, jestli je víc optimista (sklenka před ním je z půlky plná), nebo pesimista (sklenka před ním je z půlky prázdná). On místo odpovědi sklenici vzal, vodu vypil a řekl: „Je po problému.“

Představme si život jako posilovnu a těžkosti jako činky. Ty nejsou v posilovně proto, aby nás oslabily, ale naopak posílily. To, že nedokážeme nějakou činku zvednout, znamená, že ještě nejsme dost silní. Neznamená to, že ji nikdy nezvedneme, ale že potřebujeme přerůst svou prozatímní slabost.

Nepleťme si proto překážku a porážku. Jestliže vyřešíme stávající problém, život nebude snazší. Život je jako počítačová hra arkádového typu. Pokud zvládneme jednu úroveň obtížnosti, postoupíme do větší náročnosti, ne do menší. Jestliže v práci zvládáme základní úkoly, budeme postaveni před těžší. Náš život tak vždycky bude plný výzev, které jsou v každém okamžiku o něco vyšší než my. To proto, abychom se je naučili přerůst.

Co překonáš, to Tě posílí

My lidé jsme zvláštní. Prožíváme-li něco dobrého, nedokážeme si to patřičně užít. Nevnímáme tolik TEĎ. Necháme se oslabovat špatnou minulostí, nebo nejistou budoucností, strachem, že to, co je TEĎ, beztak dlouho nevydrží. A prožíváme-li momentálně něco špatného, naopak plně vnímáme TEĎ. Zapomínáme se dívat do minulosti na všechno, co jsme už dříve překonali, i do budoucnosti a těšit se, až to, co je TEĎ, překonáme. Chápete? TĚŠIT SE!

S negativními pocity nelze mít pozitivní život. Když ztrácíme motivaci, potřebujeme především dostat do přítomnosti nějaký pozitivní náboj, i kdyby to mělo být naštvání na to, v jaké bryndě jsme. Vyhecovat se, nerezignovat, zatoužit po změně a jít za ní. Pozitivní pocit vytváří pozitivní myšlenku (odvahu), pozitivní myšlenka spěje k pozitivnímu činu (pokusu) a pozitivní čin vede k pozitivnímu výsledku, protože kdo se snaží o změnu, hledá cestu. A kdo hledá, ten může najít. Kdo nehledá, najít nemůže.

10 proplachovacích myšlenek

Už Albert Einstein řekl, že pocity chladu jsou vyvolány nedostatkem tepla a tma je způsobena pouze nepřítomností světla. Jak si vložit do hlavy alespoň první zárodek pozitivní víry a pozitivního činu? Protože na to zaměřuji celé vydání magazínu FC, alespoň 10 jednoduchých myšlenek:

1. Pocit, že něco nezvládneme, nikdy neplyne z tíhy balvanu, ale ze způsobu, jak s ním zacházíme. Chybou či prohrou se můžeme stejně motivovat jako demotivovat. Neúspěch nás může zastavit stejně jako ponaučit. Může vést k rezignaci stejně jako k nesmíření se s takovým dílčím výsledkem. Je pouze na nás, jak se k současnosti postavíme. Pamatujme: Silní lidé činky zvedají. Právě proto jsou silní a stále zesilují.

2. V každé chvíli máme na výběr. Buď můžeme zůstat negativní a hledat důvody, proč se v pekle zastavit a trpět v režimu oběti, nebo být pozitivní a hledat způsoby, jak z pekla vyjít. Pozitivní lidé neprožívají něco lepšího než lidé negativní, dokážou však v tom, co prožívají, hledat to lepší.

3. Kromě emocí používejme i rozum. Ačkoli bolí například to, že nás někdo nedoceňuje nebo si nás neváží, měli bychom současně zapojit rozum a zamyslet se, jestli nestojí za to mít odvahu to, co už nejde změnit, prostě nechat být. Někteří lidé si nezačnou vážit toho, co pro ně děláme, dokud nenajdeme odvahu přestat to pro ně dělat. Mnohem větší sílu než pokračovat někdy vyžaduje ukončení toho, co už přestalo fungovat. Indiáni z kmene Krí radí: „Když zjistíš, že je kůň mrtvý, sesedni.“ Není to negativní, ale pozitivní krok – vpřed. Jakmile se přestaneme snažit měnit to, co nemůžeme ovlivnit, uvolníme veškerou svou energii na to, abychom mohli začít měnit to, co ovlivnit můžeme.

4. Navnímejme okolí. V našem zájmu není trávit příliš mnoho času s lidmi, kteří se nás snaží odradit od pozitivních kroků a držet na dně. I kdyby to byli ti nejbližší, negacemi náš život nezlepší.

5. Dlouhodobý úspěch v každé činnosti stojí na trojúhelníku Schopnost – Motivace – Postoj. Schopnost je to, co dokážeme dobře a s energií dělat každý den. Motivace rozhoduje, co opravdu děláme dobře a s energií každý den. A náš postoj určuje, jak dobře a s jakou energií to děláme. Ani sebeschopnější člověk nemusí uspět, pokud nemá dostatečnou motivaci, aby ze sebe dostal to nejlepší, nebo dostatečný postoj, aby ve své cestě vytrval.

6. Sedět v koutě a naříkat je marnění energie a času. Stejně jako si představujeme to nejhorší, co nás může potkat, můžeme si představit i to nejlepší. Všichni žijeme tak, jak myslíme. Tomáš Klus říká: „Je, jak myslíš. Jak myslíš, je.“ (Přemýšlejme o tom.)

Není to jen tak, že život vytváří naše myšlenky. Také naše myšlenky interpretují to, jak vlastně žijeme.

7. Poraženi jsme pouze tehdy, rezignujeme-li na úspěch. Poražený není ten, kdo hledá, ale ten, kdo hledat přestane. Bez ohledu na to, jaké máme hodnoty, hledejme cestu k jejich naplnění. Jen proto, že neuspějeme, neklesejme na duchu. Jsme lidé, to znamená omylné chybující bytosti. Právě chybami se učíme. A nikdy nebudeme dokonalí.

8. I ten nejpomalejší, který se sune vpřed, jde rychleji než ten, kdo se zastavil. I malý krok správným směrem je pokrok. Neřešme pouze TEĎ. Uvědomme si, že uděláme-li malý pokrok správným směrem každý den, v dlouhodobém horizontu to bude znát.

9. O žádném neúspěchu neříkejme, že byl zbytečný. Nejen dobré zkušenosti jsou užitečné. Ty špatné jsou nezapomenutelné. Navíc to, že se s něčím rveme, neznamená, že prohráváme. Úspěšného člověka dělá cesta – ochota učit se z neúspěchů.

10. Pěstujme v sobě trpělivost a vytrvalost. Bez ohledu na to, jak daleko jsme od místa, kde už jsme chtěli být, strpme, že prožíváme těžké časy, a vytrvejme v cestě. Minulost tu není od toho, abychom ji změnili, to ani nejde. Minulost je tu od toho, aby změnila nás.

Síla se nerodí ve snadných časech, ale naopak v těch nesnadných. Jednou, až se ohlédneme zpátky k dnešnímu dni, neuvidíme slabost, ale sílu, neuvidíme chybu, ale ponaučení, neuvidíme neúspěch, ale začátek úspěchu.

Věřte mi. Dáte mi za pravdu.

  • Jak se nejzkoušenější lidé naučili optimismu a dokázali vyhrát nevyhratelné zápasy, čtěte v magazínu FC.

© Petr Casanova