Jak překonat špatnou minulost, kterou nám druzí připomínají

1. krok: Suď, pokud jsi dokonalý.

Existují lidé, kteří rádi soudí člověka, aniž znají celý jeho příběh. Soudí ho podle jediného střípku, podle kusé informace, kterou letmo zaslechnou. Chovají se jako dítě, které se podívá na jeden dílek stavebnice puzzle a zvolá: „Fuj, ta bude ošklivá. Tu nechci.“ Jak to může vědět?

Celý náš život vypadá jako mozaika puzzle. I ten zdánlivě nejošklivější dílek v ní má své přesné místo, ba dokonce na jeho místo žádný jiný dílek nepasuje. Tak je třeba chápat život.

Mnoho lidí vidí ženu, která hodně zakusila, a tvrdí: „To nemůže být dobrá partnerka.“ A já naopak říkám: „Právě kvůli tomu, co zakusila, může být dobrá partnerka.“ Milionkrát jsem se přesvědčil o tom, že lidé, kteří zažili největší ponížení, si poté vážili každého člověka, který je neponižoval. Ano, takové naprosté „nicotnosti“ a „samozřejmosti“, jako že je někdo netluče, si vážili jako pokladu.

Slabí lidé si myslí, že silní jsou ti, kteří nikdy nepoznali ponížení, utrpení, překážku. Ve skutečnosti jsou silní lidé ti, kteří to vše zažili, ale překonali. Právě překonávání ponížení, utrpení a překážek je učinilo silnými.

Silným se ještě nikdo na světě nenarodil. Silným se člověk musí stát. Aby mohl zesílit, potřebuje situace, které ho nejprve srazí, ale pak donutí, aby vstal na vlastní nohy a pokračoval dál. To dělá člověka silným – nesnadná minulost. Kdo se posmívá druhému kvůli nesnadné minulosti či nepřítomnosti, neví, že se směje mnohem silnějšímu člověku, než je sám.

2. krok: Pochop, že když nebude nepřítel uvnitř, nepřítel venku vás nezraní.

V mých knihách to opakuji. Fyzicky nás může zranit kdokoli, aniž to ovlivníme, ale vnitřně pouze ten, komu to dovolíme. Člověk je jako loď. Nepotápí ho voda, která je všude kolem, ale voda, kterou nechá proniknout do sebe. Ani všechna moře světa nedokážou potopit loď, dokud se voda nedostane dovnitř.

Nikdo z nás nedokáže ovlivnit naše okolí. Kdykoli může přijít slabý člověk a zkusit nás ponížit. Slabí lidé druhé nezvedají, nemají na to sílu. To jen silní lidé druhé zvedají, a právě to zvedání je činí ještě silnějšími.

Samozřejmě že bolí, když se nás snaží někdo ponížit. Jako kdyby voda narážela na bok naší lodi. Ale jednou poznáme, že nezáleží na lidech, kteří nás srážejí k zemi a nutí plakat, ale naopak na těch, kteří nás z té země zvedají a snaží se nás přimět pousmát se.

Pár by měl být vždycky silnější než jedinec. Neplatí to v jediném případě – když má silný člověk vedle sebe slabocha. Vztah je totiž jako řetěz. Praskne tam, kde povolí nejslabší článek. Druhý partner může být sebesilnější, ale když je druhý slaboch, vztah skončí.

„Jak mám kolem sebe vystavět bariéry, aby nás nikdo nenapadal?“ ptal se zoufale muž.

Rozesmál mě. „Naopak, ŽÁDNÉ opevňování, ŽÁDNÉ ukrývání, ŽÁDNÉ slabošské choulení se uvnitř. Pokud jste oba silní, dejte všem na odiv, že žijete přítomností, ne minulostí. Ti slabí okamžitě puknou vztekem. Nebo Vám začnou tlačit brouky do hlavy, znejisťovat Vás. Ale to je dobře. Bude to zkouška, která prověří, jestli jste oba opravdu tak silní, nebo jestli Vaše síla,“ podíval jsem se mu zpříma do očí, aby pochopil, že mluvím o něm, „je jen trapný žvást.“

Nejsilnější páry nejsou ty, které neprocházejí velkými problémy. Naopak jsou to ty, které velkými problémy procházejí, ale ty problémy je neoslabují, nýbrž posilují. Činí je semknutějšími víc než kdykoli dřív.

3. krok: Věř, že jakmile začneš mít rád život, život začne mít rád Tebe.

„Chci jí pomoci a věřím, že na to mám,“ řekl, když mi podával ruku na rozloučenou a chystal se odejít. Tu ruku jsem mu stiskl a držel, aby ještě něco důležitého vyslechl – a pořádně si to zapamatoval.

„Všichni hodnotíme sami sebe podle toho,“ pravil jsem, „co si myslíme, že jsme schopni dokázat. Ale život nás hodnotí pouze podle toho, co jsme doposud skutečně udělali. A kdybych já byl Váš život,“ dodal jsem, „pak z mého pohledu jste pro Katku neudělal ještě vůbec nic. Změňte to a já změním svůj názor.“

Život rozlišuje talkers a doers, tedy lidi, kteří jen žvaní o tom, co udělají, a lidi, kteří místo žvanění jednají. Každý má svůj způsob využívání energie a tento muž vkládal veškerou energii doposud jen do domněnek. Ale to se změní.

Existují totiž lidé, kteří milují druhé natolik, že jsou ochotni riskovat úplně všechno, jen aby si je udrželi. Za takovými lidmi nikdy neváhejte jít. Protože jejich všechno je čas, trpělivost a důvěra. Všechno, co potřebuje každý vztah, má-li se stát dlouhodobým.

Věřím, že zlí duchové v jejich hlavě začnou umírat. Přestane jim totiž být věnována péče. Ti dva začnou žít ne minulostí, ale přítomností. Ne tím, co bylo, ale tím, co je. A když tím, co si oba v přítomnosti dávají, je čas, trpělivost a důvěra, začnou být konečně spoluhráči, a ne protihráči.

  • Trápí Vás domněnky ohledně Vašeho partnera?
  • Cítíte, že vnášíte do vztahu víc obav než radosti?
  • Jak se zbavit zbytečných starostí ve své hlavě? Čtěte magazín FC. Nové vydání s dalajlamou na obálce lze koupit samostatně, nebo v rámci předplatného (to neplatíte poštovné).

Elektronickou verzi nového FC můžete číst zde.

© Petr Casanova