Neřeším, odcházím: 7 znaků dnešní doby, kdy se rozbité neopravuje, ale vyhazuje

Proč v potížích stavět, když je snazší zbořit?
- Reklama -

Lidé se mi smějí, že věřím na dlouhodobé vztahy. Věřím, protože jsem je zažil. Narodil jsem se do zvláštní doby, kdy se rozbité věci rovnou nevyhazovaly, ale nejdříve opravovaly.

Byla to pravěká doba, kdy nebyl internet. Kdy lidé nebyli zvyklí napsat zlý vzkaz, ublížit, a pak ho smazat. A myslet si, že se nic nestalo. Byla to doba, kdy lidé věděli, že když ublíží, ten čin už se nikdy neztratí.

Byla to doba, která nebyla virtuální. Říct zlé slovo bylo jako zatlouct hřebík do dřeva. Věděli jsme, že i když se omluvíme (ten hřebík ze dřeva vytáhneme), už navždy v tom dřevě zůstane stopa.

Proto jsme se snažili rozbité nevyhazovat. Protože rozbití způsobil vždycky člověk. To byla ale jen jedna stránka jeho schopnosti. Ten člověk zjistil, že když je schopen něco rozbít, je schopen to i opravit.

Byla to doba, ve které se viníci snažili opravit to, co způsobili. Zjistili, jak snadno se ublíží, a jak těžce se to napraví. Někdy to, co se rozbilo, už ani opravit nešlo.

Byla to nejlepší doba na ponaučování. Dnes už to mladým neumím vysvětlit. Žijí ve virtuální době a myslí si, že co smažou, neexistuje. Že když zradí a utečou, nikdo si toho nevšimne. Že když druhého vyhodí z přátel, ten vztah nadobro zmizí.

Jediný viník

Jsem autor, který se potkává se čtenáři svých knih. Tak často slýchám: Je to dobou! Za všechno špatné může pokrok – internet, mobily, Facebook! Je to jeden ze znaků této doby. Neschopnost opravdu řešit problém. Neschopnost pojmenovat skutečného viníka.

Tím viníkem totiž nejsou internet, mobily ani Facebook. Pokud tyto vynálezy mohou za to, že k sobě lidé mají dál, pak propisky mohou za to, že ve větách píšeme hrubky, láhve alkoholu mohou za to, že se opíjíme, a auta mohou za to, že bouráme. Mnoho lidí mluví, jako by došlo ke vzpouře věcí. Přitom to není chyba věcí, ale jen a pouze lidí.

Tolikrát slyším: „Už kašlu na lásku. Láska bolí, láska ubližuje, láska mě zklamala.“ Přitom láska nezpůsobuje rány, neubližuje a nikdy nezklame. Vždycky zklame jen člověk.

Internet, mobily i sociální sítě jsou skvělý nástroj, se kterým bohužel lidé neumějí pracovat. Lidé i nůž obrátili proti druhému. Žijeme v nejlepší možné době. Máme letadla, takže můžeme být na jakémkoli místě planety do 24 hodin. Máme komunikační nástroje, takže můžeme v několika sekundách dát blízkému člověku najevo, že na něj myslíme. Není chybou letadel a telefonů, když říkáme: „Promiň, nemám na Tebe čas.“

Omlouvám se, smažme to

I ze svátku lásky, Valentýna, je komerční svátek. Dnešní lidé na peníze přepočítávají všechno. Je doba, kdy se domnívají, že když vezmou sklenici a praští s ní o zem, pak omluva všechno spraví. Ne, smazat můžeme dokument v počítači, ale život není virtuální prostředí – slova a činy se v reálném životě prostě nikdy nesmažou.

A přesto jsem za tuto dobu rád. O to víc totiž vyniknou lidé, kteří se rozbité snažit nejprve opravit, a ne hned vyhazovat (více v článku 5 rozdílů mezi Chlapci a Chlapy). Protože rozdíly lidí zaměřených na dlouhodobý a na krátkodobý vztah jsou očividné. A dají se rozpoznat mnohdy už na prvním setkání.

Jaké znaky to jsou? A proč je dobré se jim vzepřít?

Protože o tom jsou všechny mé knihy 250 zákonů lásky, Dvanáct srdcí, 100 nejkratších cest Protože, vyberu alespoň sedm, na kterých lze dobře ilustrovat rozdíl mezi krátkodobým a dlouhodobým partnerem:

1. znak této doby: Útěk místo řešení

Je lidskou přirozeností chtít si život co nejvíce usnadnit. Jenže usnadníme si ho tím, že utečeme od prvního problému?

Přiznávám, řešit je vždycky obtížnější než utéct. Řešit znamená hledat k druhému cestu, nalézat průsečík, kompromis, někdy i ustoupit. Snazší je utéct. Jenže opravdu pak budeme mít život snazší – nebo těžší?

Kdo utíká od prvního skutečného problému ve vztahu, ten bude utíkat z každého vztahu. Problémy patří k životu. Přesněji řečeno: Život sám je problém. A my máme hlavu a srdce od toho, abychom nalézali řešení. Racionální i citlivé.

Partner, který utíká od problémů, má paradoxně ten hlavní problém v sobě – neochotu řešit problémy. Bude zacyklený v odchodech, dokud se nerozhodne změnit svůj život k lepšímu – hledat chybu ne v druhých, ale v sobě. Co hledá, to je schopen najít a napravit.

Pak kupodivu najde lék na všechny problémy, které jej ve vztazích potkávají. Ten lék i řešení jsou totiž v něm.

2. znak této doby: Boření místo stavění

Jedním z nejúspěšnějších spotřebních byznysů současnosti je výroba a prodej televizorů. Proč? Protože tyto firmy jako jedny z prvních pochopily dobu a svou příležitost.

Lidé odmítli televizory opravovat, a tak se výrobci zamysleli nad možností „kurvítek“ – časovačů, které by televizor s uplynutím záruční doby zkratovaly. Lidem by to nevadilo, usoudili – porouchaný televizor vyhodí a koupí si nový. Moderní člověk už je takový.

Bořit se stalo fenoménem. Zprávy jsou jen o tom, co kdo zbořil, zničil, rozbil. Stejně tak seriály. Sledovanost mají vysokou. V této nové televizní kultuře vyrostla celá jedna generace dětí, které rychlé změny považují za normu. Ostatně, na některých televizních stanicích se upoutávky na seriály staly už součástí zpravodajství. Nikdo už neodlišuje, co je fikce a co realita.

O lidech, kteří tvoří a stavějí, nejsou žádné zprávy. Trendem je bořit, nestavět. Proto je doba singles. Doba těch, kteří říkají, že už ani nechtějí, nebo nevěří, že by bylo možné s někým stavět.

3. znak této doby: Těkání místo soustředění

Základním principem dosažení jakéhokoli úspěchu je soustředění. Lidský mozek je schopen vymyslet cokoli, pokud se nerozptyluje, pokud v sebe koncentrovaně věří, pokud nepochybuje o své síle a hodnotě.

Jenže dnešní člověk těká. Na ulicích vidí plno neokoukaných těl a každé jiné než to, jaké má partner. Užasle vidíme, že každý člověk, kterého míjíme, má něco, co náš partner nemá. V našem těkajícím mozku tak vzniká dojem, že každý je lepší než náš partner.

Přitom stačí obrátit úhel pohledu a zjistíme, že i náš partner má něco, co nemá nikdo jiný. Pointa je v tom, že na světě neexistují dva stejní lidé. K tomu ovšem potřebujeme dozrát. Uvědomit si jeho unikátní hodnotu.

Někdy o nejbližšího člověka musíme přijít, abychom poznali, že nám v životě chybí. Je to jako se zdravím. Dokud ho máme a stává se každodenní samozřejmostí, ani si ho nevšimneme. Teprve když zdraví ztratíme, začneme se o něj starat, přát si ho zpátky, soustředit se na něj.

4. znak této doby: Povrchnost místo hloubky

„Řekl mi: Už ses mi okoukala,“ stálo v jednom ze stovek e-mailů. Není vzácný. Čím déle ve vztahu jsme, tím pravděpodobněji takovou větu uslyšíme. A je to dobře. V tu chvíli teprve poznáme člověka, který ji vyslovil.

Kdo se při výběru partnera rozhoduje povrchně, výhradně podle vzhledu, toho čeká těžký život. Vzhled totiž vadne. I model stárne, okoukává se. V konkurenci nových, mladých vždy časem působí jako druhá liga.

Rozvineme-li metr, zjistíme, že plocha průměrné lidské pokožky činí jen dva metry čtvereční. To se někomu okouká za jednu noc. Naproti tomu lidské nitro je nekonečné. Zvláštní srovnání, že? Zatímco lidská pokožka stárne, lidské nitro zraje. Člověk s postupem věku vizuálně ztrácí, ale vnitřní moudrostí získává. Zatímco navenek se zdá pořád chudší, uvnitř bohatne.

Očima lze bohužel spatřit jen povrch. Nic, co je na člověku dlouhodobě krásné, ba stále krásnější. Je radost zavřít oči a užívat si druhého jen – citem. Do nekonečné hloubky jeho snů, hodnot a zkušeností.

5. znak této doby: Lhostejnost místo komunikace

Na světě je osm miliard lidí. Tak proč se zdržovat jen s jedním jediným? – prostá logická úvaha člověka této doby. Je to stejný přístup, jako kdyby silničáři přestali udržovat jednu hlavní cestu, protože na světě je spousta jiných. Ve skutečnosti všechny komunikace je třeba udržovat, mají-li zůstat sjízdné.

Mé knihy jsou hlavně o komunikaci. Dvojsmyslné slovo. Komunikace je spojnice mezi dvěma body (nebo lidmi). Kde není komunikace, jsou jen dva oddělení lidé. Oba zpočátku mohou mít radost, že je čeká snazší život – nebudou muset žádnou komunikaci udržovat, odhrnovat sníh, solit povrch; nebudou se muset starat, řešit kompromisy. Bohužel tím nezískají, ale ztratí – kontakt s nejsilnější emocí v životě, láskou.

Kdykoli něco milujeme, ať člověka, nebo práci, odevzdáváme tomu maximum. Dokážeme se rozvíjet, ponaučovat a jsme při tom šťastní. Chceme ten slastný pocit opakovat, a to co nejčastěji. Co lidé dělají s láskou, to dělají dobře.

Ano, komunikace dá práci. Umožňuje ale druhého postavit na nohy, a tím vytvořit dvojité štěstí. Radost, kterou máme z druhého (že se mu vede lépe), i radost, kterou máme ze sebe (že my jsme jejím původcem). Proto dáváním ve zdravém vztahu oba bohatnou.

Kde není protažená silnice (komunikace), tam jsou lidé v izolaci. Vzájemná energie neproudí. Vztah nemá smysl, protože fakticky dávno zamrzl.

6. znak této doby: Braní místo dávání

„Co z toho budu mít?“ – základní otázka komerční doby. Hlavně brát. V ekonomice způsobuje inflaci.

Ti, kdo chtějí stále vyšší mzdy, současně zvyšují ceny produktů nebo služeb, které vyrábějí nebo dodávají. Firmy totiž musejí vyšší výdaje promítnout do zdražení zboží. Lidé tak sice vydělají více, ale množství zboží, které si pak koupí, růst vůbec nemusí.

I ve vztahu je důležité dávat. Kdo přestane druhému dávat čas, pozornost, energii, učí ho žít o samotě, potažmo s někým novým. Sám tak ztrácí podporu v těžkých chvílích, rameno, na kterém se mohl vyplakat, ucho, kterému se mohl vypovídat, paži, která ho mohla obejmout.

Žijeme v době, kdy je zvykem brát. Vytěžovat půdu, vytěžovat lidi. Vyčerpávat zdroje. Pak hledat jiné.

7. znak této doby: Negace místo pozitiv

Jak se cítíte vedle druhého? Jaký energetický náboj Vám dává – plus, nebo minus?

Všechna negativní slova a činy – lži, falše, zrady, ubližování –, to všechno ničí vztah, jehož jsou oba partneři součástí. Ano, ničí to oba. A protože všichni potřebujeme pozitivní energii, je naším přirozeným sklonem hledat člověka nabízejícího podporu, důvěru, radost, lásku.

Kdo se zbavuje lidí, kteří ho byli ochotni milovat, nezískává, ale ztrácí. Stejně tak ten, kdo přijde o člověka, který ho nerespektoval a neoceňoval, neztrácí, ale získává.

Získává šanci na lepší vztah. A učí se, že dočasní partneři dávají doživotní lekce.

  • Všechny mé knižní bestsellery si můžete zakoupit pouze zde.
  • Nevíte, kterou knihu si vybrat podle Vaší okamžité situace? Tady je rádce.

© Petr Casanova