10 afirmací do těžkých chvil aneb Jak mít znovu rád sám sebe

Kdy naposledy proběhl Tvůj pohled do Tvých vlastních očí a kdy došlo k vysvětlení, proč si tolik ubližuješ?
- Reklama -

„Nic nedokážu.“

„Nejsem dost dobrý.“

„Navíc, jak dnes hrozně vypadám.“

„Nic nestíhám.“

„Žiju marný život.“

Když procházím ulicemi, čtu v obličejích kolemjdoucích skepsi, pochmurnost – snad podle toho, jaké je počasí.

„Jsem tlustá. Dnes žádné jídlo, jen voda.“

„Nevěřím si. Všichni o mně pochybují, a mají pravdu.“

„Nikdy se nebudu nikomu líbit. Jsem nechtěný člověk.“

Bože, jak málo toho o sobě řekneme dobrého? Jak málo toho vůbec během dne řekneme dobrého? Naše myšlenky vytvářejí naše pocity. Proč se divíme, že se cítíme špatně, když se plníme jen negativními úvahami?

Jak dostat do těla, do srdce, do hlavy více pozitivity? Jak mít rád sám sebe?

„Co je to za divnou otázku?“ smějete se jistě. „Přece je SAMOZŘEJMÉ mít se rád.“

Skutečně?

Tak proč k sobě promlouváme jako k největšímu nepříteli? Proč se lynčujeme slovními tresty za každou chybu, a to ne jen jednou, když si chybu uvědomíme, ale i kdykoli poté, když si na ni vzpomeneme? Proč upřednostňujeme cizí zájmy před svými? Tomu říkáme „mít se rádi“?

Proč, když nás někdo odmítne, odsoudí, opustí, jsme to vždycky my, komu přisuzujeme jedinou vinu? Proč, jestliže „se máme rádi“, si tolik a tak často ubližujeme? Jak bychom se nemohli cítit zbyteční, neschopní, nicotní? Jak by to i druzí neměli mít snazší, když nám berou sebevědomí, sebehodnotu?

Opakuji otázku: Tomu říkáme „mít se rádi“?

A přitom…

Žít bez lásky ve svém srdci je jako jezdit autem se zataženou ruční brzdou. Proč se tedy tak nenávidíme? Proč si tolik kalíme život?

Jedna část lidí se nemá ráda za chyby, které jsou za nimi. Druhá část lidí se nemá ráda za úkoly, které jsou před nimi. Přitom, jak píšu v novém magazínu FC, na tom, co je za námi, nebo před námi, nikdy nezáleží tolik jako na tom, co je v nás. Žádná minulá chyba nebo budoucí překážka není dost velká, jestliže jsme dost velcí sami. Proto magazín FC zaměřuji na náš osobní růst.

Afirmace

Jako by mysl byla úrodný záhon. Jako by myšlenka byla semínko. Jako by víra byla vláha.

Našemu záhonu je jedno, jakou myšlenku do ní zasadíme. Pokud jí věříme, vyroste. Uskuteční se.

Afirmace je pozitivní informace, kterou si vkládáme do mysli místo negativních sebeodsudků a katastrofických vizí. Ano, informace. Protože náš pohled se mění s druhem informací. Mnohdy platí, že pokud se podíváme na stejnou věc z jiného úhlu, změníme i názor na tu věc. A pocity jsou tak proměnlivé, že si stačí jen uvědomit jiný fakt, a z negativního vnímání je pozitivní.

Mít se rád, to je problém především pro dvě kategorie lidí. Jedni přeceňují to, co nejsou, a druzí podceňují to, co jsou. Obě skupiny si zvykly ponižovat se, přitom poznaly, že to pozitivní výsledek nepřináší. Já vedu lidi k opaku – aby se začali mít rádi. Aby se sebou jednali tak, jako by to, jak o sobě smýšlejí, mělo způsobit pozitivní rozdíl. Potom jej to totiž způsobí.

„Dokážu to.“

„Vytrvám ve změně.“

„I dnes udělám to nejlepší pro sebe.“

„Jsem odhodlaný to zkusit.“

„Budu sám sobě nejlepším přítelem.“

Jak píšu v novém magazínu FC, nejsilnějšími lidmi nejsou ti, kteří nepoznali žádnou porážku, utrpení, hloubku dna, ale naopak ti, kteří to všechno poznali, a právě tehdy pochopili, jak důležité jsou vděčnost, pokora, trpělivost, soucit, laskavost. Jak moc pomáhá začít mít rád sám sebe. Podporovat se. Fandit si. Nesrážet se.

Vytrhej plevel

Kdykoli si myslíme, že jsme ztratili lásku někde venku – u někoho, kdo nás přestal oceňovat nebo odešel –, uvědomme si, že opravdovou lásku musíme najít nejdříve sami v sobě. Právě tehdy, když se od nás někdo odvrátí, se musíme vrátit k sobě. Mnozí lidé si myslí, že sebeláska je něco sobeckého. Ale já nevidím nic sobeckého na tom udělat pro sebe to nejlepší.

Jak zbavit náš záhon plevele, který se v hlavě začal rozrůstat? Jak vypěstovat pozitivní sazenice? Pro začátek doporučuji deset jednoduchých afirmací, použitelných v každé situaci:

„Nejsi ten samý člověk jako před rokem, měsícem nebo týdnem. Pořád se vyvíjíš. Proud zkušeností nejde zastavit. To je život. A ty zkušenosti, které Ti připadají drsné teď, když jimi procházíš, jsou přesně ty, za které jednou poděkuješ, až se s odstupem času ohlédneš zpátky a uvědomíš si, jakou cestu jsi díky nim ušel.“
„Tvým úkolem není zbavit se negativních myšlenek, pocitů a životních situací. To je nemožné. Patří k životu. Tvým úkolem je pouze změnit svůj postoj k nim. Žádného člověka nedefinuje to, co se mu v životě stane, ale to, jak k tomu přistoupí.“
„Tvé štěstí nevypukne s novým vztahem, dovolenou, jinou prací nebo větší hromádkou peněz. Tvé štěstí začíná a končí v Tobě. Pokud chceš mít šťastnější život, musíš změnit svůj současný postoj. Ovlivníš tím míru svého stresu, napětí, domněnek, rezignace. A to všechno Ti ubírá Tvé štěstí.“
„Na co se zaměřuješ, to roste. Přemýšlej více o tom, čemu věnuješ svou pozornost. Chceš mít ve svém životě více smutku? Nebo radosti? Na co se více zaměřuješ? Nezapomeň, že když se díváš kolem sebe, sníš. Ale když se díváš do sebe, tak se probouzíš.“
„Smiř se s tím, že vždycky nebudeš prioritou pro ostatní. Proto buď prioritou pro sebe. Uč se respektovat sebe, pečovat o sebe, být svou vlastní podporou. Pamatuj, že na Tvých potřebách záleží. Tak je začni uspokojovat. Nečekej na ostatní, až to udělají oni. Nemarni čas. Udělej to Ty.“
„Čím starší budeš, tím více si uvědomíš dar přítomnosti. Je to zvláštní, ale se stárnutím se v Tobě život začne probouzet. A Ty zjistíš třeba to, kolika zbytečnými dramaty a starostmi jsi promarnil tolik času…“
„Začni mít rád to, čemu se věnuješ, než se začneš věnovat tomu, co máš rád. Začni mít rád to, kde jsi, než začneš být tam, kde to máš rád. Začni mít rád lidi, se kterými jsi, než začneš být s lidmi, které máš ze všech nejraději. To je způsob, jak se postupně posunout k lásce, štěstí, naplnění a klidu.“
„Až se budeš jednou ohlížet zpátky, nepřemýšlej o bolesti, kterou dnes cítíš. Přemýšlej o síle, kterou jsi získal, o cestě, kterou jsi od té doby ušel. Čím větší peklo dnes překonáváš, tím více vyrosteš. Oceň se pak za svou odolnost a přestaň se bát budoucnosti. Tak jako dnes. Je v ní Tvá síla.“
„Za deset let od této chvíle opravdu nebude důležité, jaké boty si dnes obuješ, jak bude vypadat Tvůj účes, jakou značku oblečení zvolíš. Na čem ale bude za deset let záležet, je to, jak dnes dokážeš žít, jak dnes dokážeš bojovat a co se dnes dokážeš naučit.“
„Až budeš mít pocit, že není nic, za co můžeš být vděčný, poprosím Tě, zamysli se nad svým zdravím, zamysli se nad svou rodinou, zamysli se nad svými přáteli, zamysli se nad svým domovem. Nic z toho nepotrvá věčně.“

Vyslovujte je před zrcadlem. Je něco magického v pohledu do vlastních očí. Jako bychom promlouvali k bytosti, která je hluboko v nás a zraněná. Čím víc jí ubližujeme, tím víc potřebuje lásku. Ne z okolí, ale nejdříve od nás samotných.

Dostaňme do života víc lásky, a to hlavně v nejtěžších chvílích. Pak ji budeme moci i rozdávat. Pamatujme, že z poháru se odlévá tehdy, kdy přetéká, ne tehdy, kdy je vína sotva na dně.

  • Dělá Vám potíže mít se rád?
  • Obětujete se pro druhé a zapomínáte na sebe?
  • Jak vymazat ze života zbytečné starosti, kterými se většinu času zatěžujeme? O tom je magazín FC, který si můžete koupit buď samostatně, nebo v rámci předplatného (kdy neplatíte poštovné).

© Petr Casanova