Jak na narcistu aneb Silný navenek, křehký uvnitř

- Reklama -

1. setkání: Exhibicionistický narcista

Nejtypičtější skupina. To ona je ztělesněním pojmu narcista.

Tito lidé chtějí být středem obdivu, pozitivní pozornosti. Proto mají tendenci dominovat konverzacím, nárokovat si zvláštní zacházení, jednají enormně sebevědomě, vyžívají se ve vyprávění příběhů a radění.

Když se cítí nejistě, používají jako sebeobranu takzvané ZVP. Zveličování, Všemohoucnost, Ponižování. Jinými slovy: Zveličí problém. Zveličí svou sílu („Počkej, já zařídím, že si už neškrtneš, mám známé úplně nahoře, jsem všemohoucí!“). A poníží druhého.

Důležité je nebrat si to osobně, protože oni se touto sebeobranou snaží zakrýt své vlastní pochybnosti o sobě. Nepřipustí, aby se prezentovali jako běžní lidé nejen s přednostmi, ale i nedostatky, umanutě trvají na tom, že jsou dokonalí, všechno vědí a vždy mají pravdu. Očekávají, že všichni budou souhlasit s jejich názorem. Ve své mysli jsou nade všemi.

Na první pohled tak připomínají ješity. Kdybychom však druhý pohled směřovali do jejich nitra, zjistili bychom, že jejich arogantní a povýšený postoj je pouze tapetou, jež překrývá mnohem silnější bolest z narušeného sebevědomí. Proto jsou exhibicionističtí narcisté tolik přecitlivělí na sebemenší rýpnutí. Okamžitě vzplanou a až do krve bojují pro malichernosti, kterých si většina normálních lidí ani nevšimne. A dokážou být krutí, protože jim chybí emoční empatie.

Obvykle jedou ve dvou kolejích. V té první se snaží opřít o své vlastní úspěchy či příběhy, v nichž ztvárňují hrdinskou nebo hvězdnou roli. V té druhé – když se nemohou nijak povýšit – se snaží alespoň ponížit každého, kdo s nimi nesouhlasí. To ostatně poznáme nejen podle obsahu jejich slov, ale i podle hlasitosti jejich projevu. Například tak, aby to ponižovaný dobře slyšel, posmívají se jakoby mimoděk: „Podívej, jak vypadá tlustě v těch šatech!“ Nebo: „Nemůžu uvěřit, jak je ten číšník hloupý!“

Současně mají sklon ignorovat racionální reakce ostatních lidí na toto své chování. Jsou tak zaslepení vlastní sebeobranou, že automaticky předpokládají jen dvě možnosti – že s nimi všichni okolo buď souhlasí, nebo to považují za šíleně zábavné.

Po první schůzce s exhibicionistou:

Vykresleme si to konkrétně na partnerských vztazích. Domněnka a skutečnost v podání páru, který se poprvé osobně potká:

On: „Udělal jsem na ni úžasný dojem. Nejprve jsem jí vyprávěl, kolik důležitých lidí znám. Pak jsem ji vzal do luxusní restaurace, objednal jsem jí skvělou večeři a vybral excelentní víno, které nikdy předtím neochutnala. Nemohu se dočkat příští schůzky. Musí být ze mě hotová! Určitě skončíme v jejím bytě na celou noc…“

Ona: „Strašná schůzka. Celý večer žvanil o sobě. Nepoložil mi jedinou otázku. Přes mé protesty mě zatáhl na steak, ačkoli nejím červené maso. A když jsem si přála ochutnat nový koktejl z vodky, on trval na nějakém víně. A tak to bylo pořád. Všechno muselo být tak, jak chtěl on. Jestli bude mít drzost mi ještě napsat nebo zavolat, nebudu reagovat.“

Pamatujme si tedy, že základní popis exhibicionistického narcisty zní: Necitlivý, panovačný. Očekává, že ho všichni budou obdivovat a souhlasit s ním ve všech názorech. Nesouhlas podrážděně vnímá jako kritiku a oplácí ponižováním. Potřebuje neustálé ujišťování, že je dokonalý a vždycky má pravdu.

2. setkání: Přilnavý narcista

Na rozdíl od exhibicionisty je nerad ve světle ramp. Chce být mimořádný, ale svou vazbou, blízkým vztahem k někomu mimořádnému. A všechno má svou příčinu.

V dětství přilnavce obvykle nacházíme napadání spolužáky nebo ponižování rodiči, kteří své dítě vnímali jako konkurenci. Jedinou chválu od svých rodičů slyšel přilnavec tehdy, když jim vyjádřil obdiv. Platil za to ztrátou své osobnosti, sebeúcty. Proto se cítí zranitelný a nejistý. Kdykoli by mu někdo skládal poklonu, obával by se, že je to jen přetvářka, hra, která předchází posměchu.

Ve skutečnosti se silně bojí, že vyjdou najevo jeho nedostatky (kterých „má plno“ – už rodiče to přece říkali). Proto hledá ochranu u větších osobností i skupin, které výměnou za pocit ochrany obdivuje. Tam se konečně cítí ve správné společnosti – v bezpečí.

Na rozdíl od exhibicionisty nikdy neříká: „Jsem úžasný, obdivuj mě.“ On říká: „Tamten člověk, můj známý, je úžasný, měl bys ho obdivovat!“ Tak poukazuje na cokoli, k čemu má momentálně vztah – na knihu, souseda i školu, kterou studuje.

Na rozdíl od exhibicionisty nedokáže být otevřený, náročný a předem sdělit své požadavky, které by měl druhý dodržovat. Raději je zticha a přitom hraje oběť. Je to smutně paradoxní, ale lidé s touto narcistickou poruchou osobnosti dovolují jiným, aby je zneužívali, a to i v přátelství. Žijí především chválením druhých a věří, že to utuží jejich vztah. Proto také až neadekvátně tvrdě pracují pro druhé jedince nebo skupiny, které si idealizují. A pak jsou zdrceni tím, že je druzí neocení.

Po první schůzce s přilnavcem:

Prohoďme role. Muži ponechme jeho postoj a přilnavce sledujme v ženě:

On: „Udělal jsem na ni úžasný dojem. Nejprve jsem jí vyprávěl, kolik důležitých lidí znám, a pak jsem ji vzal do luxusní restaurace, kde jsem jí objednal skvělou večeři a vybral excelentní víno, které nikdy předtím nemohla ochutnat. Nemohu se dočkat příští schůzky. Musí být ze mě hotová! Příště určitě skončíme v jejím bytě na celou noc…“

Ona: „On byl tak úžasný. Ještě teď nemohu uvěřit, že mě tolik chce. Ve všem je tak dokonalý. Všechno vzal na sebe a vedl mě jako královnu. Jak jen mohl vědět, že mě dostane tak luxusní restaurace, tak skvělá večeře a tak excelentní víno? Někoho tak vnímavého, jako je on, Ty určitě nenajdeš.“

Pozorujme, že tato žena si na muži idealizuje přesně ty projevy, které žena před ní vůbec nemohla vystát. Zatímco žena v prvním případě měla partnera za sobce, žena v tomto případě zaměňuje sobeckost za sebejistotu. Nedostatek za přednost.

To je princip myšlení přilnavých narcistů. Nezáleží na tom, vedle koho jsou, idealizují si ho jako dokonalého, a tak ho i veřejně prezentují. Do jeho (jakéhokoli) jednání promítají perfektnost a tím se snaží zvýraznit sami sebe. Mimochodem, zvolený modelový příklad není nahodilý. Přilnavci nezřídka vytvářejí vztahy zrovna s exhibicionisty, protože se tyto dva typy skvěle doplňují. Exhibicionista se vidí jako dokonalý a přilnavec ho tak vidí také.

Na jaký typ narcisty si dát extrémní pozor?

Otočte, prosím, na 3. stránku.