Proč neztrácí ten, kdo věří, ale ten, kdo zradí aneb 5 kroků proti žárlivosti

- Reklama -

1. Přiměřeně se bát je normální

Do vztahu si vybíráme někoho, kdo nám vyhovuje. S takovým i zůstáváme. Je přirozené se bát, že o to, co nám vyhovuje, přijdeme. Už od dětství v sobě pěstujeme averzi ke ztrátě.

Kdykoli rodiče chtěli dosáhnout svého, vyhrožovali nám, že nám vezmou něco, co mají rádi. Kdykoli jsme neposlouchali, nakročili, že od nás tedy odcházejí. „Ne, počkej,“ zvolali jsme a byli zase hodní.

Od té doby se primárně bojíme, že ztratíme to, co máme. Vyhledáváme jistotu, citové bezpečí. Emoce nám říkají: Raději ztrať sebe než někoho druhého. Odchod jiného člověka vždy vyhodnocujeme jako ztrátu, bez ohledu na to, jak špatný byl.

Uvnitř nás ale nejvíc trápí představa ztráty vlastní hodnoty. Nechceme být horší než druzí; bojíme se, že o nás nebude zájem; více než toho, že si sebe přestaneme vážit, se bojíme toho, že si nás přestanou vážit druzí.

A čím víc se toho bojíme, tím víc si to představujeme. Píše si partner s někým před spaním? Nevěrný, usvědčuje se! Vypíná si na noc telefon? Je určitě nevěrný a chrání se! Nepíše si s nikým ani si telefon nevypíná? Jistě je nevěrný, jen si všechno vyřídil dávno předtím.

Nezáleží na konkrétní události nebo zkušenosti. Když jsme o něčem přesvědčeni, přizpůsobíme si fakt svému výkladu a své pravdě. COKOLI může potvrzovat naši představu o jeho nevěře. Ať přijde dnes pozdě domů, nebo včas. Ať nám přinese dárek, nebo zapomene. Ať říká, že je unavený, nebo je nabitý.

2. Jestliže máš dobrý důvod věřit mu, věř mu

Důvěra je lepidlo, které drží dva při sobě. Nedůvěra je ředidlo – stačí ho použít a vše slepené se rozpadne.

Váháte v žárlivosti, co je lepší? Položím Vám otázku: Máte nějaký důvod partnerovi věřit? Povím Vám jeden podstatný.

Důvěra je jediný způsob, jak zjistit, jestli stojí za to druhému důvěřovat. Důvěřovat znamená dát druhému příležitost, aby nás zradil, a současně doufat, že to neudělá. Když to udělá, je to jeho rozhodnutí, ne naše. Když mu ale nebudeme důvěřovat, je to naše rozhodnutí. A náš problém.

Jsem člověk, který nežárlí. Je mi jedno, jestli mě partnerka zradí. Není to moje věc, ale její. Ona rozhodne, jestli se mnou chce být, nebo ne. Já mám po starostech.

Důvěra je nejpohodlnější způsob, jak přehodit míček na opačnou stranu kurtu. Jak nechat rozhodnout druhé. Jak netrápit sebe. Nejsem pro Tebe dost dobrý? Fajn, tak jdi za lepším. Přeji Ti to. Protože v té chvíli mám naději také sobě dopřát někoho, kdo mě bude pro sebe považovat za dostatečného. K čemu být s člověkem, pro kterého nemám hodnotu, nebo kdo vidí vyšší hodnotu v jiném? Proč mu bránit ve štěstí? Ať se rozhodne.

Nechci mít vedle sebe člověka, který mi je nevěrný. Nechci, aby mi bral čas. A stejně tak nechci, abych já bral čas jemu. Je to fér. A tak se chovám tak, jako kdyby to, co moje partnerky říkají, byla pravda. Jestliže mi lžou, není to můj problém, ale jejich. Ony vědí, že ztrácejí svůj čas.

3. Přestaň se porovnávat s někým jiným

Nejsem blonďák. Není mi dvacet. Nejsem miliardář. Mám svůj život a jsem šťastný, že ho pořád ještě mám.

Nedokážu být někdo jiný. Dokážu být nanejvýš nejlepší verzí sebe sama. Miliardy chlapů mohou být hezčích, mladších, bohatších. Mně je to jedno. Já s nimi nežiju. Žiju sám se sebou. Plus s tím, pro koho má smysl moje společnost.

Každý máme své přednosti a své nedostatky. Budu-li hledat to, co mají druzí a já ne, najdu to. Pokaždé najdu něco, co mi chybí – protože nejsem dokonalý. Najdete to pokaždé i Vy. Každý z Vás. Protože i Vy jste lidé.

Pokud se budeme navzájem poměřovat, všichni prohrajeme. Každý další je totiž v něčem lepší, protože každý další je v něčem jiný.

Neumím nabídnout víc, než mám. Pokud někomu dávám své maximum a jemu to nestačí, pak to pouze dávám nesprávnému člověku – někomu, komu moje maximum nestačí. Jak ale ukazuji v knize Protože, každý má svůj osudový protějšek, karmický vztah, protože všichni žijeme v párovém světě.

Kdykoli se poměřujeme, připadáme si nedostateční. Tím jen zbytečně snižujeme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, že ji nevidíme, neznamená to, že žádnou nemáme. A jen proto, že někdo v momentálním vzplanutí emocí vyhodnotí někoho jako pro sebe lepšího, neznamená to, že ve svém (emočním, ne racionálním) rozhodnutí navždy vytrvá, protože není nic proměnlivějšího než emoce.

4. Pochop, že dokážeš žít bez nesprávného partnera

Žárlivost je negace. Odebírá nám sílu, energii, sebevědomí. Je to představa, že sami zahyneme, že nejsme dost dobří, že si už nikdy nic dobrého nezasloužíme. Je to emoce.

Kdybychom zapojili rozum, hned teď dokážeme postupně sestavit 5 bodů, v čem by se odchodem partnera, pro něhož nemáme dostatečnou hodnotu, zlepšil náš život. Kdykoli tuto metodu používám, trvám na tom, aby šlo jen o 5 bodů. Čím více o tom totiž lidé přemýšlejí, tím více bodů objevují – a tím víc se na rozchod těší.

Tím hlavním bodem je příležitost najít si někoho lepšího.

Emoce tohle dlouho nechtějí připustit, jsou iracionální. Rozum ale ví, že jestliže od nás odejde někdo, kdo si nás dostatečně nevážil, uvolňuje se po našem boku prostor pro někoho, kdo si nás dostatečně vážit může. A nezřídka může jít o stejného partnera, který si uvědomí naši hodnotu přesně v té chvíli, kdy nás ztratí. Protože existuje mnoho lidí na tomto světě, kteří nedomyslí hodnotu toho, co pro ně děláme, dokud to děláme pořád a automaticky, a prozřou až ve chvíli, kdy to, co bylo samozřejmé, zmizí. Pak najednou pochopí, jakou chybu udělali, o co přišli, a žadoní o návrat. To je běžná praxe.

Žít bez nesprávného partnera je tedy mnohem jednodušší než následně řešit jeho prosby o návrat. Protože to, že odejde, je jeho rozhodnutí, jeho věc, ale to, zda ho máme přijmout zpátky, je už naše věc a náš problém.

5. Přestaň svou představivost otravovat jedem

Co vnášíme do svých myšlenek, to vstupuje do našeho života. Jak myslíme, tak se cítíme. Tomáš Klus správně říká: Je, jak myslíš. A jak myslíš, tak je.

Celou letošní řadu magazínu FC věnuji práci s vědomím a podvědomím. Aktuální vydání je zaměřené na vypouštění zbytečných starostí, následující bude o tom, jak se učit optimismu.

O záhonu už jsem psal. Záhonu je jedno, co do něj zasadíme. To prostě vyroste. Já ve svém životě nechci plevel. Proto důvěřuji.

Všechny moje partnerky byly dospělé a svéprávné. Vždy byla jejich věc, jak naloží se svým životem. Ony nesou odpovědnost za svá rozhodnutí. Neztrácí ten, kdo přijde o člověka, který ho byl schopen zradit. Ztrácí ten, kdo přijde o člověka, který mu byl ochoten důvěřovat.

Důvěra není samozřejmá. Je vzácná. Trvá dlouho, než se získá, vteřinu, než se ztratí, a celou věčnost, než se podruhé vrátí. Já však chci, aby mou důvěru zničil druhý svou zradou, ne já sám svou nedůvěrou.

Nedůvěra neničí jen druhého, ale i nás samotné. A já nechci nešťastný život. Chci život šťastný – s tím, kdo si váží mé přítomnosti. Kdo si jí neváží, může jít. Přeji mu hodně štěstí. A sobě, ať už se nikdy nevrací.

Pamatuj

  1. Žárlivost nic nedává, jen bere.
  2. Tvá žárlivost nevypovídá nic o druhém, ale všechno o Tobě.
  3. Žárlivost je negace, nevede k ničemu dobrému. Nebuď jako ona – k ničemu dobrému.

Všechny mé knihy najdete zde.

K odběru letošní řady magazínu FC, zaměřené na práci s vlastním vědomím a podvědomím a tlumení všech negativních pocitů a strachů, se přihlásíte zde.

© Petr Casanova