3 největší dary, které najdeš na dně

2. dar: Opravdové hodnoty

Když mi po babičce zemřel i děda, cítil jsem strašné prázdno. Bylo mi JICH líto. Měl jsem pocit, že všechno, co mi mohli dát, s nimi odešlo.

Bože, jak jsem byl hloupý…

V jejich pustém bytě jsem nahlédl do knihovny. Fotografie, na které byli v objetí, byla už stará a zažloutlá. Otočil jsem ji. Tam stálo: „Odteď jsme navždy spolu.“

V tu chvíli jsem se přestal bát smrti. A začal jsem se bát života, který bych jen snil a nikdy nezačal žít.

A tak se stalo, že všechno, co mi mohli dát, nikam neodešlo. Je to se mnou pořád.

To nejúžasnější na každém dně je, že tam nejlépe poznáváme sami sebe. Dozvídáme se, kdo opravdu jsme.

Čím většímu tlaku vzdorujeme, tím více tlačíme na své limity. Co jsme nikdy nezažívali, tím teď procházíme. Učíme se zápasit s každým příchozím dnem, a to zápasení nám – pro někoho kupodivu – prospívá. Protože nás to posiluje, aniž si to uvědomujeme.

To nejhorší na dně je pouze vlastní ego. Neustále nám opakuje, že na našem pádu je něco špatného. Ego je ctižádostivé Já, plné emocí, ale slabé na rozum. Jakmile rozum zapojíme, uvědomíme si, že právě po pádu máme největší možnost vstát. Právě ode dna se dá nejlépe odrazit. Právě díky tmě jsme schopni vidět hvězdy. A hvězdám v našem životě říkám hodnoty.

Teprve na dně zjišťujeme, co je pro nás opravdu důležité. A do jaké míry je to vrtkavé.

Dovolíte jednu zkoušku? Říkám jí milionová.

Kdybych Vám teď nabídl deset milionů korun, byl by Váš život najednou krásný?

Pokud ano, máte vážný problém. Jste závislí na tom, co přijde zvenku. Nemusejí to být jen ty potištěné a zlatem již dávno nekryté papírky, ale například i vnější ocenění – chvála od někoho druhého. Pokud Vás ale tak snadno vnější příčina ovlivní pozitivně, co když tak činí stejně snadno i negativně? Tak snadno, jak něco získáváme, totiž můžeme něco také ztrácet. A u peněz se to může stát velmi rychle, dokonce i bez našeho přičinění. V historii se to stalo už mnohokrát.

Když jsou lidé na dně, dříve nebo později se vracejí k opravdovým hodnotám. Vezmou si dovolenou, jedou do přírody. Ta ukazuje jasný recept na všechny bolesti. Všechno kolem nás totiž funguje na regenerační bázi. Vše, o co se začneme starat, se časem zase obnoví. Začneme-li se starat o sebe, zprůchodní se opět pozitivní emoce. A my zjistíme, že ke štěstí vlastně mnoho nepotřebujeme.

Sami sebe se naučíme léčit. Jedním z nejlepších brufenů je odpuštění. To, že si odpustíme chyby. To, že se smíříme s tím, že nejsme dokonalí a nikdy nebudeme. Že nikdy nebudeme jako TEN soused, jako TA hollywoodská celebrita.

Teprve pak pochopíme, že to, kdo jsme, nedefinují pán odvedle, paní v televizi, a dokonce ani chyby, kterých se dopouštíme. To, co nás definuje, je pouze to, jak se svými chybami následně nakládáme. To jsme my.  

Držet se základních hodnot, které vycházejí zevnitř (to znamená, že si je dokážeme vyrábět bez ohledu na druhé), je nádherný dar, který si ode dna neseme s sebou vzhůru. Někdo si tyto hodnoty udrží dokonce celý zbývající život.

Nejpozitivnější změna, která přichází obvykle pouze na dně a přímo vede k návratu nahoru: otočte, prosím, na 3. stránku.