Proč nedůvěřovat znamená odepsat

1. vzkaz pro Tebe: Pokud cítíš, že je Tvůj život komplikovaný, zjednoduš si ho. A pokud už jednoduchý je, nekomplikuj si ho.

Šach-mat vlastním králem je v každé oblasti, vztahy nevyjímaje, důsledkem přílišné komplikovanosti myšlení. Podotýkám: Není to přílišnou komplikovaností života. Život totiž není složitý. Život je ve svém principu naprosto jednoduchý. To jen člověk si ho zbytečně komplikuje.

Vztahy mohou být absolutně jednoduché:

  • Někdo Ti chybí? Řekni mu to.
  • Někoho chceš potkat? Řekni mu to.
  • Potřebuješ něco vysvětlit? Řekni to.
  • Potřebuješ něčí vysvětlení? Řekni mu to.
  • Líbí se Ti něco? Řekni to.
  • Nelíbí se Ti něco? Řekni to.
  • Něco si přeješ? Řekni to.
  • Něčeho se bojíš? Řekni to.

Proč tedy tolik lidí dává přednost raději komplikovanosti?

Když bylo Albertu Einsteinovi šestnáct let, definoval podstatu negativního myšlení. Vyjádřil, že tma de facto neexistuje; je pouze dána nepřítomností světla. Stejně tak pronesl, že chlad de facto neexistuje; jde pouze o technické označení nedostatku tepla. Stejně tak vysvětlil, že zlo de facto neexistuje; jde pouze o nedostatek dobra. A podobně úzkost je dána nepřítomností radosti. Jinými slovy: Každá negativní myšlenka je dána nepřítomností pozitivní myšlenky. Každá beznaděj je dána nedostatkem naděje, každý smutek z nedostatku šťastných událostí je dán jen nedostatečnou schopností člověka vidět na životě jeho šťastné stránky.

Je tak snadné nevěřit, pochybovat „Co když se stane zrovna tohle? Co když můj partner udělá jednou tohle? Co když…?“

Náš mozek je univerzální. Nezáleží mu na zabarvení myšlenky, pracuje s ní, ať je dobrá, či špatná. Nevadí mu, zda jde o pravdu, či lež. Prostě ji bere jako fakt. Co připouštíme, to se stává naší pravdou. Například odvaha člověka dokáže změnit úplně všechno. S odvahou se člověk pokusí o cokoli. Přičemž co člověk zkusí, to může dokázat. Naopak se zbabělostí se člověk nepokusí do ničeho. A o co se nepokusíme, to nemůžeme dokázat. Tak se vytváří rozdíl mezi (obecně) úspěšnými a neúspěšnými lidmi. Strachem, respektive jeho překonáváním.

To, jak je život komplikovaný, nezáleží zdaleka na tom, co se nám děje, ale na tom, jak si to vykládáme. Důležitější než události kolem nás jsou děje, které se odehrávají přímo v nás.

Základní otázka tedy zní: Chceš komplikovaný, nebo jednoduchý život? Pokud to druhé, pokračuj:

2. vzkaz pro Tebe: Jednoduše důvěřuj

Šílený pokyn, že? Na takovou jednoduchost není náš mozek zvyklý. „To nemám vůbec podezírat?“ „To mám jako všechny obavy vypustit?“ „A co jako budu celý den dělat?“ bije mozek na poplach. „Jak se to vůbec dělá – věřit?“

Milý nedůvěřivý mozku, do poštovní schránky Tvého majitele už směřuje nové vydání magazínu FC Jak vypustit zbytečné starosti. Zaměř se na něj. A než Ti přijde, povím Ti, co v životě znamená jednoduchost. Jen několik příkladů:

  • Když nejdeme za tím, co chceme, nikdy to nebudeme mít.
  • Když se nezeptáme, odpověď bude znít NE.
  • Když se nepohneme, zůstaneme na stejném místě.
  • Když neprojevíme odvahu, včerejšek zůstane stejný i dnes.

A totéž platí i v důvěře:

  • Pokud druhému nedůvěřuješ, vztah nemá šanci. Naopak pokud druhému důvěřuješ, vztah má šanci. Tak jednoduché to v životě je.

Nedůvěra je negace, proto začíná písmenky NE. Negace dává všemu záporné znaménko. Boří kladnou podstatu. Příklad: Pokud partner přinese dárek, pro nedůvěřivého člověka je to podezřelé. „Co když má protějšek špatné svědomí?“ Stejně tak pokud partner dnes nepřinese dárek, pro nedůvěřivého člověka je to také podezřelé. „Co když dnes přinesl dárek někomu jinému?“

Stejně tak ať partner v ložnici někomu píše, nebo nepíše, může to být podezřelé. Ať se zdržel v práci, nebo nezdržel, může to být podezřelé. Ať se k nám chová obzvláště mile, nebo vůbec ne, může to být podezřelé. Cítíš, nedůvěřivý mozku, jak boříš a ničíš vše bez ohledu na fakta? A nejvíce týráš sám sebe?

Když nedůvěřujeme, stává se náš partner jen divákem divadelní hry, jejíž děj vůbec neovlivní, protože ten probíhá v naší hlavě. I kdyby cokoli řekl, na jeho vysvětlení nezáleží. Kladné vysvětlení dostane záporné znaménko. Jak by vůbec bylo možné přesvědčit člověka, který nedůvěřuje?

Pokud partnera máme za nevěrného, nevěrný pro nás bude bez ohledu na fakta. Třeba celý život ho budeme podezírat, jak mistrně ukrývá důkazy. Jeho skutečná věrnost mu bude přitěžovat.

Nedůvěra není hloupost. Obvykle je vázána na negativní zkušenosti. Někdo nás v minulosti poranil a my si toto zranění rádi obnovujeme. Myslíme si, že je lepší připravovat se předem na porážku – že pak nebudeme tolik zklamáni. Bohužel, tím se ale sami připravujeme o vítězství. Vyhrát může jen člověk, který začne věřit. A který pochopí, že:

3. vzkaz pro Tebe: Neztrácí ten, kdo důvěřuje, ale ten, který důvěru zklame.

Následující fakta dokážou pochopit pouze lidí s pozitivním viděním světa.

Kdykoli dojde na souboj dobra a zla, pak plus versus minus jsou vždycky dvě čárky vůči jedné. Dobro v člověku vždycky přebije zlo. Několik důkazů:

  • Negativní lidé se bojí chyb, protože chyby vnímají jako průvodní znak neúspěchu. Pozitivní lidé naopak vítají chyby, protože chyby vnímají jako průvodní znak cesty k úspěchu – ponaučení je součástí cesty k úspěchu.
  • Negativní lidé se bojí proher. Mají strach, že je budou bolet. Proto se bojí důvěřovat. Bojí se neúspěchu nebo výsměchu – že by mohlo vyjít najevo, že byli oklamáni a ztratili s někým čas. Bojí se, že by před okolím vypadali jako naivní a hloupí. Pozitivní lidé se naopak nebojí důvěřovat, ba dokonce zrady vítají – jsou vděční, že se druzí projevili a ukázali svou pravou tvář.
  • Negativní lidé se bojí, že mají partnera, kterému se nedá věřit, a že když se jeho nevěra projeví, jejich život by tím zhorší. Pozitivní lidé naopak vědí, že s odhalením a odchodem nespolehlivého partnera se jejich život zlepší.
  • Negativní lidé tvrdí, že odejde-li člověk, který si nikdy neměl zasloužit důvěru, je důvod brečet. Pozitivní lidé vědí, že kdykoli odejde z naší blízkosti špatný člověk, je důvod slavit.

Důvěřovat znamená hodit rukavici. Na druhém je rozhodnout se, zda rukavici zvedne. Záleží pouze na něm, na jeho hodnotách, na jeho charakteru, na jeho zralosti, na jeho opravdové lásce. To on svým jednáním sám řekne, zač vlastně stojí. Tak proč mu nedat tu příležitost – prostřednictvím vlastní důvěry?

Důvěřovat znamená dát někomu příležitost, aby nám ublížil, a doufat, že to neudělá. Pokud to ale udělá, je to jeho věc, ne naše. Je to jeho ztráta, ne naše. Ztrátou totiž rozhodně není přijít o člověka, jemuž se nedá věřit a který nás podrazí. Ztrátou je naopak přijít o člověka, jemuž se dá věřit a který nás nepodrazí nikdy.

  • Zažili jste zradu a nedaří se Vám s ní vyrovnat? Využijte knihy 250 zákonů lásky, Dvanáct srdcí, 100 nejkratších cest k Tobě a Protože. Která Vám bude vyhovovat právě teď? Podívejte sem.
  • Jak začít nový život? Na to se zaměřuje celá letošní řada magazínu FC. Více zjistíte zde.

© Petr Casanova