Proč nedůvěřovat znamená odepsat

On a ona. Každý něčím přitažlivý. Ale takovými zůstanou – i pro druhé. Budeš mít sklon spíše druhému důvěřovat, nebo ho stále podezírat?
- Reklama -

Muži chtějí přitažlivé ženy. Ženy chtějí přitažlivé muže. Jenže problém je, co pak s nimi? Jak to myslím?

Řeším případ, zdánlivě bizarní, a přitom tak častý.

On byl vždy galantní. Jí to imponovalo. Podržel jí dveře, pomohl do kabátu, nechal ji kráčet do schodů první, aby jí mohl poskytovat záchranu. Přesně takového muže si přála. A on souhlasil se vztahem. ALE svou přednost si podržel. Proč říkám ALE?

Protože jí začalo vadit, že je galantní – i k ostatním ženám.

On to nemohl pochopit. Přece se nezměnil. Přece byl vždycky takový. Přednost, pro kterou ho ona vždy chtěla, v něm následně dusila.

V psychologickém žargonu se tomu říká šach-mat vlastnímu králi. Ale schopni toho jsou i muži.

Nedávno jsem řešil případ úžasně pozitivní, usměvavé a půvabné dívky. Dbala o sebe, ráda se líčila, zajímavě oblékala, byla plná energie a sebevědomí. Přesně takovou ženu si vedle sebe přál. A ona souhlasila se vztahem. ALE svou přednost si podržela. A Vy už víte, proč říkám ALE.

Správně, jemu začalo vadit, že je tak krásná pro všechny kolem. Vyčítal jí, že je cuchta a k čemu se jako potřebuje stále zkrášlovat? „Vždyť už jsi zadaná,“ atakoval ji. Přednost, pro kterou ji vždy chtěl, v ní zadusil. Až se stala šedou myškou.

Jak Pan Galantní, tak Paní Krásná ve svých vztazích ztratili své kouzlo. Ztratili sebe. A záhy se začal hroutit i vztah, ve kterém byli. Pro druhé totiž ztratili svou přitažlivost. „K čemu je negalantní partner?“ „K čemu je partnerka-šedá myška?“

Ve svých knihách se zabývám situacemi, kdy lidé ve vztahu projeví schopnost partnerovy přednosti, které stojí za milování, obrátit až v nectnosti, které stojí za nenávidění. Je to touha mužů, aby jejich partnerky byly krásné JEN PRO NĚ SAMOTNÉ, a touha žen, aby jejich partneři byli galantní také JEN PRO NĚ SAMOTNÉ.

Jinak to považují za podezřelé. Jinak mají sklon přestat jim věřit.

Ale, zatroleně, jak toho dosáhnout? Jak vůbec s tak podezíravými partnery pracovat?

Podezřelí = odsouzení

Co vlastně dělá člověk špatně, jestliže je dál sám sebou? Proč ho partner právě pro to, co dříve miloval, začne nenávidět?

Jaké vůbec má možnosti? Zůstat sám sebou, a tím možná o partnera přijít, nebo se vzdát své přednosti, a tím možná o partnera také přijít?

Kde se vůbec stala chyba? Na čí straně je vina?

Jak píšu ve své knize 250 zákonů lásky, základem každého vztahu je důvěra. Kdykoli seznáme „Přestal jsem mu věřit“, nemusíme už nic dodávat. Tato věta obsahuje všechno. V jedné myšlence je podezření, obvinění i dlouhodobý rozsudek. A to bez ohledu na fakta.

Důvěra či nedůvěra rozhodují o celém vztahu. Důvěra je víc než komunikace, protože kde není důvěra, nemá komunikace smysl. Nemá smysl se ptát, naslouchat, cokoli vysvětlovat, když nám druhý nedůvěřuje. Kde není důvěra, tam slovo nemá žádný obsah ani význam. Kde není důvěra, tam druhý neznamená nic.

Buď nám druhý věří, a pak žádné vysvětlení nepotřebuje. Nebo nám nevěří, a pak mu žádné vysvětlení stačit nebude. Pokud nám nevěří, jsme rovnou odsouzeni. A nezáleží na tom, zda jsme objektivně vinní, nebo nevinní. A stejně tak je jedno, jestli například pykáme za jeho předchozího partnera, s jehož činy se náš protějšek ještě nevypořádal a v náznacích našeho jednání vidí jeho minulé prohřešky.

Rychlostí myšlenky

Při osobních setkáních se čtenáři svých knih provádím jednoduchou ukázku, jak rychle může vzniknout nedůvěra. Luskněte prsty. A i to je příliš pomalé. Nedůvěra totiž vzniká rychlostí jediné myšlenky.

Stačí jediná domněnka, a vzniká naše pravda. Ta skoro nikdy není založena na objektivních faktech. Viz naše silvestrovská předsevzetí: Ještě minutu po novoroční půlnoci si jsme jisti, že je dodržíme. Několik dní poté jsme si naopak jisti, že je nedodržíme. Nezměnilo se nic, my jsme stále stejní, jen se změnila jediná naše myšlenka. Z ano se stalo ne. A každá z nich rozhoduje o našich pocitech, činech a výsledcích.

  • Dokážu to – Nedokážu to.
  • Zkusím to – Nezkusím to.
  • Má to smysl – Nemá to smysl.

A stejně tak:

  • Není mi nevěrný – Je mi nevěrný.
  • Zůstane se mnou – Opustí mě.
  • Má to budoucnost – Nemá to budoucnost.

Nevěřit znamená odepsat. Důvěra nečiní vztah snazším, ale rozhodně možným. Jak ale člověka zbavit jeho katastrofických výhledů a špatných zkušeností? Proč by měl věřit zrovna nám?

Jak dokázat důvěřovat i těm, kteří nás zatím nezrazují, ačkoli všechny naše dosavadní zkušenosti vedly ke vzniku chronické nedůvěry?

Otočte, prosím, na 2. stránku.