O samotě mezi střepy: 7 kroků k novému začátku

Někdy je lepší nechat střepy být, než se o ně znovu a znovu zraňovat v zoufalé snaze poskládat rozbité dohromady.

To, co Vám napíšu, platí o každém novém začátku. V jakékoli oblasti lidského žití.

Ale vysvětlím to na lásce, protože láskou to u mě začalo a na lásce jsem to pochopil.

Když jsem se poprvé zamiloval, babička mě varovala: „Hlavně nedůvěřuj tak moc. Hlavně nemiluj tak moc. Hlavně nedoufej tak moc.“

„Proč, babičko?“ zeptal jsem se.

„Protože,“ odpověděla, „právě to ‚tak moc‘ potom bolí tak moc.“

Nerozuměl jsem tomu, než jsem to zažil. Zranila mě víc, než jsem si zasloužil, ale to jen proto, že jsem ji miloval víc, než si zasloužila.

Pochopil jsem, jak snadné je někoho zranit. A jak těžko se toho špatného zraněný zbavuje. Zranit bylo tak snadné jako hodit kámen do moře. Ten, kdo hodí, si ale nikdy neuvědomí, jak hluboko ten kámen propadne. A jak dlouho tam někde dole zůstane. Někdy po celé věky.

Seděl jsem mezi střepy vztahu a tolik jsem se snažil jí podbízet. A tehdy mě život naučil, že je lepší už na střepy nesahat, než se o ně znovu a znovu zraňovat v zoufalé snaze poskládat to rozbité dohromady.

Jenže jak se od těch střepů odrazit? Jak jít dál, když to nejde? Proč vůbec věřit v nějaký jiný vztah, když cítím, jak strašně může bolet i příští neúspěšný pokus? Copak tohle chci zase?

Ještě mnohokrát jsem to v životě poznal, když se mi něco nepodařilo. Když jsem byl na dně. Jako ten kámen. A nemohl jsem vyplavat.

A pak jsem začal objevovat cestu. Měla sedm kroků. Postavil jsem na nich celé aktuální vydání magazínu FC o nových začátcích.

1. krok: Začni trávit čas se správnými lidmi

Okolím všechno začíná. Všichni jsme totiž průměrem pěti osob, kterými se nejvíce obklopujeme. V prostředí, které nás zvedá, dole nezůstaneme.

Okolím všechno začíná proto, že sami jsme ve chvílích osamělosti jako černé díry – objekty zhroucené do sebe. U černých děr platí, že co pohltí, nevydají. Jako by neměly dost síly zbavit se toho špatného, vyvrhnout to ze sebe. Proto ocení pomoc.

Zdůrazňuji, že musí jít o SPRÁVNÉ lidi. Kteří to jsou? Emoce nám napoví. Jsou to ti, se kterými nám je dobře. Ti, kteří nám dávají pocit, že žijeme, ne že umíráme.

Ačkoli se naše mysl křečovitě drží špatných lidí, nakonec i díky správným lidem zjistíme, že v životě nezáleží na těch, kteří nás srazí k zemi a přimějí plakat, ale naopak na těch, kteří nám pomohou zpět na nohy a znovu se usmívat.

Když si pročistíme okolí, můžeme přejít ke druhému kroku.

2. krok: Začni přijímat minulost se vztyčenou hlavou

Máme-li špatné pocity z minulosti, bojíme se budoucnosti. Ale to proto, že nás ovládají emoce. Jakmile pro změnu my začneme ovládat je, rozum (anebo naši přátelé) nám vysvětlí, že právě neúspěšná minulost je předpokladem úspěšnější budoucnosti. Jak to? Protože díky chybám, které si uvědomíme, jsme moudřejší; díky bolesti, kterou překonáme, budeme silnější; díky slzám, které prolijeme, budeme citlivější.

Zapojme rozum. Naše minulost neurčuje naši budoucnost, pouze určila naši přítomnost. To, jak bude, ovlivňujeme teď – moudřejší, silnější, citlivější. Proto nespílejme minulosti, naopak jí poděkujme i za tvrdé zkušenosti. Minulost je nejlepší učitel. Bohužel, jak už to u učitelů bývá, jejich pomoc dokážeme docenit až časem.

Pamatujme si, že nikoli problémy, kterými procházíme, ale způsob, jak k nim přistoupíme, určuje, kdo vlastně jsme a za co stojíme.

3. krok: Začni klást své štěstí na první místo

Říkáme, jak se máme rádi. Jak nám záleží na našem štěstí. A ve skutečnosti se trápíme lidmi, kteří se netrápí pro nás, obětujeme se pro ty, kteří nás obětují, milujeme ty, kteří nám ubližují… Tomu říkáme „mít se rád“? Tomu říkáme „záleží mi na sobě“? Není to spíš naopak?

Mám rád lidi, kteří jsou jako Slunce. Každé ráno znovu rozdávají energii a sílu, aniž je napadne, co za to dostávají nazpět. Bohužel, jednou zalijí energií a silou i člověka, který Sluncem pohrdá. A který, když se setmí, raději ocení hvězdy, protože jich je víc. Může si mezi nimi vybírat.

Jsem rád, když tito lidé ztratí své Slunce. Sice si myslí, že na to vyzráli – zbylo jim přece tolik hvězd. Ale život je naučí, že ty hvězdy by nikdy nezářily, nebýt Slunce.

Ani Slunce nemá nekonečně energie. Jednou vyhasne. Jednou zjistí, že má-li mít dostatek energie pro druhé, musí jí mít v první řadě dostatek pro sebe. A to se i lidé-Slunce touto zkušeností naučí. Začnou více vážit, komu svou energii a sílu poskytují. A jestli jí neposkytují, jak říkávala babička, „tak moc“.

4. krok: Začni být sám sebou. Neomluvitelně.

Celá letošní řada magazínů FC bude hodně zaměřena na nás, na sebe. Proč? To je nasnadě: Vždycky je snazší zalepit díru po někom druhém než po sobě.

My všichni jsme nedokonalí. Každému něco chybí. Ale přitom jsme každý jiný. To znamená, že to, co chybí mně, může mít někdo jiný. A toho potřebuji najít. Ten mě doplní.

Páry, kde se ti dva doplňují, jsou šťastné, protože jsou jeden druhému užiteční. Vztah nám nikdy nesmí brát naše Já, naopak naše Já musí být pro druhého přidanou hodnotou. Takový pár je potom silnější než každá z jeho částí.

Kdykoli se musíme ponižovat, obhajovat, popírat své Já, kdykoli nás partner nutí, abychom se měnili v někoho jiného, stáváme se pouze kopií nějaké jiné osoby, a kopie je vždy méně než originál. Když se stáváme kopií, ztrácíme svou vlastní hodnotu, a to jak v očích druhých, tak bohužel i ve svých.

Takoví lidé si potřebují uvědomit, že nemusíme být jinou osobou, abychom se změnili k lepšímu. Naší misí je zlepšovat se tak, abychom byli nejlepší verzí sebe sama. Nejlepší je ten vztah, ve kterém se stáváme lepším člověkem, aniž bychom se stávali někým jiným.

5. krok: Začni si užívat dnešek

Čas si vymyslel člověk. Vesmír nezná minulost ani budoucnost. Zná pouhé TEĎ. Kdykoli toneme v minulosti nebo v budoucnosti, marníme své TEĎ. Přítomnost je nejdůležitější „čas“, protože v něm můžeme – jako v jediném – všechno ovlivnit. Vytvořit lepší „budoucnost“, změnit svou „minulost“ – tím, že k ní začneme jinak přistupovat. Kdykoli se vyrovnáme se svou „minulostí“, uložíme ji tam, kam patří – do vzpomínek. A začneme si naplno užívat TEĎ.

Pak zjistíme, že ani jiný čas nepotřebujeme. TEĎ se děje zázrak. TEĎ žijeme. TEĎ si vychutnáváme okamžik, malé radosti. A tím už našlapuji do šestého kroku.

6. krok: Začni sčítat to, co máš

Nejbohatším není ten, kdo má nejvíc, ale kdo už nepotřebuje víc. Bývá to člověk, který přestal řešit to, co nemá, ale naučil se sčítat to, co má.

Když se budeme zaměřovat na to, co jsme ztratili, nebo čeho ještě nedosáhli, budeme mnohem více nešťastní a ze své skepse těžko vybředneme, protože život není dokonalý a v každém okamžiku nám něco schází. Například: Jsme-li mladí, nemáme zkušenosti. Jsme-li zkušení, nemáme mládí. Štěstí tedy začíná tam, kde přijmeme život, jaký máme.

Na tom, co máme, chcete-li na tom, co nám zbylo, stavíme svůj nový život. Je-li založen na vděčnosti za to dobré, co jsme kdy zažili, i za to špatné, co jsme kdy překonali, pak se děje zázrak: Ve světě, kde lidé chtějí stále víc, my najednou budeme mít dost.

Ale tím to teprve začíná. Protože:

7. krok: Začni si užívat nové začátky

Když pohlédneme na hodinky, uvidíme něco zvláštního. Ručka běží stále kupředu. Naše TEĎ se neustále mění. Co bylo, už není.

Pěstujeme-li rostliny za oknem, stane se, že se některá se uchytí, jiná ne. Nicméně to, že některá zvadne, není důvod přestat se sázením květin. Znamená to jen přemýšlet o chybě, nalézt ji, a díky tomu zvýšit pravděpodobnost, že příště se uchytí květin víc.

Užívejme si pohled zpátky. Na to, jak „hloupí“ jsme byli. To totiž můžeme říct pouze tehdy, když si už svou chybu uvědomujeme a ponaučili jsme se. A užívejme si i pohled dopředu. Naše budoucnost nebude horší než minulost, protože se o to TEĎ postaráme.

Osamělost je jako tma. Já jsem si ji ale při všech prohrách naučil zamilovat. Víte, proč? Ve tmě jsou nejlépe vidět hvězdy. Ano, právě díky tmě. Navíc ve tmě života paradoxně více vidíme. Víc poznáme skutečné přátele, víc poznáme i sebe. Poznáme, že jsme bohatší, než si myslíme, a že fakt, že život není dokonalý, způsobuje, že právě proto je úžasný. Protože každý další den může být lepší.

  • Nevíte, jak se vyrovnat se složitou minulostí?
  • Trápí Vás, že minulost stále prostupuje do Vaší přítomnosti?
  • Využijte letošní řadu magazínu FC. Aktuální vydání je o nových začátcích, příští (zasíláme jej přímo do Vaší schránky koncem ledna) o tom, jak si nedělat zbytečné starosti. Mezi odběratele se jednoduše zařadíte zde.

© Petr Casanova