Produktivní pravidlo 80/20 aneb O malých změnách, které způsobí velký rozdíl

Jedno z největších překvapení lidí, kteří pochopili pravidlo 80 : 20: Nepotřebuješ pracovat víc, stačí pracovat jinak – věnovat čas tomu, co Ti přináší výsledky, ne tomu, co k výsledkům nevede.
- Reklama -

Muž, celý zpocený, pižlá strom.

„Co to děláte?“ ptá se kolemjdoucí.

„Řežu strom, nevidíte?“ odsekne muž.

„Jak dlouho už?“ dodá kolemjdoucí.

„Pět hodin. Jsem zničený. Je to strašná práce. A pořád jsem na začátku,“ ztěžka oddechuje muž.

„Ale,“ upozorní ho kolemjdoucí, „vždyť máte tupou pilu. Proč si ji nenabrousíte? Měl byste pokáceno jedna-dvě.“

„Copak na to mám čas? Už takhle mám co dělat, abych ten strom porazil do večera.“

Anekdota jako z učebnice produktivity. Znal ji už Abraham Lincoln (1809–1865), který řekl: „Když mi dáte šest hodin na to, abych pokácel strom, tak první čtyři strávím broušením sekery.“

Produktivita a efektivita jsou základními slovy magazínu FC od jeho prvního vydání před sedmi lety. Chci, aby lidé lépe využívali čas a dříve dosahovali cílů, které v životě mají.

Produktivita a efektivita jsou dvě různá slova. Produktivita je o kvantitě, efektivita o kvalitě. Produktivita říká, kolik toho dokážu za určitý čas vytvořit. Efektivita říká, jak dobré je to, co vytvořím – tedy zda při vší své produktivitě jsem také efektivní (zda má vůbec moje produktivita smysl).

Být produktivnější, respektive efektivnější, neznamená nezbytně pracovat víc, spíše pracovat jinak – udělat v kratším čase více kvalitní práce. Nové vydání magazínu FC ostatně zaměřuji na to, jak se zbavit zbytečných starostí, které nám berou v životě soustředění a dobrou energii, a to ve všech oblastech lidského konání.

Protože mi o toto téma hlavně zkraje roku, plného předsevzetí, hojně píšete, položme si nyní základní otázku:

  • Jaké minimální základní změny, myslíte, můžete už dnes udělat, aby Vám přinesly co nejvíce výsledků?

Prvním pravidlem, které potřebujeme znát, je takzvaný Paretův princip nebo také pravidlo 80/20. Zformuloval ho italský ekonom Vilfredo Pareto (1848–1923), ve volném čase zahradník. Všiml si, že osmdesát procent jeho celkové sklizně hrášku pochází z pouhých dvaceti procent lusků. Naopak osmdesát procent zbývajících lusků mu dodalo jen dvacet procent celkové sklizně hrášku. Jako matematik následně spočítal, že také podnikatelům přináší osmdesát procent zisku jen dvacet procent jejich aktivit, zatímco zbývajících osmdesát procent aktivit vyjde skoro vniveč (přinese jen dvacet procent zisku). Z toho konstatoval, že osmdesát procent svého úsilí (času) věnujeme činnostem, které nám přinášejí jen dvacet procent výsledků. A zeptal se: Co by se stalo, kdybychom větší, ba dokonce VEŠKERÉ úsilí napřímili do činností, které jsou efektivní?

Následná doporučení pomáhají změnit poměr. Zbavit se aktivit, či dokonce pasivit, které nám nepřinášejí žádný efekt, naopak nás rozptylují nebo připravují o dobrou energii, a tak využít čas efektivně.

1. Pusť se do práce

Stanovit si cíl nebo předsevzetí dokáže kdekdo, ale splnit ho už málokdo – statisticky jen 10 % lidí. Čím se odlišují od ostatních 90 % lidí, kteří jen plánují, ale nikdy plán nedotáhnou do konce?

Předně, jsou schopni začít. Už filozof Rej řekl: „Nejtěžší na každé práci je překonat okamžik, kdy se nám nechce pracovat.“ V magazínu FC Nové začátky jste pak mohli číst příběh muže, který po těžké nehodě přísahal, že když se uzdraví, kompletně změní život. „Nejtěžší okamžik nastal, když jsem se uzdravil a najednou jsem musel sám před sebou dodržet slib – opravdu začít jednat.“

První krok je vždycky nejtěžší, protože je krokem od ničeho (plánu) k něčemu (jeho realizaci). Slavná americká novinářka Mary Heaton Vorse (1874–1966) říkala: „Celé umění psát spočívá v umění usadit své kalhoty na židli“. Jeden z nejlepších českých scenáristů a humoristů Zdeněk Svěrák přikyvuje: „Mé tajemství psaní? Hlavně začít psát. Cokoli. Jen psaním se totiž něco napíše.“

Většina lidí nikdy nezačne. Už na samém prahu sklouznou k mnohem snazší pohodlnosti, prokrastinaci, odkládání toho, co přitom považují za důležité. Jednat je život donutí často až tehdy, kdy se důležité stane urgentním; když jednat už MUSEJÍ. Do té doby se všemu, co přitom potřebují udělat, snaží vyhnout.

Kdo má odvahu vést si záznamy o svém čase (= kdo se nebál mých motivačních diářů), dnes může pohlédnout pravdě do očí. Ví, jak málo ve skutečnosti dělá pro své cíle. Je dobře si to uvědomit. Alespoň nám dojde, že můžeme dělat vždycky víc. I proto jsem diáře tvořil.

Kdykoli odkládáme kroky, které jsou pro nás důležité, dovolujeme, aby naše cíle zůstaly neúplné a náš život nenaplněný. Smyslem prvního kroku tedy je ZAČÍT BEZ OHLEDU NA ČAS – zda je středa, leden, rok 2019.

Můj tip: Přestaňme se na svůj cíl dívat v celku. Přestaňme ho vnímat jako obrovskou horu, kdy nám už jen představa, že bychom ji měli vyjít, bere dech. Učme se porcovat si velké cíle na maličké dílčí kroky. Z patra do patra taky nemusíme vyskakovat. Stačí postupně vyjít jednotlivé schody.

Jakmile nám dojde, JAK MÁLO nám stačí k tomu, abychom se dnes přiblížili svému velkému cíli, uděláme to hned. To je první mentální změna, která nám umožní přestat marnit osmdesát procent svého času neefektivními činnostmi.

Jaké další tři dovednosti pomáhají produktivitě, respektive efektivitě?

Otočte, prosím, na 2. stránku.