Proč děláš to, co mi ubližuje, když říkáš, že mě miluješ?

A znáte tuhle?

Potkají se Láska a Přátelství. Láska se ptá: „Proč jsi na světě, když jsem tu já?“ Přátelství na to: „Protože Ty způsobuješ rány, a já je hojím.“

Milá anekdota. Ale v reálu života to tak není.

Láska nikdy nezpůsobuje rány. Čistá láska nikdy neubližuje. Nikdy nezklame.

Zklame jen člověk. Konkrétní člověk.

Učme se to rozlišovat. A učme se také porozumět tomu, proč nám někteří lidé ubližují. Uvedu alespoň základní typy:

Dítě

Nedejme se mást. Může mít už občanku, dokonce být hodně v letech. A přece bude pořád nezralý. Dětina.

Všichni po narození nevíme a neumíme skoro nic. Naše životní cesta spočívá ve vyzrávání. Všichni bez rozdílu děláme chyby. Ale odlišujeme se v tom, zda se z chyb ponaučíme.

Život nás nutí k ponaučení tehdy, když kvůli těm chybám něco velkého ztratíme. To nás bolí. To už nechceme opakovat.

Člověk, kteří zůstává dětinou, opakuje pořád stejné chyby. Porušuje klidně všech 250 zákonů lásky. Ne proto, že by byl zlý, ale proto, že ještě o nic velkého nepřišel.

Těmto lidem bylo vždy prominuto. Měli umetenou cestu životem. Potřebují prohrát. Jen tak si uvědomí, jak snadné je chybu udělat a jak těžké ji napravit. Pochopí, jak ta chyba bolí nejen druhé, ale taky je.

Nedávejme jim druhou šanci. V jejich zájmu. Vrátí se jako jiní lidé. Budou mít stejné jméno, tvář i občanku, ale jiné srdce. Vyzrálejší. (O tomto procesu je celá moje kniha Dvanáct srdcí.)

Narcista/sobec

Jsou dva typy zahleděnců do sebe, ale každý je jiný.

Narcis chodí po světě už od dob antických bájí. Byl pro svou krásu velmi milován lesní nymfou, ale lásku neoplácel, protože se zcela zamiloval do svého vlastního obrazu v odrazu lesní tůně. „Bože, jak jsem půvabný, úžasný, výjimečný,“ kochal se na vodní hladině. A nikdo nesměl říct opak. (Více v článku Jak na narcistu aneb Silný navenek, křehký uvnitř.)

Ano, narcista je zahleděný do sebe, ale potřebuje publikum. Potřebuje ozvěnu, jak dokonalý je.

V tom ubližuje. Miluje jen sebe. Nezná projevy lásky vůči druhému. Nemá emoční empatii. Život s ním je naplněný neopětovanou láskou.

Naopak sobec je zahleděný do sebe natolik, že klidně pohřbí své okolí. Když bude padat lavina, sobec prchne a nechá Vás pod ní. Nezáleží mu na Vás. Narcista Vám pomůže, ale jakmile Vás vyhrabe a Vy mu padnete kolem krku, jeho první otázka bude: „Co říkáš tomu, jak skvělý jsem byl?“

Sobcem začínají už nebezpečné druhy lidí. Víte, když milujete narcistu, odpovědí je nic. Když ale milujete sobce, odpovědí je negace. Od manipulátora dělí sobce pouze to, že zlo v sobě nedokáže plně využít. (Více v článku 5 znamení sobce aneb Jak se silní ve vztahu stávají slabými.)

Manipulátor

Upír. Parazit. Tak ho lidé častují. Potřebuje totiž oběť, aby ji vysával. Na rozdíl od sobce nepřežije sám.

Upír je přesnější pojem. O parazita totiž žádná oběť nestojí. Ale za upírem sami jdeme. Upíra dokonce milujeme. Vědomě se stáváme závislými.

Ovšem ani upír není nejpřesnější pojem. Upíři totiž vysávali energii jen v noci. Ale manipulátor je úděl celodenní, ba celoživotní.

Manipulátoři jsou velmi chytří a zralí lidé, jenže stojí na straně zla. Objevili, že člověka nejlépe zničí, když mu vsugerují, že ho milují, a současně že ten člověk dostatečně nemiluje je. Každým činem tak své oběti dávají najevo, že může ztratit. „Když odejdu, Ty ztratíš, protože přijdeš o člověka, který Tě naprosto miluje, zatímco já neztratím nic – protože přijdu o člověka, který svou lásku nijak neprokazuje.“

Logika manipulátora je prostá: „Buď uděláš to, co chci, nebo mě nemiluješ.“ Ano, Rozum zamilovaného bije na poplach. Volá: „Pryč od něj! Vždyť Tě zneužívá, ničí, zabíjí!“ Ale Srdce racionálně neuvažuje, je plné emocí. A ty emoce ovládá manipulátor. (Více v článku 5 typů manipulátorů aneb Proč lidé, kteří pro nás dělají tak málo, pro nás znamenají tak hodně.)

Manipulátor má jedinou slabinu: Nesmí o svou oběť přijít. Jakmile oběť odejde a odpojí se od jakékoli další komunikace, pro manipulátora je to pohroma. Ví, že tohle nesmí dopustit. Neměl by z koho sát energii. Sám by zahynul.

Vydržet jeho útoky na emoce je jedno z nejtěžších umění lásky. Proto jsem psal knihu 100 nejkratších cest k Tobě. O tom, jak se v sobě pozitivně uzavřít, pochopit život i to, že když špatné lidi vracíme do své blízkosti, nemůžeme se cítit jinak než špatně.

Slaboch

Chtěl by být ve vztahu manipulátorem, ale nemá na to. Připomíná sobce, ale i ten je schopen přežít sám. Slaboch ne.

Slabochem bývá opuštěné Dítě, Narcista, Manipulátor. Kdokoli, kdo prohrál, a neponaučil se. Je příliš slabý na to, aby přiznal svoje chyby. Proto je ani nenapravuje. Proto se točí v začarovaném kruhu. A je zahořklý na celý svět.

Slabocha potkáte kdekoli. Nemusí mít nálepku na čele, prozradí se sám svými slovy a činy. (více v článku 11 chyb, které slaboch dělá a nikdy neuzná.)

Slaboch je neschopen přiznat si i to, že opakované chyby vedou ke stále stejným výsledkům. Dělá pořád totéž, a přitom se zlobí na svět, že výsledky nejsou jiné. Přichází o stále víc lidí ve svém okolí, dokud nepochopí, že jeho spásou je silný partner.

Slabí lidé druhé ponižují, podrážejí. Nedokážou druhé zvedat, protože na to nemají sílu. Silní lidé naopak druhé zvedají, a rádi, protože právě to zvedání je činí silnými.

Slaboch vytváří dojem, že se pere s celým světem. Ve skutečnosti je jeho soupeřem pouze on sám. Dokáže i silnému partnerovi obrovsky ublížit, nikoli však proto, že by neměl rád toho partnera, ale on přestal mít rád sebe. Ubližuje druhému, i když ví, že o něj přijde. Že toho bude vnitřně litovat. A že bude ještě slabší.

Nikdy si je neber osobně. NIKDY!

Typů lidí, kteří ve vztazích ubližují, je víc (například 7 her s důvěrou aneb Koho můžeš potkat nejen na seznamkách). Vždycky si však pamatujme, že to, jak se k nám chovají, není o nás, ale o nich. Nevyjadřují tím, jací jsme my, ale jací jsou oni.

Budou o nás špatně mluvit. Špatně s námi zacházet. Dělat přesně to, co nás bolí. Nebudou reflektovat to, co nám vadí a co jim zdůrazňujeme. Opakuji: Není to proto, jací jsme my, ale jací jsou oni.

Nerozumějí lásce. Ještě nepoznali její poklad. Neuvědomují si, jaké bohatství znamená milovat a být milován. A také – i když si lásku rádi berou do úst – ve skutečnosti ještě nepochopili, že láska není to, co cítíme, ale hlavně to, co děláme.

Neberme si tedy jejich chování osobně. Neříkejme, že nás láska zase zklamala. Lásky nikdy nezklame. Zklame jedině člověk.

Mezi mými knihami si můžete vybrat v rozpisu zde. Pokud si do zakoupené knihy přejete osobní věnování, napište prosím Tereze, rád Vám tam něco vzkážu. Knihy lze zakoupit pouze zde.

© Petr Casanova