Jak vyhnat staré duchy ze své hlavy

- Reklama -

Jak se očistit od duchů minulosti

Předně: Přestaňme se obávat, že nemáme žádnou kontrolu nad svými emočními břemeny. Máme. Následující tři tipy nám pomohou zbavit se duchů svých minulých vztahů.

  1. Přijmi odpovědnost za svou minulost

Tohle je všeobecný princip růstu z vlastní minulosti. Říci si (nebo klidně před jinou osobou, pokud je to vhodné): „Ano, dovolil jsem, abych se stal kořistí negativních představ, myšlenek a slov o mé osobě. Ale už nedovolím, aby mě dál ovládaly.“

My všichni s tím máme problém. Druzí lidé nám něco vnuknou a my toho brouka do hlavy ihned přijmeme jako fakt: Opravdu na to asi nemám. Opravdu jsem asi příliš špatný, starý, hloupý.

„Nerozumím Tvému humoru, to znamená, že jsi nudný člověk.“ „Nedokážeš mě uspokojit, to znamená, že jsi nedostatečný milenec.“ „Nedokážeš zvládnout mé nároky, to znamená, že jsi špatný člověk.“

To jsou vyjádření jednoho jedince ze sedmi miliard na světě. Přitom každý člověk je jiný. To, že s námi není spokojen jeden, neznamená, že nedokážeme potěšit někoho jiného. Pamatujme: Jestliže nějakému člověku dáváme maximum a jemu to nestačí, dáváme to pouze nesprávné osobě. Nic víc, žádné větší drama to není. Nemůžeme se zavděčit všem.

Například: Jen proto, že nás v dětství spolužáci vyloučili ze svého kruhu, neznamená to, že nenajdeme porozumění a lásku jako dospělí. Náš kruh vždycky existuje. (Homosexuálové by mohli vyprávět.)

Absolutně všichni můžeme překonat přízraky své minulosti, a to bez ohledu na to, jaká břemena to jsou. Ale musíme v první řadě přijmout odpovědnost za to, že jsme se takovým chováním svého okolí nechali zmást.

  1. Postav se svým duchům

Tato část procesu vůbec není o obviňování (bývalých) partnerů, rodičů, kamarádů, kolegů, stejně tak vůbec nejde o sugesci, že jsme byli „někým zneužiti“. Vlastně vůbec nejde o to, jakému typu a rozsahu dysfunkčního chování ve vztazích jsme byli vystaveni. Podstatné je, že ho máme pod kontrolou. Jinými slovy – že my jsme ti, kdo ovládá situaci, ne duch.

Budeme-li obviňovat druhé za to, co nám provedli, budeme se cítit jako oběť. A zůstaneme-li v režimu oběti, sami sebe tím odsoudíme k oživování negativních pocitů, navracení negativních myšlenek a opakování negativního chování.

Ne. To, jak se k nám druzí chovali, je jejich problém. To, jak se postavíme k jejich chování, je náš problém.

Překonat přízraky minulých vztahů znamená ve druhé řadě přijmout minulost jako cennou zkušenost, kterou už nebudeme opakovat. Všichni se učíme ze svých chyb. Jednou z největších chyb je uvěřit v definici, kterou o nás vytvořili jiní – především ti, kteří nás nikdy neměli rádi.

Zasmějme se tomu. Je to dobré ponaučení.

  1. Odliš sebe a své duchy

Starý duch se nás drží, dokud v něj věříme – dokud si myslíme, že jsme opravdu takoví, za jaké nás druzí považují. Jinými slovy: Zmizí, jakmile v něj věřit přestaneme. Ukážu Vám, jak.

Naučme se uchopit nějakou přednost, kterou na nás druzí oceňují, nebo o které zatím nevědí.

Příklad: Naše matka soptí, uráží nás. Vyjadřuje, jak jsme špatní. Oddělme ducha, kterého nám posílá („Jsem špatný!“), od sebe. Oddělme vůbec její momentální chování vůči nám od naší vlastní osoby. Možná zjistíme, že je rozčilená, protože ztratila energii v práci, že něco pokazila, že na ni dolehl nedostatek finančních prostředků v rodině, že jí záleží na tom, aby všechny její děti vyrůstaly zdravě – že to paradoxně myslí dobře. Pak stačí ubryndnout vodu na sedačku, a ona vybuchne.

Existují lidé, kteří po takovém výbuchu přiznají chybu a omluví se. Ale nedělají to všichni. Zlý duch pak zůstane v druhém jako semínko zasazené ve vlahé půdě, které s časem vzklíčí a začne růst.

Možná tou předností, kterou u sebe můžeme nalézt, je velkorysost. Pochopení pro to, že druzí dělají chyby. Tak jako je děláme my sami.

Zejména láska je v tomto nevyzpytatelná. Na jednu stranu vyvolá silné hřejivé pocity, když jde všechno dobře, a na druhou stranu stejně extrémně bolí, když se něco nedaří. Je to proto, že my všichni jsme v lásce velmi citliví na klady i zápory. Máme obnažené srdce i ego. A když vše nejde tak, jak si představujeme, ovládají nás smutek, zlost, pocit viny, pomstychtivost. Opakovaně si přehráváme staré rozhovory a scény a tak rádi bychom si přáli dostat novou šanci, a tedy i nový výsledek.

A proto…

Naučme se přijmout, co se stalo.

Usmát se na starého ducha, který tím ztratí svou sílu. Uleví se nám.

Ostatně, čas nás obvykle přesvědčí, že vlastně všechno bylo tak, jak být mělo. Že jsme obdrželi cennou zkušenost a jsme připravenější na lepší, smysluplnější vztah.

Naučme se proto říkat: „Minulosti, děkuji Ti za všechna ponaučení. Budoucnosti, jsem na Tebe připraven.“

  • Jak se přestat sžírat minulostí a ucpat všechny díry, kterými nám uniká energie pro přítomnost?
  • Jak najít radost v přítomném životě a umět házet za hlavu vše, na čem za pár let beztak nebude záležet?

Začněte nový rok načisto i ve své mysli – nalézt odpovědi i cestu Vám pomůže už toto vydání magazínu FC, zaměřené na nové začátky.

Koupit se dá i samostatně.

© Petr Casanova