Jak vyhnat staré duchy ze své hlavy

Myslíš si, že Tvoje minulost definuje Tvoji přítomnost. Myslíš si, že to, co Ti někdo vmetl do obličeje, musí být pravda. Myslíš si, že lepší budoucnost neexistuje. Promiň, ale to si nemyslíš Ty. To Ti napovídá... inu, starý duch.
- Reklama 4 -

Starý duch – zažili jste ho někdy?

Nemyslím záhadnou postavu v prostěradle, ale škodnou v hlavě. Vzpomínku na časy velkého štěstí, která nás nyní činí nešťastnými, cizí zlou větu, utkvělou špatnou prognózu.

Ten starý duch je jako břemeno, které si neseme z minulosti. Ať se hneme kamkoli, je s námi a ovlivňuje naši přítomnost. Nepomůže ani odjet do zahraničí – protože problém není v prostředí, ale v nás. Nepomůže nám ani smích přátel. Jako když zamícháte olej s vodou, po chvíli stejně zase olej vyjde na vodu. Staří duchové se prostě vracejí. Hlavně když jsme sami. Hlavně když zdánlivě nemyslíme na nic…

Ten starý duch narušuje naši sebedůvěru. Činí nás cynickými. Pochybujeme o tom, že by budoucnost mohla být někdy jiná. A to jen pro jednu starou myšlenku v hlavě…

Mám Tě rád, ale…

Z magazínu FC dobře víte, že psychologii rád vysvětluji na vztazích. Jsou nejnázornější.

William Faulkner jednou napsal: „Dokud žijeme minulostí, je to naše přítomnost.“ Problém minulosti je ovšem ten, že nevytváří budoucnost. Zůstáváme zakleti v čase, který neexistuje, nejde změnit ani vrátit. A my se trápíme tím, co bylo nebo nebylo, a nemůžeme s tím hnout.

Kdo žije pouze minulostí, je nešťasten. Buď myslí na to krásné, co bylo, a už není – a proto se trápí. Nebo myslí na to ošklivé, co bylo, a nedokáže se od toho oprostit – a proto se trápí.

Ve vztazích se oba smutky násobí v okamžiku, kdy člověk myslí na krásné začátky vztahu, který se následně pokazil. Má tedy v hlavě jak to, že jeho partner byl úžasný (na začátku), tak to, co špatného mu řekl (později). Je to dvojnásobná zlomenina srdce.

„Promiň. Vím, co jsme si slibovali. Přesto – odcházím.“ Slýchají to milující lidé, udivení z odchodu partnerů, kteří s nimi dlouho spokojeně žili, plánovali, nebo dokonce i založili rodinu. A protože takové odchody se nevysvětlují snadno, zazní duševní facky jako: „Už Tě nemiluji.“ (Případně: „Nikdy jsem Tě vlastně nemiloval.“) Nebo: „Už mě nepřitahuješ.“ (Případně: „Víc mě přitahuje někdo jiný.“) Nebo: „Jsi špatný v tom a tom.“

A zatímco člověk zmizí, zůstane duch. Doživotní bodanec, proč jsme si druhého nezasloužili. Bodanec, který se vrací s každým dalším vztahem v podobě pochybnosti, nedůvěry, obavy. To všechno starý duch dokáže.

Jak se ho zbavit?

Předně, je to přirozené. Každý z nás se po neúspěchu cítí zranitelnější. Automaticky si zapisujeme do paměti, co mohlo vést k neúspěchu. Naše mysl to dělá v dobré víře, chce, abychom si to pamatovali a už nikdy neopakovali. Chce nás tak učinit ostražitějšími. My si to však špatně vykládáme.

Myslíme si, že to špatné se nás děje proto, aby nás to oslabilo. Myslíme si, že naše neúspěchy nás vzdalují od úspěchů. Myslíme si, že kdo neuspěje, neměl by se už o nic nového snažit, protože je pravděpodobnější, že neuspěje znovu. Opak je pravdou.

Všechno špatné se děje proto, aby nás to posílilo. Neúspěchy nás přibližují k úspěchům. Kdo neuspěje, měl by si uvědomit, že je ponaučenější, moudřejší, a naopak mnohem pravděpodobněji příště uspěje. Pokud tedy nebude opakovat stejné chyby.

V celém Vánočním Speciálu jsem vysvětloval, jak nakládat s negativními emocemi a myšlenkami. Při osobních setkáních se čtenáři doporučuji jako prověřený lék na srdcebol psát dopisy bývalému partnerovi, ale za těchto podmínek:

  • Otevřeně v nich vyjadřovat své myšlenky a pocity, které v nás v konkrétní chvíli přetrvávají.
  • Tyto dopisy datovat a ukládat si je.
  • Nikdy je neodesílat.

Vznikne tak pozoruhodný deník. Při zpětném náhledu do něj spatříme, jak jsme se během času čistili. Někdy se zpětně usmíváme, někdy hrozíme, někdy až stydíme, co jsme na prvních stránkách dokázali vyplodit, a jsme rádi, že to ani bývalý partner, ani nikdo jiný nikdy neuvidí.

Život nás totiž naučí, že nám nechybějí lidé, kteří nás opouštějí, ale lidé, kteří nás nikdy neopustí.

Nebezpečí starého ducha

Nesnažme se uspíšit čas. Jen proto, že se cítíme osaměle, neskákejme do nových vztahů. Příčina našich špatných pocitů totiž není v absenci vztahu. Spočívá v břemenu, které si neseme z minulosti.

Spěcháme-li se starým duchem do nového vztahu, jsme jako svíčka se zlým plamenem. Sežehneme jím jak nového partnera (převozníka), tak sebe. Ačkoli totiž svíčka předá svůj plamen někomu dalšímu, její vlastní plamen se tím nijak nezkrátí. Starý duch nás s novým vztahem jen tak neopustí. (Více v článku O převoznících aneb Proč trvat na vyřešené minulosti.)

Uvedu dva příklady toho, co dokáže starý duch v novém vztahu:

  1. Muž měl kila navíc a žena ho stále zesměšňovala. Schválně ho štípala do tučného břicha, zatímco sama měla dokonalé tělo. Až muže opustila pro krásnější exemplář. Starý duch muži radil, aby už nikdy nevolil ženu, jež se mu bude posmívat. Proto si vybíral záměrně ty ženy, které se mu posmívat nemohly. Totiž ty, které samy měly ještě vyšší nadváhu a on je mohl sám štípal – snižovat jim sebevědomí. Věřil, že jen tak neodejdou za krásnějším mužem (jako ta předchozí) a nezopakují tak jeho starou bolest. Místo toho raději bolest způsoboval jim. Výsledek: Žádný vztah neudržel. Ženy ho také opouštěly. Zůstal osamělý, nešťastný a bezradný, kudy se v životě vydat.
  2. Žena měla otce-alkoholika. Její matka se s ním nikdy nerozvedla a dceři naopak zdůrazňovala, že „každý muž má něco“ a „pro dobro dětí je správné zůstat“. Také jejím manželem se stal alkoholik. Choval se podobně jako otec k matce. Bil ji, lhal, podváděl. Nakonec se vzmohla odejít a starý duch jí poradil vybrat si přesný opak – muže, který pil jen výjimečně. Jednou však přišel z firemního večírku, a jak žena ucítila alkoholový výpar, starý duch se opět probudil. Jako by zvolal: „On je stejný jako bývalý partner.“ I tento vztah se rozhodla raději zničit.

Se starým duchem zkrátka nelze budovat smysluplný nový vztah. S minulostí se musíme vypořádat a starého ducha tak vyhnat z hlavy, a hlavně ze srdce. Musíme si uvědomit, že:

  • Minulost vytvořila naši přítomnost, ale už nemá vliv na naši budoucnost, pokud jí to ovšem sami nedovolíme.
  • Náš život se změní vždy, když se ponaučíme z minulosti a přestaneme opakovat staré chyby. Jinými slovy: Stejné činy nemohou vytvořit jiné výsledky.
  • Každý člověk je jiný. Co však nový partner potřebuje, je jasno. Vědět, co nás bolí. Jen tak to nebude dráždit a ožívat v nás minulost.

Poslední bod je důležitý. Duchové se bojí světla. Nejen ti v pohádkách, i ti v naší hlavě.

Jako by se všemi silami vzpírali, abychom si na ně posvítili. Protože ovládají naše emoce a myšlenky, nám pak připadá namáhavé otevřeně si sednout s partnerem a svěřit mu, co zlého se stalo v naší minulosti a mohlo by ohrozit nový vztah. Raději mlčíme.

Věříme, že to samo přejde. Věříme, že to nový partner sám pozná, přečte z našich myšlenek. Věříme, že jít se starým duchem na světlo by mohlo ohrozit nový vztah. Opak je pravdou. To nám jen lže náš starý duch.

Žádný problém, žádné břemeno nezmizí jen tím, že ho začneme ignorovat. Naopak, nevyřešení staří duchové jsou v přítomnosti mnohem nebezpečnější. Jsou jako cihla, kterou ledabyle pohodíme na zem a předstíráme, že tam žádná není. Nechceme-li si natlouct, musíme ji jednou provždy odstranit. Jen tak se smíříme s minulostí, ať byla jakákoli. Jen tak se starý duch rozplyne.

Protože budu celé nové vydání magazínu FC zaměřovat na zbavování se všech zbytečných problémů a starostí v naší hlavě i duši, povím teď alespoň tři stručné postupy pro ty, kteří na odpověď spěchají nebo z jakýchkoli důvodů nepatří k odběratelům magazínu FC, ale problém je trápí.

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -