Jak znovu najít sebehodnotu, kterou v Tobě druhý zadupal

- Reklama -

4. vhled: Stěžování všechno jen zhoršuje, raději hledejme řešení

Jedna věc je uvědomit si, CO DĚLAT. A stejně důležitá věc je uvědomit si, CO NEDĚLAT. Co tedy obvykle děláme, když cítíme zmar ve vztahu? Máme sklon si stěžovat. Nahlas. Všem, kteří jsou na dosah a mohou nás slyšet. Jenže to nepomáhá nám ani jim. Proč?

V životě obecně platí, že se nikdy nedostaneme tam, kde chceme být, stěžováním si na to, kde jsme teď. Stěžování nic neřeší. Je to mrtvá aktivita. Stěžování nefunguje jako taktika nebo strategie. A to mimo jiné proto, že každý krok v našem životě nás připravuje na krok, který je nutné udělat hned poté. Stát na místě a stěžovat si na předchozí krok nemá smysl. Protože hned následujícím krokem to můžeme napravit.

Všichni máme omezený čas a energii. Jakékoli množství času a energie, které trávíme vytím na Měsíc jako vlci, nám nepomůže dosáhnout ničeho, co za to opravdu stojí. Ani nás to vytí nakonec nečiní šťastnějšími.

Vezmeme-li pouhých 10 % času a energie, které vkládáme do naříkání, a použijeme je na řešení svého problému, překvapí nás, jak rychle život může začít fungovat. Všichni máme více moci a vlivu nad svým osudem, než si připouštíme. Schválně, zkusme to. Když si přestaneme stěžovat a odmítneme vidět sebe jen jako bezmocné oběti, najednou zjistíme, že jsme silnější, než jsme si mysleli. Ale jen tehdy, pokud tu sílu využijeme v praxi.

Všichni děláme chyby. Třeba i ty, že odcházíme od lidí, kterých jsme si nevážili, abychom se naučili vidět hodnotu svých blízkých, ještě když je máme poblíž, a ne až když je ztratíme.

5. vhled: I ten nejkratší krok je pokrok. Tak ho udělejme hned dnes

Zdá se nemožné pohnout se, když jsme ochromeni. Cítíme se zarezlí na slepé koleji. Ztratili jsme srdce, které nás mělo milovat. Připadá nám těžké se motivovat, jestliže si myslíme, že nemáme už žádnou sílu zabrat dopředu. Tehdy máme sklon litovat se.

Jenže pak pomůže maličkost. Jeden malý krok kupředu každý den. A začneme se cítit postupně lépe a silnější. A to je to, co bychom měli udělat právě dnes. Jeden krok. I nejmenší možný.

Každému vyhovuje něco jiného. Někomu stačí zapnout počítač, otevřít dokument a napsat jednu větu denně. Jinému vyčistit si hlavu ve vysmáté společnosti. Dalšímu věnovat se koníčkům, rodině, tvořit hodnoty, na které pro samý vztah zapomínal. Může to být zdánlivě zanedbatelný krok, o němž si myslíme, že nebude mít žádný význam. Ale právě tyto malé krůčky dělají největší rozdíl. Jsou tak jednoduché, že je zvládne každý, i ten, kdo se cítí zdrcen. Kouzlo sebemenšího krůčku je v tom, že pochopíme, že také příští krůček bude možný. A pak i ten další. A náhle zjistíme, že jsme z problému vyšli. Protože, jak rád říkám, když procházíme peklem, hlavně se nesmíme zastavit. Jinak se v tom pekle usmažíme.

Vím, že to může jít těžko. Všichni máme sklon klást svůj hlavní problém do středu vesmíru. Odtud se nám zdá, že kdykoli nás někdo drtí, drtí tím celý život. A pak máme pocit, jako když se nám hroutí celý svět. Ale je to jen pocit. Není to pravda. Kdykoli se litujeme, že život nejde tak, jak jsme si plánovali, a začínáme pochybovat o tom, zda jsme dost dobří, pak se, prosím, rozhlédněme. Zjistíme, že nejsme ve středu kosmu, že jsou kolem nás kupodivu i další lidé. Začneme vnímat jejich problémy a budeme jim moci nabídnout pomoc. Protože najednou nestojíme v těžišti jejich vesmíru a vidíme jejich problémy z nadhledu.

Přestaňme být sebestřední. Pomůže nám to, protože okamžitě zmizí sebelítost. Uvědomíme si, že se nemusíme litovat, protože otázka, jestli jsme dost dobří, nikdy nestojí ve středu světa. Naše otázka by spíše měla znít: Co potřebují lidé v mém okolí? Přemýšlet o druhých je skvělá terapie, pomáhá nám léčit v sobě pocity skleslosti. Začneme totiž opět cítit, že máme moc a náš život má smysl. Protože tím, že pomůžeme někomu dalšímu, se přestaneme cítit zbyteční.

Může to jít těžko. Protože nejsme stroje. Nedokážeme se jen tak napojit a dobít energii, když nám schází. Jsme jen lidé. A jako lidé občas váháme, pochybujeme a cítíme bolest. Ale to je v pořádku. Stejně jako to, že každý den máme příležitost ke změně. Může být i malá. V srdci. V perspektivě, kterou vnímáme své okolí. I v rozhodnutí, které nám změní život.

Nikdy nepodceňujme svou moc. A nepohrdejme už žádným dnem.

  • Jak poznat partnery, kteří naši hodnotu nebudou snižovat?
  • Komu má smysl věnovat energii, a kdo nám ji pravděpodobně bude brát?
  • Vyberte si knihu podle své situace zde

© Petr Casanova