Jak znovu najít sebehodnotu, kterou v Tobě druhý zadupal

- Reklama -

Celou druhou polovinu týdne jsem řešil tři případy, které měly jedno společné:

Příklad 1

Ženu se dvěma dětmi před časem opustil manžel. Byla zdrcená.

Sice ji potkal lepší muž. Její děti přijal za své, nosil ji na rukou.

Ona si dobře uvědomuje, že je lepší. Bohužel až teď. Dokud byl po jejím boku, zoufala si před ním, jak je strašné, že se nevrací ten původní. Až o lepšího muže přišla.

Teprve když neměla ani jednoho, pochopila rozdíl mezi nimi.

  • Já se ptám: Co se musí stát, aby si lidé uvědomili hodnotu druhého včas – tedy dříve, než zůstanou sami?

Příklad 2

Klasický případ 90 ku 10. On si ji vybral, protože mu připadala dokonalá, 100procentní.

Jistěže 100procentní nebyla, ale dokud byl zamilovaný, žádné chyby na ní neviděl, nebo je nepovažoval za důležité.

Když mu čas odebral růžové brýle, náhle viděl, že jí něco schází – že je jen 90procentní.

Zatímco nová žena, která se teď vyskytla v jeho blízkosti, se zdála zase 100procentní. Odešel za ní v domnění, že 100procentní také zůstane. Nezůstala. Po čase jí opět něco začalo scházet. A opustil ji pro jinou „100procentní“.

  • Já se ptám: Proč se honíme za ideálem dokonalosti, když neexistuje?

Příklad 3

Žena se rozhodla naprosto obětovat pro svého muže. Spálila veškeré mosty – do práce, ke kamarádkám i k rodině. Byla to absolutní, bezpodmínečná láska.

Pro svého muže udělala cokoli, co mu jen viděla na očích. A dělala to každodenně. Tím pro něj paradoxně přestala být přitažlivou. Její servis se totiž stal stereotypním, samozřejmým, muž o něj nemusel bojovat, usilovat, snažit se. Jinými slovy: Nemusel za její lásku „platit žádnou cenu“. A co nemá žádnou cenu, to nemá žádnou hodnotu. Co nemusíme platit, toho si přestáváme vážit.

A tak ona, která se mu rozhodla absolutně obětovat, byla absolutně obětována. Muž si záhy našel jinou ženu, u které musel za každý projev laskavosti hodně zaplatit. Ta žena nebyla jen tak dostupná. A právě to ho – jako muže-lovce – lákalo.

Obětovaná žena se mě ptala: Jak ho získat zpátky? Jak se mám před ním ještě víc ponížit, aby se vrátil? Jakým doprošováním u něj získám vyšší hodnotu?

  • Já se ptám: Kde je hranice naší sebeúcty, která nám umožní pochopit, že sebeponižováním nikdy svou hodnotu nezvýšíme?

Všechny své knihy zaměřuji na to, jak se přestat zbytečně trápit a jak svou lásku opět směřovat k lidem, kteří si ji zaslouží a my si zasloužíme je. Neztrácet ve vztazích sebehodnotu, sebevědomí, sebejistotu je v našem vlastním zájmu, ale i v zájmu druhých, kteří si musejí uvědomit, že i když nabízíme srdce na dlani, není určeno k zahození nebo rozdupání. Že má svou hodnotu.

Ačkoli je každý případ unikátní, rámcově je cesta k pozitivnímu řešení pokaždé stejná. Stačí pochopit pět následujících vhledů do situace:

Uděláš pro druhého cokoli, ale právě tím pro něj ztratíš hodnotu. Strašný paradox. Jako by ti méně dostupní byli žádanější…

1. vhled: Cítit se poníženě = znamení, že je na čase provést změnu

Smyslem našeho žití je cítit se šťastně. Do vztahů vstupujeme proto, abychom se cítili šťastnější než sami. Cítit se nešťastně je vždycky signál, že musíme něco změnit. Ať je to změna v srdci, v úhlu pohledu, ve svých návycích. V každém případě to, v čem nyní žijeme, nefunguje. A teď důležitý bod:

Kdykoli se cítíme zrazeni nebo poníženi, všimněme si, že obvykle naším prvním instinktem je podívat se kolem sebe po někom/něčem, koho/co bychom mohli obvinit. Ale ve skutečnosti bychom se měli podívat sami do sebe. Posvítit si: 1) na to, co cítíme, 2) na to, co nás při tom napadá, 3) na to, jak na obojí plánujeme reagovat.

I když nám připadá, že jsme bezmocní, je to jen pocit. Máme obrovskou moc. Náš život je naše odpovědnost. Ne vždy můžeme změnit to, co se děje mimo nás – tedy i to, jak se k nám chová partner, on je přece suverénní osoba. Ale vždycky můžeme změnit to, jak to vnímáme a do svého života přijímáme. Nejlegračnější je, že když změníme úhel, kterým se na život díváme, život se změní sám o sobě. Což nám konečně začne otevírat cestu k pozitivním činům.

Ten první se bude dít opět v nás. Jak zní?

Otočte, prosím, na 2. stránku.