Jak zachránit člověka aneb Když se dívce hroutí tvář

Představte si, že máte krásnou dcerku a nulové ponětí o tom, co se v jejím těle děje.
- Reklama -

Existují ženy, které nechtějí vyjít na ulici nenalíčené, neučesané. Vědí, jak společnost soudí druhé podle vzhledu.

MIRKY DOBEŠOVÉ se nikdo nezeptá, proč má takový obličej, ale hlavně nikdo netuší, jaký svádí boj.

S trpkým úsměvem poslouchá lidi, jak rozumují, že peníze nejsou všechno. Nejsou, pokud nejste v Mirčině kůži a čas Vám neutíká poněkud rychleji.

Kdekdo mi říká: Koho by zajímal osud jedné obyčejné holky? Proč zrovna jí pomoci?

Já vím, že pomoc jednomu člověku nezmění celý svět. Ale může změnit celý svět tomu jednomu člověku.

S mámou. Těsně před osudovým Dnem D.

Když se Ti život v sekundě změní

Dokážu pochopit, že má člověk zaplatit za chyby, které sám způsobil. Ale nedovedu pochopit, proč má dokonce čtrnáctileté dítě zničehonic prožít to, co Mirka.

Bylo jí právě čtrnáct let, když lékaři šokovali rodiče diagnózou: „Vaše dcera má alveolární rhabdomyosarkom. Připravte se na nejhorší. Může zemřít.“

Ten nevyslovitelný název má zhoubný nádor měkkých tkání, který u dětí začíná v oblasti hlavy a krku. Roste pomalu, ale jistě. Postupně metastazuje do plic, mozku, kostí a lymfatických uzlin. Nezastaví se, nemá s dětmi slitování. Mirce byl nalezen v pravé tváři – mezi okem a horní čelistí.

Existovala jediná naděje. Jediný specialista v celé zemi, který měl schopnost takový nádor odoperovat. Zákrok provedl. Jenže ten si vyžádal svou daň. V pražském Motole museli čtrnáctileté Mirce odebrat spolu se sarkomem všechny napadené části – kromě tkáně obličeje též polovinu horní čelisti i se zuby, lícní kost a podočnicový oblouk. Aby pravé oko mělo vůbec na čem držet, vložili jí do tváře titanovou destičku.

Ale… Toto třípísmenné slovo se stalo vlastně symbolem Mirčina života.

Mirka dnes

Bylo totiž jen otázkou času, kdy titanová mřížka slabou pokožku bez tkáně protrhne. Stalo se tak před pěti lety. „Moje pětiletá skorosestra se mě onehdy zeptala, proč mám pod okem včelí úl. Odpověď ,aby mi oko nespadlo do krku‘ ji uspokojila. Mě to ale už neuspokojuje,“ říká Mirka, která oněch pět let objíždí specializované lékaře a ptá se, kdo ji může zachránit.

Nádor jí odoperovali, ale její obličej se od té doby bortí. Hrozí, že přijde o další část tváře i chrupu, a hlavně o zrak. Je příznačné, že rakovinu porazila, ale mnohem náročnějším soupeřem je její – pojišťovna.

Když úřadu na člověku nezáleží

„Navštívila jsem všechna specializovaná pracovišti v Česku. Všichni lékaři byli ohromně ochotní, pomohli by mi, ALE! Pokaždé skončili na tom, že nemají potřebnou praxi s takovou sérií operací – transplantací kostí a tkání v obličeji. Naznačili mi, že by se na mně museli ,zaučovat‘, navíc se nedovedli shodnout ani v základním postupu. Někdo mi chtěl kost na vyplnění obličeje brát z lopatky, druhý z pánve. Třetí dokonce zamýšlel vyjmout mi tu titanovou mřížku. Zeptala jsem se, jestli bych tím nepřišla o zrak. Zarazil se a přiznal, že asi ano. Až docent Roman Šmucler mi na rovinu řekl, že v Česku takový zákrok těžko provede někdo zodpovědný, a dal mi doporučení na dvě specializovaná pracoviště v zahraničí s tím, že tam jsou zkušenější.“

Detail pronikající mřížky. Právě ona ještě oko zachraňuje.

Mirku v zahraničí prohlédli. Potvrdili, že po odejmutí mřížky by přestala vidět. A také že operace bude velmi komplikovaná a musí jít o velmi jemnou práci maximálně zkušeného specialisty. „Tvář i zdraví máte jen jedno, řekli mi. Nemůže se na Vás někdo cvičit…“

Jenže to by nebyla Mirka, aby nevyslechla další ale: V Německu je přetlak čekajících pacientů. A Mirku tlačí čas. Naopak v anglickém Liverpoolu by ji na operaci přijali. „Měla bych štěstí i na zkušeného českého lékaře, který v té nemocnici praktikoval celý život a tento typ chirurgie ovládá. Je sice už v důchodu, ale dal by dohromady celý tým zkušených lékařů a dokázali by mi pomoci. Jenže taková operace něco stojí,“ svěšuje Mirka ramena.

A to NĚCO je ALE, které Mirka sama nedokáže porazit…

S o rok mladší sestřenicí Martinou, která Mirku obdivuje. „Hlavně za to, co vydržela a co denně zvládá. Stala se nesmírně silným člověkem, který mě naučil dívat se na život jinak – poznávat, jak malicherné jsou běžné problémy, které trápí většinu zdravých lidí.“

Její pojišťovna totiž tvrdí, že Mirce může technicky provést zákrok kdokoli v Česku. Doslova „každá fakultní nemocnice“. „Není tedy důvod“, aby se nechávala operovat v zahraničí. „Navštívila jsem dokonce samotného generálního ředitele pojišťovny. Vzala jsem si s sebou odborníka z kliniky v německém Weidenu, který řediteli zopakoval, že tak komplikovanou transplantaci nemůže dělat kdekdo a že i v celém Německu a Anglii se najdou pouze dvě místa, kde si na takovou operaci troufnou.“ Jenže ředitel trval na svém. A před zákonem samozřejmě obstojí.

Zahraniční specialisté odhadli cenu náročného zákroku na pět milionů korun. V Česku prý nacenili operaci na pouhých čtyři sta tisíc, ale dopředu negarantují kvalitu výsledku. „Vyslechla jsem si, že když jde o zdraví, na estetickém výsledku nezáleží. Je to strašný pocit beznaděje a zoufalství,“ říká Mirka. „Samozřejmě si spořím peníze, jak nejvíce mohu. Stejně tak mi spoří moje maminka, celá rodina vydělává vlastně jen na mou operaci. Nikdo si neumí představit ten psychický tlak po každé návštěvě ošetřujícího lékaře. Vždy se dozvím, jak mi dál a dál ochabují další části obličejové tkáně, jak je oko taženo dolů, jak zuby ztrácejí své ukotvení v dásni…“

Tytéž slečny, Mirka a Martina, v dětství.

Opravdu peníze nejsou důležité?

Dnes jednatřicetiletá Mirka se rozhodla pro poslední zoufalý krok – požádat o pomoc veřejnost. Zřídila si transparentní účet 2901488890/2010 (náhled do něj zde), na který mohou lidé Mirce přispět. „Peníze opravdu nejsou důležité, dokud nestojí mezi Vámi a zdravím nebo holým životem. Pak najednou začnou mít smysl a sílu.“

Mirce tečou slzy, když vidí, jak jí dokážou přispět lidé, kteří mají sami hluboko do kapsy – kteří jsou v penzi nebo na mateřské. Podle mě to ale žádný paradox není. Nejčastěji totiž přispívají lidé, kteří dobře vědí, jak je pomoc v životě důležitá. A že i když pomoc jednomu člověku nezmění celý svět, vůbec to nevadí, protože může změnit celý svět tomu jednomu člověku.

O celém životním osudu Mirky Dobešové budeme psát v příštím magazínu FC (1/2019), který zasíláme už koncem ledna. K odběru se můžete přihlásit zde.

© Petr Casanova