Jak si udržet silného partnera: 5 kroků, které posílí i nás

- Reklama -

Bývá to náš sen.

Přitažlivý, charismatický, soběstačný partner.

Ten sen se ale může změnit v noční můru. Ne kvůli druhému, ale kvůli nám.

To, co nás na silném člověku zpočátku fascinuje a proč se ho snažíme ulovit, se totiž může stát později tím, o co nechceme přijít. Ze snu se stává noční můra.

Kdykoli potkávám ty, kteří mají to štěstí na silného partnera, ale paradoxně se cítí v křeči, ptám se jich:

  • Cítíte spíše radost, že ho máte po svém boku, nebo úzkost, že ho můžete ztratit?
  • Dokážete unést, jak atraktivní je i pro jiné, nebo Vás spíše trápí představa, jak je žádaný a že by mohl kdykoli odejít k někomu, kdo se může zdát zajímavější než Vy?
  • Jak moc si ve svých představách připravujete vlastní zkázu?

Jak zdůrazňuji ve své knize Protože, to, jak myslíme ve vztazích, hodně souvisí s tím, jak si věříme i v ostatním životě. Jsou lidé defenzivní – kteří se náhlého štěstí bojí, protože by pak měli o co přijít. Není to nemoc, jen důsledek toho, že o něco krásného už v životě přišli. A nechtějí to zažít znovu.

Takoví lidé jsou schopni vyvolat dramata, která se ve skutečnosti nekonají. Přijít o skvělého partnera jen pro svou fantazii, která vyvěrá z minulosti, ne z přítomnosti. Trápí je každá narážka, domněnka, vnitřní slabost a nesebevědomí. A pak se špatný scénář opravdu naplní – silný partner odejde, protože dobře ví, že buď druhému důvěřujeme, a pak žádné vysvětlení nepotřebujeme, nebo druhému nedůvěřujeme, a pak nám žádné vysvětlení nestačí.

Co kdybychom dali najevo, že trucujeme; flirtovali s jinými; dělali dusno?
Jak se porvat se svou slabostí, a přitom ji neprojevit? Dokáže silnější partner pochopit, čeho se bojíme? Copak někdo chce slabého partnera, jakým bychom se ukázali?

Zdá se to jako paradox, ale mnoho přitažlivých, charismatických a soběstačných jedinců těžko hledá trvalý vztah. Není to jimi, ale představou, kterou o nich druzí mají. Potřebují také silného partnera. Jenže silným se nikdo nerodí. Silnými se všichni stáváme tím, že ze své slabosti zesilujeme.

Jak toho dosáhnout? Jak zbytečně nežárlit? Jak se neužírat domněnkami? Jak si přítomnost druhého užívat bez ošívání se, zda má ve své mysli opravdu jen nás? Zkrátka a dobře: Jak se sám stávat silným partnerem?

Kdo četl mou knihu o vyzrávání ve vztahu Dvanáct srdcí, pamatuje si, že každý vztah je jako řetěz – jen tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. Se slabým partnerem se vztah může kdykoli přetrhnout, bez ohledu na to, jak silným článkem je ten druhý.

V čem tedy ve vztahu se silným partnerem musíme pracovat na sobě?

1. Důvěřuj

Bez důvěry není vztah. Jasně že nám běhají hlavou všemožné myšlenky, když je náš partner středem pozornosti a dělá mu to dobře. Jasně že si vedle něj můžeme připadat jako druhé housle a konstruovat v hlavě, zda také jeho nenapadá, že by se k němu někdo jiný hodil víc. Pochybnosti jsou přirozené a lidské. Co však pochybnosti zpravidla nejsou – pravdivé.

Až devadesát procent všech obav, které nás v životě přepadnou, je neopodstatněných. To, čeho se obáváme, se většinou nenaplní. A když ano, tak zpravidla tehdy, když necháme strach rozhodnout o naší budoucnosti.

Zkusme si docela obyčejně věřit. Dejme druhému šanci, že to, co říká, si také myslí a dodrží. Důvěrou nemůžeme nic ztratit. Ztrácí ten, kdo ztratí důvěryhodnost.

Důvěra je do značné míry taktický proces, kterým odpovědnost přenášíme na partnera. Důvěrou se zbavujeme všech zbytečných starostí. Důvěra znamená uvolnit si energii pro sebe. A hlavně poskytnout druhému vzácný dar – dát mu šanci, aby nás zranil, a současně vyjádřit přesvědčení, že to neudělá.

Pokud zklame naši důvěru, zničí nikoli nás, ale náš vztah. Svobodné rozhodnutí je na něm.

On ho unese. Je přece silný.

2. Komunikuj

Láska je pěkné slovo, ale pouhé slovo, dokud ho člověk nenaplní skutečnými činy. Všechny potřebné pro rozvíjení dlouhodobého vztahu popisuji v základní knize 250 zákonů lásky. Zatímco důvěřování je čin, který rozvíjíme sami v sobě, nejdůležitějším proaktivním činem, rozvíjeným spolu s partnerem, je komunikace.

Její základní pravidla jsou snadná: Nevytvářejme si domněnky. Ptejme se. Nesnažme se číst myšlenky. Ptejme se.

Svěřujme se s obavami, snažme se o porozumění, bavme se o „černých skříňkách“, které obsahují záznamy katastrof z minulých vztahů a mohou nás podvědomě svádět pochybovat o druhém, být k němu odtažitější, podrážděnější, nejistější, ačkoli základní příčina vůbec není v něm.

Snažme se o maximálně otevřený vztah. Žádné hrátky. Žádné spolknuté obvinění druhého, které pak v naší hlavě dál bují. Žádné „až zítra“ – odkládání řešení sžíravých problémů, které rozleptává vztah hůře než kyselina.

Když chybí komunikace, není jak budovat vztah. Je to stejné, jako když se mobilní telefon ocitne mimo signál. Potom je dobrý leda na hry. Tak jako vztah bez komunikace.
Když chybí komunikace, není jak budovat vztah. Je to stejné, jako když se mobilní telefon ocitne mimo signál. Potom je dobrý leda na hry. Tak jako vztah bez komunikace.

3. Zpevňuj sebe, posílíš most

Jistěže, pokud otevřeně a upřímně vzájemně komunikujeme, může se proprat špinavé prádlo. Můžeme si zpříma říct nepříjemné věci, ukázat si navzájem chyby, podívat se do očí i takové pravdě/takovému názoru, které se neposlouchají dobře.

Přesto, pokud mluví partner, naslouchejme. Skutečně NASLOUCHEJME, ne jen poslouchejme. Poslechem ve vztahu člověk pouze pasivně monitoruje, kdy bude konečně pokoj nebo kdy vznikne prostor začít zase mluvit.

Naslouchání je aktivní proces, kterým se dozvídáme něco, co nás posouvá a inspiruje. Buďme vděční za takovou zpětnou vazbu, i když se týká našich chyb. Neberme si ji osobně, jako že nám partner něco vytýká. Nejde o nás, jde o vztah. Pokud partnerovi něco vadí, říká to proto, abychom to odstranili, zapracovali na tom a vyztužili sebe/vztah. Zpevní-li se pilíře, zpevní se i most.

Vnímejme partnera jako spoluhráče a vztah jako náš společný poklad. Nelekejme se chvil, kdy se druhý hádá. Bojme se, když se hádat přestane – tehdy už ve vztahu nemusí nalézat nic, o co by se stálo za to ještě pohádat.

Budeme-li partnera vnímat jako spoluhráče, se kterým společně prohrnujeme cestu, budeme se snažit přemýšlet o jeho návrzích a připomínkách a dělat maximum pro jeho spokojenost, která úzce souvisí i s tou naší.

4. Nevracej se na staré listy knih

Každý vztah má mnoho kapitol. Naučme se nevracet se ke stránkám, které jsme už jednou obrátili. Náš vztah není to, co bylo, ale to, co je. Součástí toho, co je, je i víra v to, co bude.

Slabí se vracejí po vyšlapaných cestách zpátky. Mají pocit, že jiná cesta neexistuje – jen to, co bylo. Domnívají se, že se musejí věčně litovat pro chyby, které někdy udělali. Že musejí druhým připomínat to, kdy i oni selhali.

Silní lidé ovšem nejsou ti, kdo nikdy nechybovali, nýbrž právě ti, kdo své chyby překonali a po prohrách šli dál. Ano, porážkami jdou vpřed. Ukazují, co jsou schopni překonat, ne čím se nechají porazit. I když okolnosti jsou tvrdé, oni vědí, že musejí být tvrdší. To je dělá silnými.

Silní lidé se nemodlí za pohodlný život. To by zlenivěli a sílu ztratili. Vědí, že za to, čemu věří, musejí bojovat. A to i když to ostatní považují za nemožné. Patří k těm, kteří prohrají bitvu, ale vyhrají válku.

Hovořme o svých slabinách, ale pouze proto, že je chceme překonat. Vracejme se do minulosti, ale pouze proto, abychom načerpali sílu a odvahu z bitev, které jsme již vybojovali. Pokud se chceme utápět ve frustracích, kdo všechno nás kdy zklamal, podrazil a „jak mám teď věřit, že Ty mě nezklameš?“, nedivme se, že za chvíli budeme v pokoji sami.

Minulost není schopen změnit nikdo, ani sebesilnější člověk. Natož minulost cizího člověka. Silní lidé nám pomohou pouze připomenout, že to, co nás nejvíce zraňuje, je nejčastěji naše vlastní myšlení. A také že ještě nikdo na světě nevyřešil svůj problém za použití těch samých myšlenek, které vedly k jeho vytvoření. Nicméně změnit naše myšlenky nikdo nedokáže. Může jen přispět k tomu, aby se změnily naše pocity. Inspirovat nás. Podpořit. Ale to hlavní musíme zvládnout sami:

Říká se tomu "top of mind" – být pro někoho prvním a jediným, kdo jej napadne. On pro nás je. Jak zajistit, abychom pro něj byli/zůstali takovými i my?
Říká se tomu „top of mind“ – být pro někoho prvním a jediným, kdo jej napadne. On pro nás takovým je. Buďme pro něj takovými i my.

5. Buď pozitivní

Lidské štěstí je v srdci a mysli, nikoli v nahodilých okolnostech. Krásné věci se dějí tam, kde se nejvíce vzdálíme negativnímu postoji. Pozitivní a usměvaví můžeme být nejen tehdy, když je všechno dobré, ale především když dokážeme na všem vidět to dobré. Ostatně, úsměv vždycky neříká, že jsme šťastní, někdy prostě vyjadřuje sílu a moudrost – protože úsměv nám pomáhá cítit se lépe.

V takové společnosti bude našemu partnerovi vždycky dobře. Více, než když ho budeme zasypávat negacemi.

Pak zjistíme, že on vlastně ani nepotřebuje hledat jiného přitažlivého, charismatického či soběstačného člověka. Protože my už takoví jsme.

Díky tomu všemu v nás bude vidět hodnotu. A my ucítíme, že mu opravdu máme co nabídnout. Naše sebevědomí půjde nahoru. A s ním naše spokojenost.

  • Všechny mé knihy seženete zde
  • Která z knih se hodí zrovna pro Vaši situaci? Přečtěte si zde

© Petr Casanova