Cesta odpuštění Petry Kvitové aneb 7 myšlenek, které přepadenou ženu vrátily na vrchol

Úsměv je nejkrásnější make-up ženy. A ten Petry Kvitové je obzvlášť důležitý pro všechny lidi, kteří teď prožívají příkoří a myslí si, že nic než hořkost je už v životě nečeká.
- Reklama -

Dvacátého prosince to byly dva roky, co ji ve vlastním bytě pořezal cizí muž. Vpadl dovnitř v bekovce a od té doby tvrdil, že si ona všechno vymyslela. Petra Kvitová měla vážně poškozenou levou ruku – tu, kterou hrála tenis. Téměř nikdo nepochyboval o tom, že ukončí kariéru. A pokud bude pokračovat, na výsluní se už nikdy nedostane – fyzicky ani mentálně.

V sobotu v 9.30 ráno našeho času nastoupí ve finále turnaje Australian Open. Svět žasne, že náročný program i všechny zápasy zvládla bez trenéra. Když se jí zeptáte na recept, odpoví slovy Jana Třísky: „Cokoli děláš srdcem, děláš dobře.“

Jak je možné, že z přepadení vyšla silnější, než kdy byla, takže dokonce útočí na pozici světové tenisové jedničky?

Proč se dnes nelituje doma u televize, jak hrozný osud ji potkal, a jak vůbec dokázala vypudit katastrofické vize, že se už nikdy nevrátí na kurt v plné síle?

Čím nás může rodačka ze slezského Bílovce inspirovat, kdykoli máme pocit, že náš sen vzal čert?

Z magazínu FC dobře víte, že mě zajímá myšlení úspěšných lidí. A víte i to, že úspěch neměřím dosaženým cílem, ale cestou, kterou dotyčný člověk k tomuto cíli musí urazit – počtem a velikostí překážek, problémů a výzev. Čím více toho musí cestou dokázat, tím je pro mě v cíli úspěšnější. Jakými myšlenkami mě tedy zaujala právě Petra?

Jak to zvládne levá ruka, kterou zasáhlo vážné zranění? I Petra si prošla pochybami. Tak jako my všichni, když se dotýkáme starých ran. Ale je to nutné, abychom se ujistili, že už budou v pořádku.

Alespoň sedm jejích námětů k zamyšlení:

  1. „Tajemství mého tenisu? Soustředím se pouze na jeden úder – ten, který mě teď čeká. A soustředím se na něj s jedinou myšlenkou – že miluji finále. Miluji plný stadion. Finále není součást turnaje. Finále je zvláštní zážitek. Jdu do každého úderu s tím, že se těším, že právě tento úder mě k finále přiblíží. Můj tenis je cesta za štěstím. A kdybych nebyla tenistkou, věřím, že bych měla jiný sen. A milovala kroky, které k němu směřují. Ten nejbližší by pro mě byl vždy nejdůležitějším krokem ke štěstí.“
  2. „Buď žijete s láskou, nebo bez ní. K lásce patří odpuštění. Kdybych neodpustila, zůstávala bych zahořklá a neschopná lásky – neschopná dostatečně zapojit srdce do rehabilitace, tréninku, hry. Musela jsem si úplně vyčistit hlavu. Žádná zášť. Žádný hněv. Žádná sebelítost. Protože i kapka jedu dokáže otrávit všechnu krev.“
  3. „Věděla jsem, že potřebuji odpustit už kvůli sobě. Fandila jsem si, ať to dokážu. Jakmile se mi to povedlo, byla jsem šťastná. Protože odpuštění je schopen jedině silný člověk. A tím jsem se potřebovala stát.“
  4. „Bylo mi jasné, že jestliže chci znovu něčeho dosáhnout, musím to absolutně milovat. A jestliže mám něco absolutně milovat, musím z hlavy vyhnat cokoli, co mi schopnost milovat bere. Neodpustila jsem proto, že by si snad ten druhý zasloužil odpuštění, ale proto, že jsem to odpuštění potřebovala já.“
  5. „Když jdete za tím, co milujete, necítíte takovou bolest. Ano, pro ruku byly první tréninky nápor. Ale já jsem na sebe vyvíjela absolutní tlak. Věděla jsem, že ty schody nahoru za mě nikdo jiný nevystoupá.“
  6. „Úspěch nespočívá ve výsledcích, ale v úsilí. Výsledek jeden den je, a druhý den být nemusí. Když ale svůj sen založíte na úsilí, pak výsledky přijdou. Musejí. Být nejlepší není tak důležité, jako dělat to nejlepší. Když děláte to nejlepší, pak se nejlepším dříve nebo později stanete. Vlastně, už jím pro sebe jste.“
  7. „Žádné vítězství není konečné, žádná prohra není definitivní. Když si udržíte úsilí, prohry překonáte a vítězství zopakujete. Nejdůležitější totiž není to, co se Vám stane, ať už pozitivního, nebo negativního, ale jak to pochopíte a hlavně uchopíte za pačesy.“
Úplná koncentrace na příští úder, který je vždy ten nejdůležitější. A to nejen u tenistů.

Petro, trůn je volný. Vítězství ve finále znamená první místo v ženském tenisovém žebříčku.

Petra ale ví, že to není cíl. Jen součást cesty. Cesty, která ji dělá šťastnou. Cesty, kterou miluje. Cesty, díky které dokázala odpustit to, čím by se jiní zalykali zbytečně možná celý zbytek života.

Sama je ukázkou, kam vede odpuštění chyb, které jsme neudělali my. Přemýšlejme o tom. Nedržme se bolestí, trápení, katastrofických vizí. Pustit je znamená opustit je.

  • Nedaří se Vám vypustit starosti, které Vám působí druzí?
  • Neumíte se přenést přes minulost a špatné zážitky?
  • Berete si příliš osobně to, co Vám někdo říká nebo dělá?
  • Inspirujte se novým vydáním magazínu FC Jak vypustit zbytečné starosti. Více o něm zde

© Petr Casanova