Běh v zimě: Kdo Tě zastaví, když ne Ty?

Běhat skoro za každého počasí – proč ne? Podstatnější otázka je: Dá to Tvoje hlava?
- Reklama 4 -

Všimli jste si, že někteří lidé shledávají cvičení obtížnějším než jiní?

Čím to je, ptají se sportovci, že pro někoho je pouhá představa vyběhnutí do zimy neúnosná, zatímco pro jiného ne?

Teď jsem to slovo použil. Představivost. To je odpověď.

Dopředu si představujeme, že „to nebude snadné“. Nebo že „to bude zbytečné, protože beztak v novém návyku nevydržíme“. A navíc… vždyť „ani tamhleti lidé necvičí“.

Naše činy určuje naše hlava. Děláme to, v co věříme, že zvládneme. K tomu se rádi motivujeme. V tom rádi pokračujeme. Zatímco jiným lidem už pouhá představa stejného cviku nebo stejného pohybu připadá obtížnější.

Kardinální otázka zní: Kam se chceme zařadit?

Tak kdo Tě zastaví?

Pokud jsme si (jako novoroční předsevzetí) vytkli právě například sport, či konkrétně běhání, na co bychom se měli připravit? Jak vůbec přemýšlet, abychom to nezabalili?

Co pomáhá mně

Když jsem před lety začal běhat, a to každé ráno za každého počasí, musel jsem si to nejprve srovnat v hlavě. Nastavit si mentální režim, u kterého je lhostejné, co Vám lidé říkají. Třeba že to nedokážete. Nebo že jste blázen („Zrovna dnes? Vždyť je zima!“ Nebo: „Zrovna dnes? Vždyť je horko!“).

Nejvíce mi pomohl běžec, kterého jsem potkal hned první den. Říkal mi, že běhá pravidelně. Zeptal jsem se, jestli měl někdy pokušení vynechat, přestat, vzdát to. Tehdy mi odpověděl větou, která mi naskočí, kdykoli mě samotného přepadne slabost a lenost. Řekl: „Někdy to chci vzdát. Ale pak si vzpomenu na všechny ty sr..e, kteří se těší, že právě tohle udělám.“

Pokud tedy patříte k těm, pro které je pohyb hlavním způsobem psychického uvolnění a výroby pozitivní energie, a máte raději čerstvý vzduch než prostředí fitcentra a běžící pás, pak se potřebujete už jen vyhýbat všemu, co Vám pravidelnost může ukrást. V zimě to je hlavně přehnaná obava z počasí.

Stačí totiž dodržovat pár praktických rad a bezpečně si můžete zaběhat i při teplotě pod bodem mrazu.

Nevybíhejte nastudeno. Potřebujete mít pocit, že jste neztratili fyzické teplo.

Před během dřepujte. Mnoho lidí má obavu, že při běhu v zimě nastydne. Strach z nemoci je samozřejmě opodstatněný v případě špatného oblečení nebo nedostatečného procvičení.

Specialista na pohyb v náročných podmínkách, sportovní fyzioterapeut PhDr. Kryštof Kuba, člen české výpravy na zimní olympiádě v Jižní Koreji, radí: „Už doma nebo na chodbě domu udělat:

  • základní protažení,
  • pár dřepů, které rozehřejí,
  • páteř rozhýbat několika předklony a záklony.“
Nepřehánějte to s oblečením. Jako reklama na Michelin budete běhat jednak namáhavěji, a jednak se snadno uřítíte.

Nebláznit s oblečením. Až vyběhnete z domu, bude Vám zima. To je v pořádku. Pohybem se zahřejete. Není potřeba na sobě nosit spousty vrstev funkčního prádla, jak se mnoho lidí domnívá. Dnešní doba moderních technologií a funkčního termoprádla dovoluje razantně snížit počet vrstev. Stačí dvě, maximálně tři vrstvy, i na teploty pod nulou. Ideální je:

  • kvalitní tričko s dlouhým rukávem, které dobře přilne k tělu a bude odvádět vlhkost,
  • navrch funkční sportovní bundu, která pot absorbuje, ale neprofoukne.

Když je méně než -5 stupňů, určitě neváhejte doplnit vrstvy o mikinu. A pamatujte na kvalitní ponožky, protože nohy v teple jsou základ.

Ledový vzduch? Chraň si ústa.

Oceníte šátek přes ústa. Záleží na prostředí, v jakém běháte. Myslete ale na to, že na kopcích, mezi poli a při poryvech hodně studeného vzduchu mezi domy hrozí, zvláště při hlubokém dýchání, pocitové popálení průdušek. Proto je dobré mít alespoň funkční šátek přes ústa.

Pokud je tuhý mráz a bojíte se podráždění dýchacích cest, vyvarujte se vysoké sportovní intenzity, abyste se tolik nezadýchali. Raději běhejte s rozvahou a rezervou, pod prahem anaerobního pásma (nezadýcháváte se). Zkrátka, najděte optimální mez. Běhejte tak pomalu, abyste se nezadýchali, ale současně tak rychle, abyste neprostydli.

PhDr. Kuba ostatně říká: „Dobrá rozcvička umožňuje přejít z teplotního komfortu do zimy prakticky bez pocitu ztráty tepla. Tak se nejlépe zabraňuje prostydnutí.“ A kde je mez, za kterou je dobré už neběhat? „Jakmile lidé pocítí při běhu prostydnutí nebo chlad na hrudníku. Pak je nejvyšší čas se vrátit domů. Teploty pár stupňů pod nulou jsou dobře zvládnutelné. Ani hlubší teploty nejsou překážkou, ale je nutné se dobře obléknout a rozcvičit.“

Náledí? Zkrať krok.

Myslete na bezpečnost. Pokud je náledí, samozřejmě je lepší venkovní sporty úplně vynechat. Ale pokud jste už vyběhli a narazili na namrzlý úsek, dělejte kratší kroky. Dávají běhu větší stabilitu.

Rozhodně nepodceňujte večerní běh. Po setmění je na místě zapnout čelovku včetně blikačky, abyste lépe viděli a byli viděni. Nikdy nevybíhejte bez reflexních prvků na oblečení.

A běhání po sněhu? Ačkoli jde o pocitově příjemnou aktivitu, zdánlivě šetrnou pro klouby, ve skutečnosti je náročnější než na suchém terénu. Tlumení běhu vrstvou sněhu je fajn, ale v jakémkoli parku si během zimy všimnete, že běžci raději volí ušlapanou nebo upravenou cestu. Sníh nezpůsobuje problém jen nebezpečím uklouznutí, ale i možností podvrtnutí nohy na překážce nebo výmolu, překrytých peřinou sněhu.

Tak ať Vám to běhá!

© Petr Casanova

- Reklama 5 -