7 vět, které vypadají jako nic, ale pro druhé mohou znamenat všechno

Slovo dělá pocit a pocit je základem všeho. Pocit vytváří myšlenku, myšlenka vede k činu a čin ústí ve výsledek.
- Reklama -

Slovo. Dobré slovo. Možná řeknete, že je to nic.

Přitom pro někoho, kdo se necítí dobře, to může znamenat všechno.

Slovo soucitu. Slovo podpory. Slovo porozumění. Jsou okamžiky, kdy člověku vrátí sílu, touhu, uklidnění. Když v nás někdo věří, jako zázrakem dokážeme víc.

A naopak.

Došlo mi to, když jsem jednou potkal dívku, která přes svůj půvab neměla žádné sebevědomí. Nemohl jsem to pochopit. Ale ona mi pověděla: „Žádná žena není přesvědčena o tom, že je krásná, dokud se neobjeví muž, který jí dá pocítit, že krásná je.“

Od té doby si dávám pozor na slova. Vím, jak vrtkavá je to energie. Slova jsou jako nůž. Dá se jimi pomoci, ale i ublížit. „Pouhým“ slovem můžeme člověka zvednout, nebo srazit. A nejde jen o slovo jako takové. Jde také o čas, v jakém ho vyslovíme. Zvolíme-li pravý čas, kdy ho druhý nejvíce potřebuje, pak se jeho slabost může proměnit v sílu.

Jak píšu ve svém magazínu FC, zaměřeném na zvládání nejrůznějších starostí, dáváním krásných slov člověk nikdy nezchudne. Předává druhému sílu, kterou zároveň ihned dostává nazpět. Protože cítí, jak je pro druhého důležitý, jak ho někdo potřebuje a jak tu na světě není zbytečně.

Není to mnoho vět, které stojí za to si pamatovat a používat je. Jsou mocné. Na dálku i na blízko. Hlavně jsou to tyto zdánlivě obyčejné…

1. „Děkuji Ti.“

Tak samozřejmé slovo, až ho zapomínáme. Tak samozřejmé, že ho odkládáme. Myslíme si, že vždycky na něj ještě bude čas.

Ale čas se každému z nás nepřetržitě krátí. I proto je nejvíce bolesti mezi lidmi způsobeno „samozřejmými“ slovy, které nevyslovíme.

Když mi jednou dědeček dal k narozeninám kousavé nemoderní tesilové kalhoty, praštil jsem jimi o zem. Ve své klackovitosti jsem si neuvědomil, že možná byly to poslední, co mi kdy mohl dát. Ten měsíc zemřel. A mě dodnes mrzí, že jsem mu neřekl do očí ta jednoduchá dvě slova: DĚKUJI TI.

Dnes už za laskavost děkuji každému. Za pozornost, komentář, za jakýkoli čas nebo myšlenku, kterou mi někdo věnuje.

Protože nikdy nevím, co z toho bude poslední.

2. „Pokaždé nemůžeš vyhrát, ale pokaždé se můžeš něco naučit.“

Život je jako puzzle. Některé dílky jsou divně vykousnuté, až ošklivé, ale přitom patří do naší skládačky. Kdybychom ten ošklivý dílek nepřijali a zahodili, na jeho místo žádný jiný nebude pasovat; a bez něj obraz našeho života nebude kompletní.

Každý kousek puzzle má svůj smysl. Tak jako každá naše přednost nebo slabina. Obojí vytváří naši jedinečnost a neopakovatelnost. A stejně tak každá zkušenost, ať pozitivní či negativní, je v životě užitečná a posouvá nás, pokud si klademe klíčovou otázku: PROČ? V odpovědi je obsažen návod, jak být šťastnější, úspěšnější, naplněnější; jak vytrvat v tahu na cíl; jak si udržet víru i tam, kde nám už skoro nikdo jiný nevěří.

3. „Všichni jsme dost dobří na to, abychom mohli mít sami sebe rádi a respektovat se.“

Je to paradox, ale okolí, například v práci, nám příliš často dává důvod, abychom se neměli rádi a nerespektovali se. A to jsou těžká muka, protože od nich nemůžete utéct – ani na jiný kontinent. Nesete si je s sebou, v sobě.

Tehdy se sice obracíme na kamarády a ti opravdu mohou vnést do našeho života trochu světla a radosti. Nikdy však nedokážou vyplnit prázdnotu a tmu, kterou si vytváříme sami. Zkyslé mléko se nedá dodatečně osladit tak, aby se dalo pít.

Pokud se člověk, kterého se chystáte obdarovat, někdy cítí osaměle, nemusí to být jen vinou druhých. Častěji je důvodem to, že je ve špatné společnosti – a to sám se sebou. Sám se k sobě chová špatně, sám sebe si neváží, sám dovoluje druhým, aby jej zranili. Ostatně, i proto jsem psal vydání magazínu FC o „lvech“ a „lvicích“.

Každý člověk je v každé chvíli dost dobrý na to, aby mohl začít s obnovováním toho nejdůležitějšího vztahu, jaký v jeho životě existuje. Vztahu, na němž je každý z nás existenčně závislý, protože jde o vztah s jediným člověkem, který s námi zaručeně bude až do poslední chvíle života. Myslím tím obnovu vztahu k sobě.

4. „Miluji Tě.“

Dvě slova, která jsou kompletní větou. Obsahují informaci, že existuje někdo, kdo sice nemůže vyřešit naše problémy (protože to dokážeme a potřebujeme pouze my), ale dokáže zajistit, že svým problémům nebudeme čelit sami. A když padneme do bláta, on sestoupí k nám. Ne proto, že by bláto tolik miloval, ale proto, že nedopustí, abychom v blátě zůstali sami.

Nezáleží na fyzické vzdálenosti mezi lidmi. Dva lidé mohou být na opačných koncích planety, a přesto jako by byli spolu, zatímco lidé, kteří už „Miluji Tě“ zapomněli říkat i žít, mohou být přímo vedle sebe, a přitom každý sám.

Milování je opakem ubližování. Milování je opakem trápení. Milování je na straně štěstí a vnitřního naplnění.

5. „Je správný čas udělat něco pozitivního.“

Na správný krok je vždycky správný čas. TEĎ. Ať se bavíme o zdraví, odhodlání, životosprávě i osobních cílech, které odkládáme a věčně čekáme na nějaké správné AŽ.

Ptejme se tedy svého důležitého člověka: „Co právě teď nejvíce potřebuješ? Na co se spolu můžeme zaměřit? Jaký je Tvůj největší sen?“ Dostaneme do života zákon přitažlivosti: Naučíme se, že to, na co myslíme, přitahujeme. To, v co věříme, uskutečňujeme. (Bohužel bez ohledu na to, jestli je to pozitivní, nebo negativní.)

Učme se užívat si každý den správnou cestu. Mít radost ze všeho, co člověku dává pozitivní energii. Prostě – šťastně žít.

6. „Dokážeš to!“

Není možné porazit člověka, který se nevzdá. Tím, co nás v životě zpomaluje, nebo i zastavuje, není nikdo jiný; je to pouze naše vnitřní přesvědčení a pochybnost, že překážku, která se zjevila před námi, nepřekonáme. Ale my ukážeme své mysli, že ji překonáme. Dostaneme ji na svou stranu – jako našeho podporovatele, motivátora a kouče.

Já vím, že je primárně důležité věřit sám sobě. Ale tam, kde si člověk věřit nedokáže, potřebuje podporu. Staňme se jí.

7. „Odpouštím Ti.“

Nebo také: Omlouvám se.

Věty, které bohužel zapomínáme říkat především sami sobě. Za jednu chybu, která se navíc udála i v hluboké minulosti, pak trpíme dodnes; neumíme se vyrovnat se zklamáními, zradami, porážkami; zahnívají v nás křivdy, příkoří, negace; a přitom si táhneme z minulosti do budoucnosti všechno, co nás bolí.

  • Máte v sobě negativní pocity?
  • Hledáte lepší cestu životem?
  • Klidné, naplněné a spokojené přítomnosti ve všech směrech je věnována celá letošní řada magazínu FC. Nové vydání, zaměřené na vypouštění zbytečných starostí, zasíláme již za několik dní všem, kdo se přihlásí zde.

© Petr Casanova