Rozum versus srdce: Proč hlavě trvá déle, než pochopí, co srdce už dávno cítí

4. situace: Partner je stále negativnější.

Silnému pozitivnímu člověku (jak tomu učím ve Vánočním Speciálu) by cizí negativita neměla vadit. Naopak by ho měla účinně motivovat. Když nám někdo říká, že něco nedokážeme, je nejlepší motivací mu ukázat opak. Problémem je ovšem negativita v partnerství.

Zášť, žárlivost, nenávist – to všechno jsou projevy, které nic neříkají o nás, ale o druhých. Negativita neříká nic o tom, jak moc partner nemá rád jiné lidi včetně nás, ale jak moc nemá rád sebe.

ROZUM NÁM NAMLOUVÁ: Je to moje vina. Musím mu pomáhat tím více, čím negativněji se chová.

ALE SRDCE KŘIČÍ: Šmankote, nikoho nejde změnit, jestliže sám změnit nechce…

Žádné množství lásky, dodané zvenčí, není dostatečné pro člověka, který o žádnou lásku nestojí. Stejné je to se spokojeností. Štěstí je totiž vždycky v první řadě práce na sobě.

Být negativní je ta nejpohodlnější věc na světě. Je to totiž čistá pasivita. Bořit je nesrovnatelně snazší než stavět. A co se opakuje příliš dlouho, mění se v návyk. A návyk, jak známo, vyžaduje stále větší dávky…

Lidé, kteří raději odsuzují a nenávidí ty, s nimiž by naopak mohli budovat vztah, se dobrovolně připravují o všechny výhody, které by jim takový vztah poskytl. Inspiraci, motivaci, doprovod.

Srdce to bolí, protože ví, že nesmíme brát lidem žádné jejich právo. Být negativní je svobodné rozhodnutí každého člověka. Stejně svobodné, rozume, jako naše rozhodnutí spojit s ním život.

5. situace: Partner nás tlačí, abychom se změnili v někoho, kým nejsme, nebo nechceme být.

Sem spadají všechny nejčastější vztahové krize: nevěra (která říká: „Nejsi pro mě zdaleka tak atraktivní jako někdo jiný.“), ponižování a usekávání hodnot („Tvoje dítě nám překážejí, začni je upozaďovat.“, „Tvoje práce se mi nelíbí; odejdi z ní, i když Tě těší.“, „Zřekni se nejlepšího přítele, mluví proti mně.“), zkrátka: „Změň se, jak chci. Udělej něco, co nechceš nebo Ti není přirozené.“ A že to nedokážeš? Tvoje chyba.

Srdci je v takové situaci příšerně. Volá o překot SOS! Jenže…

ROZUM NÁM NAMLOUVÁ: Má pravdu. Když se změním tak, jak si přeje, budu atraktivnější.

ALE SRDCE KŘIČÍ: Šmankote, jakou mohu být atraktivnější, když ztratím svou identitu?

Srdce je vlastně primitivní orgán. Oceňuje jednoduchý život. Má rádo ty, kdo přijímají, jací jsme, nerado to, kdo se zamilovali do vlastní chiméry, za kterou nás považují. To je totiž na srdce příliš složité.

Partneři jsou lidé, kteří o nás vědí všechno, a přesto s námi zůstávají. Respektují naše hodnoty i sny, i když s nimi nemusejí přímo souhlasit nebo je chápat. To, co staví nad své osobní ego, je jednoznačná radost z toho, že máme odvahu být sami sebou.

Lidé, kteří dokážou být sami sebou, jsou schopni nejvíce prodávat své přednosti. Steve Jobs, když budoval firmu, opakoval: „Víte, jak budeme jedineční a pro jakoukoli konkurenci nedostižitelní? Když budeme všechno dělat neopakovatelně – totiž vlastním srdcem.“

Našemu srdci nemusí každý rozumět. Ale je dobré ho přijmout, respektovat, kam nás vede. Hlavě to chvíli trvá. Až pak si uvědomí to, co srdce už dávno ví. Totiž:

  • … že srdce ví často věci, které rozum ještě neumí vysvětlit,
  • … že můžeme zavřít oči, abychom neviděli to, co nechceme vidět. Ale nikdy nemůžeme zavřít srdce před tím, co nechceme cítit,
  • … že když srdce položí otázku, je lepší, drahý rozume, odpovědět pravdu. Protože srdce ji beztak zná…

Je Vašemu srdci často mizerně? Pomozte mu. Vánoční Speciál je zaměřen na to, jak zvládat i těžké situace s pozitivním postojem a v pohodě. Pokud objednáte ještě dnes, stihnete ho pod stromeček jako dárek. Možné to je pouze zde

Všechny mé knihy lze objednat zde

© Petr Casanova